7 C 154/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 96 833 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 71 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 71 000 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 13 966 Kč spolu se zákonným úrokem z částky 84 966 Kč od 19. 11. 2021 do 12. 4. 2022 a se zákonným úrokem z částky 13 966 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení, částky ve výši 11 867,04 Kč a úroku z úvěru ve výši 64,59 % ročně z částky 71 000 Kč od 19. 11. 2021 do 12. 12. 2021 ve výši 2 939,52 Kč a úrok z úvěru ve výši 8,5 % ročně z částky 71 000 Kč od 13. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 19. 11. 2021 dosáhne částky 239 443 Kč částečně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 8 609,42 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 12. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 96 833 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který poskytla žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 8. 2021. Žalobkyně žalovanému poskytla dne 23. 8. 2021 úvěr ve výši 71 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem i částku ve výši 580 Kč měsíčně, jež představuje pojištění schopnosti žalovaného splácet. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku a úhrad za pojištění se žalovaný zavázal uhradit v 48 měsíčních splátkách po 4 737 Kč, počínaje měsícem září 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na svůj dluh neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného došlo dne 17. 11. 2021 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka ve výši 96 833 Kč se skládá z dlužné jistiny 71 000 Kč, dlužného úroku za poskytnutí úvěru ve výši 11 408,66 Kč, dlužných částek smluvních pokut ve výši 12 865,04 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, úhrady pojištění ve výši 1 160 Kč a dlužného smluvního úroku za poskytnutí úvěru ve výši 64,59 % ročně z částky 71 000 Kč od 19. 11. 2021 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že byla zkoumána na základě dokladů a informací od něho získaných, dále z databází ([příjmení], NRKI) a lustrace v insolvenčním rejstříku, i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání bez omluvy nedostavil a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav a má za prokázané následující:

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 8. 2021, z podpisu na dálku, z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru ze dne 24. 8. 2021, ze splátkového kalendáře, z předsmluvního formuláře, z dokladu o vyplacení úvěru, z dodatku [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru ze dne 23. 8. 2021 a z pojištění schopnosti splácet úvěry informace o pojištění včetně přihlášky do pojištění a přílohy [číslo] dodejky ze dne 25. 8. 2021 má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 71 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 64,58 % ročně a poplatky za pojištění ve výši 580 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 23. 8. 2021. Celkovou částku ve výši 199 536 Kč navýšenou o sjednané pojistné se žalovaný zavázal žalobkyni splácet v 48 měsíčních splátkách po 4 737 Kč.

7. Z karty klienta se podává, že žalovaný neuhradil ničeho.

8. Z dokumentu Hodnocení klienta se podává, že o majetkové situaci žalovaného žalobkyně zjistila, že jeho čistý měsíční příjem činí 19 000 Kč, přičemž se jedná o příjem ze zaměstnání. Ve výdajové stránce byly zaneseny částky životního minima ve výši 3 860 Kč a náklady na bydlení ve výši 2 603 Kč, tj. částka ve výši 6 463 Kč. Z výpisu z registru [příjmení] a ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu se podává, že žalovaný není evidován jako dlužník.

9. Z přehledu transakcí a výpisu z účtu žalovaného č. 2020 je zřejmé, že konečný zůstatek na účtu žalovaného v měsíci listopad 2020 činil 13 646,14 Kč. Výdaje však převyšovaly příjmy žalovaného celkem o 3 168,85 Kč. Z tohoto výpisu je rovněž zřejmé, že žalovaný již splácel čtyři jiné úvěry.

10. Z prohlášení klienta se podává, že žalovaný svým podpisem stvrdil, že poskytl pravdivé a úplné údaje.

11. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 17. 11. 2021 žalobkyně doložila, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jeho splatných závazků žalobkyně závazek žalovaného ze smlouvy o úvěru zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení celkové dlužné částky 84 966 Kč.

12. Z opakovaných výzev k zaplacení dluhu ze dne 15. 11. 2021 a 14. 10. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.

13. Předžalobní výzvou ze dne 23. 3. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne žalobkyně prokazuje, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky.

14. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru a pojistné smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 71 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho. Žalobkyně neprověřila řádně možnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Rovněž má soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně.

16. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>17. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>18. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>19. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>20. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>21. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>22. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>23. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>24. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>25. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 26. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

27. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 28. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

29. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice zkoumala příjmy žalovaného, tyto však neověřila, resp. nedoložila, na základě jakých dokumentů a podkladů tyto příjmy ověřila. Současně žalobkyně sice zkoumala výdaje žalovaného, ale nedostatečně, když 1) nezohlednila nepřiměřeně nízké výdaje za bydlení, 2) nezohlednila skutečnost, že žalovaný již splácí čtyři předcházející jiné úvěry, 3) ani skutečnost, že žalovaný je měsíčně ve svém hospodaření v minusu. Pokud měla žalobkyně pochybnosti o možnosti žalovaného splácet úvěr, měla výdaje analyzovat/zkoumat jiným způsobem nebo úvěr vůbec neposkytnout. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a tedy i co do platného sjednání úvěrové smlouvy. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

30. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], [anonymizováno] [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

31. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 71 000 Kč, která představuje nesplacenou jistinu úvěru.

32. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 13 966 Kč a částky 11 867,04 Kč s příslušenstvím částečně zamítnout (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla úspěšná ve sporu z 67,49 % a žalovaný z 32,51 %, tj. žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 34,98 % Náklady žalobkyně spočívají: v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 842 Kč, v odměně advokáta dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 4 980 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání dne 7. 6. 2022) 14 940 Kč, v paušální úhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání dne 7. 6. 2022) 900 Kč, v náhradě za ztrátu času dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. 600 Kč. v náhradě cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 328 Kč. Náhrada jízdních výdajů byla vypočtena za použití osobního automobilu Škoda Fabia [registrační značka] při celkovém ujetí 220 km na trase [obec] – [obec] a zpět, průměrné spotřebě paliva 3,5 l [číslo] km, vyhláškové ceně paliva 47,10 Kč za jeden litr (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a sazbě základní náhrady 4,70 Kč km (§ 1 písm. b a § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb.), tj. částka 349,17 Kč, a DPH ve výši 21 % z částky 16 339,17 Kč (součet odměny advokáta, paušální úhrady hotových výdajů, náhrady za ztrátu času a náhrady cestovních výdajů), tj. 3 431,23 Kč. Jelikož se zástupce žalobkyně účastnila u nadepsaného soudu dne 7. 6. 2022 celkem čtyř jednání, soud žalobkyni přiznal v tomto řízení náhradu ztráty času a cestovních výdajů ve výši jedné čtvrtiny. Z částky 24 612,4 Kč činí 34,98 % částku 8 609,42 Kč a tuto je žalovaný povinen zaplatit, jak uvedeno ve výroku III.

34. Náhrada nákladů žalobkyně byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).