7 C 153/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 46 090 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 000 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky ve výši 13 090 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 090 Kč od 2. 5. 2019 do 23. 9. 2019 a zákonným úrokem z prodlení z částky 13 090 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení a co do částky ve výši 11 000 Kč částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 23. 2. 2022 a doplněnou podáním ze dne 22. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 46 090 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 1. 11. 2017 (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy žalobkyně žalované poskytla zápůjčku 22 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku ve výši 14 281 Kč, jež představuje fixní úrok ve výši 5 392 Kč, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 824 Kč a částku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 065 Kč. Celkovou částku ve výši 36 281 Kč odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 016 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 1. 5. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně se žalobou domáhá uhrazení částky 35 090 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 22 000 Kč a neuhrazeného poplatku sníženého o nespotřebovanou část poplatku ve výši 13 090 Kč. Současně žalobkyně požaduje uhrazené zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a smluvní pokutu ve výši 11 000 Kč.

2. Úvěruschopnost žalované žalobkyně zkoumala na základě informací získaných od žalované. Tyto informace žalobkyně ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované (výplatní pásky, pracovní smlouva). Následně informace zaznamenala do zákaznické karty. Ve smlouvě a čestném prohlášení žalovaná svým podpisem stvrdila, že disponuje použitelným příjmem a žalobkyni poskytla pravdivé údaje. Žalobkyně současně provedla lustraci v Centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem.

3. Žalovaná je státním občanem Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 11. 2017 vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované téhož dne zápůjčku 22 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala k zápůjčce uhradit i poplatek ve výši 14 281 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 5 392 Kč, částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 065 Kč a částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 824 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 2 016 Kč a poslední splátce ve výši 2 009 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Výše smluvního úroku byla sjednána jako fixní ve výši 29 % za celou dobu trvání smlouvy.

7. Ze smluvních podmínek, které nejsou účastníky podepsány, soud naznal bližší úpravu práv a povinností mezi žalobkyní a žalovanou. Z článku 16 smluvních podmínek vyplývá, že se strany dohodly, že v případě prodlení žalované s placením splátek, má žalobkyně právo požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celé dlužné částky.

8. Zákaznická karta žalované ze dne 1. 11. 2017 dokládá, že žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost a je zaměstnána na plný pracovní úvazek, což žalobkyně měla ověřit z pracovní smlouvy a tří výplatních pásek. Žalovaná dále uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 6 184 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 3 000 Kč.

9. Tabulka umoření ze dne 26. 8. 2018 a žalobní tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, dokládají, že žalovaná na závazek ze smlouvy o zápůjčce neuhradila žalobkyni ničeho.

10. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 17. 9. 2019, která jí byla odeslána dne 18. 9. 2019.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 1. 11. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalovaná si při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 36 281 Kč, tvořenou jistinou 22 000 Kč a souhrnným poplatkem 14 281 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 016 Kč, resp. 2 009 Kč v případě poslední splátky. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě si strany sjednaly smluvní pokutu v případě prodlení žalované.

13. Žalobkyně provedla před poskytnutím zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalované tak, že u žalované nijak neověřila její příjmy ze zaměstnání, ani její výdaje. Žalobkyně sice soudu sdělila, že ověřovala příjem z pracovní smlouvy a tří výplatních pásek, ale nepředložila k těmto tvrzením žádné důkazy. [jméno] žalobkyně navíc uvedla, že předmětné dokumenty nemá u sebe. Výdaje žalované byly pouze odhadnuty v nepřiměřeně nízké výši (při započtení životního minima jednotlivce a zohlednění nájemního bydlení a vyživovací povinnosti by výdaje žalované nemohly dosahovat pouze částky ve výši 3 000 Kč), nikoli ověřovány.

14. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

15. Dle ust. § [číslo] o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

18. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

19. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

25. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 26. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

27. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], [anonymizováno] [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

28. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, když sice zkoumala schopnost žalované zápůjčku splácet, ale vyšla z neověřených údajů (příjmy žalované, a zejména nepřiměřeně nízké a nijak neověřené výdaje).

29. Soud uvádí, že pouhé doplnění čísel do formuláře (zákaznické karty) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v zákoně o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Pouhé prohlášení žalované o tom, že je schopna předmětnou zápůjčku splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Závěr o tom, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalované způsobem shora uvedeným skutečně došlo, nelze učinit ani na základě„ potvrzení“ žalované obsaženého v předmětné smlouvě o zápůjčce.

30. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni přijatou částku, tj. 22 000 Kč.

31. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 17. 9. 2019, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 24. 9. 2019, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě, když tato jí byla doručena třetí pracovní den po jejím odeslání žalobkyní.

32. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků a úroků z úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 13 090 Kč, úroku z prodlení z částky 35 090 Kč od 2. 5. 2019 do 23. 9. 2019 a úroku z prodlení z částky 13 090 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení, a částky ve výši 11 000 Kč částečně zamítnout.

33. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání dne 24. 5. 2022 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla o skutečnosti, že soud nemá posouzení úvěruschopnosti žalované za prokázané informována již dne 21. 4. 2022.

34. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/2010).

35. Dle poměru úspěchu ve věci by tak měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

36. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.