7 C 154/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 16 820 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč.

II. Žaloba se co do částky ve výši 3 000 Kč, 3 250 Kč, částky 3 570 Kč, částky 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 13 250 Kč od [datum] do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 16 820 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], kterou žalovaná uzavřela se žalobkyní prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa] a za pomoci PIN kódu, odeslaného na telefonní číslo žalované. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy, seznámila, že jim porozuměla a že s nimi souhlasí. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni tuto částku spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč. Kromě toho žalobkyně požaduje i náklady spojené s uplatněním pohledávky v hodnotě 2 500 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit do [datum]. Dále se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den v období od [datum] do [datum], kdy byla žalovaná v prodlení, tj. celkové částky 3 570 Kč. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas, na dlužnou částku neuhradila ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala k zápůjčce uhradit i poplatek ve výši 2 275 Kč, a to do [datum]. Následně dne [datum] uzavřeli účastníci k této smlouvě dodatek č. O140470033, na základě kterého zápůjčku navýšili o částku 3 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit poplatek za toto navýšení ve výši 975 Kč. Zápůjčka tudíž celkově činila 10 000 Kč a poplatky za její poskytnutí 3 250 Kč. Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně obsahují bližší úpravu práv a povinností účastníků (prokázáno smlouvou o zápůjčce, dodatkem ke smlouvě o úvěru č. O140470033 a všeobecnými obchodními podmínkami).

5. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaná se zavázala v případě svého prodlení s plněním zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení s úhradou (prokázáno smlouvou o zápůjčce).

6. Potvrzení o platbě dokládá, že žalobkyně žalované dne [datum] zaslala na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 7 000 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu).

7. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni nic neuhradila.

8. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky žalobkyní vyzvána upomínkami ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne se podává, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby do tří dnů od doručení této výzvy (prokázáno upomínkou ze dne [datum], upomínkou ze dne [datum], upomínkou ze dne [datum], upomínkou ze dne [datum], upomínkou ze dne [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum]).

9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobkyně poskytla žalované zápůjčku v celkové výši 7 000 Kč, a to převodem na účet žalované. Poplatek za poskytnutí zápůjčky činil 2 275 Kč. Dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaná k této smlouvě dodatek, na základě kterého zápůjčku smluvně navýšili o 3 000 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky o 975 Kč, ale poskytnutí těchto dalších finančních prostředků (3 000 Kč) žalované žalobkyně neprokázala. Žalovaná se tedy zavázala vrátit žalobkyni částku 13 250 Kč, tvořenou jistinou 10 000 Kč a poplatkem 3 250 Kč, a to nejpozději do [datum]. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Žalobkyně neprovedla před poskytnutím zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalované.

11. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>12. Dle ust. § [číslo] o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>13. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>15. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>16. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>17. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>18. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>19. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>20. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>21. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>22. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 23. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

24. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

25. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 27. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

28. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nikterak neověřila příjmy žalované, nezkoumala její měsíční výdaje, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalované. K posouzení úvěruschopnosti žalované netvrdila žalobkyně ničeho ani nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované a tedy i co do platného sjednání smlouvy o zápůjčce. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

29. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o zápůjčce neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, soud bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil částkou 7 000 Kč (finanční prostředky, které žalobkyně žalované skutečně poskytla, resp. jejichž poskytnutí v řízení prokázala).

30. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovena soudem až v tomto rozhodnutí.

31. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, jednak co do poskytnutí částky ve výši 10 000 Kč žalované (v řízení prokázáno poskytnutí částky ve výši 7 000 Kč) a jednak co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 3 000 Kč (rozdíl mezi tvrzenou a skutečně zapůjčenou částkou), částky 3 250 Kč (poplatky), částky 2 500 Kč (náklady na vymáhání pohledávky), částky ve výši 3 570 Kč (smluvní pokuta) a zákonného úroku z prodlení z částky 13 250 Kč od [datum] do zaplacení částečně zamítnout.

32. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne [datum] sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.

33. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).

34. Dle poměru úspěchu ve věci by tak měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

35. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.