7 C 167/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 83 396,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni částku 63 975 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 63 975 Kč od 8. 4. 2026 do zaplacení.

II. Žaloba se částečně zamítá co do nároku na zaplacení částky ve výši 19 421,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 359 Kč od 8. 4. 2026 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 15 407 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky 83 396,43 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce č. hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 26. 6. 2025 prostřednictvím komunikace na dálku zadáním unikátního jednorázového SMS kódu nahrazujícího vlastnoruční podpis. Žalobkyně dne 26. 6. 2025 vyplatila zápůjčku ve výši 66 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit celkem 170 041 Kč včetně nákladů zápůjčky spočívajících v obchodním úroku ve výši 20 125 Kč a administrativním poplatku ve výši 83 916 Kč, a to v 83 měsíčních splátkách ve výši 2 025 Kč 84. splátce ve výši 1 966 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána na 19. 8. 2025. Jelikož žalovaná hradila splátky pouze částečně a ocitla se v prodlení, žalobkyně neuhrazenou část jistiny zesplatnila ke dni 8. 3. 2026. Žalobkyně za žalovanou eviduje pohledávku ve výši 83 396,43 Kč skládající se z jistiny ve výši 65 408 Kč, obchodních úroků ve výši 2 933 Kč, administrativních poplatků ve výši 6 993 Kč, zákonného úroku z prodlení do 7. 4. 2026 ve výši 1 057,74 Kč, smluvních pokut do zesplatnění ve výši 2 820 Kč, smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 2 184,69 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Současně žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 75 334 Kč od 8. 4. 2026 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní marně písemně vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.

2. Jelikož se žalovaná, ač řádně obeslána, k jednání nedostavila, neomluvila se a nepožádala ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z tvrzení žalobkyně, provedených důkazů a obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

4. Ze smlouvy č. hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 26. 6. 2025 včetně elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line a obchodních podmínek pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 66 000 Kč na bankovní účet č. a žalovaná se zavázala jí uhradit celkovou částku ve výši 170 051 Kč, kdy úrok ve výši 7,9 % a administrativní poplatek činily 104 051 Kč, a to v 83 splátkách ve výši 2 025 Kč a 84. splátce ve výši 1 966 Kč. Ze splátkového kalendáře Smlouvy o zápůjčce č. hodnota bylo zjištěno, jaká část splátky se započítává na jistinu, na úroky a na administrativní poplatek.

5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně ze dne 26. 6. 2025 soud zjistil, že dne 26. 6. 2025 žalobkyně na účet č. č. účtu vyplatila částku ve výši 66 000 Kč. Číslo bankovního účtu bylo shodné jako číslo účtu, které žalovaná uvedla ve smlouvě o zápůjčce.

6. Z výpisů z účtu žalované č. č. účtu za období od 1. 3. 2025 do 31. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná pobírala mzdu od společnosti právnická osoba., a to ve výši 35 121 Kč v březnu 2025, ve výši 36 907,7 Kč v dubnu 2025 a ve výši 129 260 Kč v květnu 2025. Dále bylo zjištěno, že žalovaná v březnu a dubnu 2025 obdržela úvěry od společností Movinero a Flexifin v celkové výši 17 870 Kč a dále měla sjednaný úvěr u společnosti právnická osoba, který splácela měsíční splátkou v minimální výši 2 000 Kč či vyšší. Dne 15. 5. 2025 žalovaná obdržela částku 124 200 Kč od tituly před jménem jméno FO. Dále z výpisů vyplývá, že žalovaná vynakládala vyšší tisíce až desetitisíce Kč každý měsíc na hazardní hry. V měsíci březnu 2025 byly na účet žalované připsány platby ve výši 65 336,50 Kč a odchozí platby činily 64 287,31 Kč. V dubnu 2025 byly na účet žalované připsány platby ve výši 71 165 Kč a odchozí platby činily 69 183 Kč. V květnu 2025 byly na účet žalované připsány platby ve výši 386 424 Kč a odchozí platby činily 388 034 Kč.

7. V čestném prohlášení o příjmech a výdajích ze dne 25. 6. 2025 žalovaná uvedla, že je zaměstnána u společnosti právnická osoba., měsíční příjem má ve výši 41 000 Kč s tím, že je v zaměstnání od září 2021, na splátkách půjček měsíčně hradí částku 3 200 Kč, má měsíční výdaje 4 300 Kč, a náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč, je vdaná a vyživuje dvě děti.

8. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 22. 4. 2022 vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti právnická osoba. na pozici operátor logistiky. Z výplatních pásek žalované za období únor až květen 2025 má soud za prokázané, že čistý příjem žalované činil 38 559 Kč (únor), 40 172 Kč (březen), 132 246 Kč (duben včetně variabilního bonusu) a 60 398 Kč (květen včetně zaručené části bonusu).

9. Dle Sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut činila výše administrativního poplatku částku 999 Kč měsíčně, výše úroku 7,9 % ročně a výše smluvních pokut byla stanovena 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky v případě prodlení se splacením splátky nebo její části a ve výši 0,1 % denně z výše celkové částky, ohledně níž je klient v prodlení po zesplatnění dluhu. Náhrada účelně vynaložených nákladů činila 350 Kč za komunikaci s klientem v rámci hledání vhodného řešení za účelem minimalizace negativních dopadů prodlení klienta.

10. Dle výzvy k úhradě dluhu ze dne 2. 2. 2026 a informací o zesplatnění dosud neuhrazené jistiny, které byly žalované odeslány téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky splátek ve výši 5 130 Kč, poplatku ve výši 4 995 Kč, nákladů účelně vynaložených ve výši 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 259,37 Kč do 7. 3. 2026, jinak mělo dojít ke zneplatnění celé nesplacené zápůjčky.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 3. 2026, která byla žalované odeslána téhož dne, soud zjistil, že byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky ve výši 91 366,72 Kč do 2. 4. 2026.

12. Z vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy č. hodnota ke dni 7. 4. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná na jistinu, obchodní úroky a administrativní poplatky, uhradila celkem částku 2 025 Kč.

13. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

14. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli 16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

27. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

28. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

29. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

30. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2390 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by žalobkyně jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně předložila k důkazu výpisy z účtu žalované za tři měsíce, dle názoru soudu ale tyto výpisy nemohly vést ke kladnému zhodnocení úvěruschopnosti žalované. Z výpisů z účtu soud zjistil, že žalovaná měla řadu příjmů z dalších úvěrů od společností FlexiFin, Movinero a právnická osoba. Dále obdržela částku ve výši 124 000 Kč od tituly před jménem jméno FO, kdy nebylo prokázáno, zda se například nejednalo o zápůjčku. Taktéž je zde rozpor mezi údaji uvedenými v čestném prohlášení o příjmech a výdajích, v němž je uvedeno, že žalovaná má měsíční výdaje ve výši 7 800 Kč, z výpisů z účtu však vyplynulo, že měsíční skutečné výdaje žalované byly až desetkrát vyšší a v květnu 2025 až padesátkrát vyšší, než uváděla. Žalovanou uváděné běžné výdaje ve výši 7 800 Kč soud nadto považuje za nepřiměřeně nízké za situace, kdy žalovaná vyživuje dvě děti. Dále bylo prokázáno, že žalovaná vynakládala až desetitisíce korun měsíčně za hazardní hry. Ze samotných výpisů z účtů lze vyčíst, že se žalovaná z důvodu hraní hazardních her dostala do dluhové pasti. Z výše uvedeného je zřejmé a soud má za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila schopnost žalované sjednaný úvěr splácet. Z tohoto důvodu je smlouva o zápůjčce neplatná.

31. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).

32. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 63 975 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalované poskytla v souvislosti s úvěrem (66 000 Kč), a částkou, kterou žalovaná již uhradila (2 025 Kč).

33. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byl poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne 12. 3. 2026, která jí byla odeslána téhož dne. Touto výzvou byla žalovaná vyzvána, aby uhradila dlužnou částku nejpozději do 2. 4. 2026, což žalovaná nesplnila a od následujícího dne se tak ocitla v prodlení (3. 4. 2026). Z tohoto důvodu uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 63 975 Kč od 8. 4. 2026 do zaplacení, když žalobkyně jeho přiznání za období 3. 4. 2026 až 7. 4. 2026 nepožadovala.

34. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků, poplatků a smluvních pokut, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 19 421,43 Kč s příslušenstvím částečně zamítnout.

35. Dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla úspěšná ve sporu z 76,71 % a žalovaná z 23,29 %, tj. žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 53,42 %. Náklady žalobkyně spočívají: - v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 336 Kč, - odměně advokáta dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 4 460 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, účast na jednání dne 16. 7. 2026) 17 840 Kč, - paušální úhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 450 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, účast na jednání dne 16. 7. 2026) 1 800 Kč, - náhradě za ztrátu času dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 150 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. 600 Kč/cesta sídlo zástupce – sídlo soudu trvá 54 minut/, - DPH ve výši 21 % z částky 20 240 Kč (součet odměny advokáta, paušální úhrady hotových výdajů a náhrady za ztrátu času), tj. 4 250 Kč a - náhradě cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 006 Kč. Náhrada jízdních výdajů byla vypočtena za použití osobního automobilu jméno FO jméno FO SPZ SPZ při celkovém ujetí 128 km na trase adresa a zpět, průměrné spotřebě paliva 4,4 l/100 km, vyhláškové ceně paliva 44,50 Kč za jeden litr (§ 1 písm. b a § 4 písm. c) vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a sazbě základní náhrady 5,90 Kč/1 km.

37. Z částky 28 842 Kč činí 53,42 % částku 15 407 Kč a tuto je žalovaná povinna zaplatit, jak uvedeno ve výroku III.

38. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

39. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.