7 C 176/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobců: a/) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b/) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že do společného jmění žalobců náleží pozemek [parcelní číslo], ostatní plocha, o výměře 385 m2, zapsaný na [list vlastnictví] pro katastrální území Malá Bělá, obec Bakov nad Jizerou, vedený u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců na náhradu nákladů řízení částku ve výši 33 574,50 Kč.

1. Žalobou ze dne 29. 4. 2022 se žalobci domáhali určení, že do společného jmění žalobců náleží pozemek [parcelní číslo], ostatní plocha, o výměře 385 m2, zapsaný na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], vedený u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ předmětný pozemek“ či„ pozemek parc. [číslo]“), a to z důvodu jeho mimořádného vydržení, když jej žalobci jako vlastníci bezelstně drželi a užívali od 20. 12. 1999 do 26. 10. 2021.

2. V rámci odůvodnění žaloby (čl. 2-4 spisu) uvedli, že mají za to, že vlastnické právo k předmětnému pozemku nabyli vydržením. Kupní smlouvou ze dne 16. 12. 1999 zakoupili od pana [jméno] [příjmení] dům [adresa] na st. parc. [číslo] ve [anonymizována dvě slova], pozemek st. parc. [číslo] o výměře 333 m2 a pozemek parc. [číslo] o výměře 155 m2 (dále jen„ kupované nemovitosti“ či„ koupené nemovitosti“). Před podpisem kupní smlouvy si žalobci prohlédli kupované nemovitosti a to jak dům, tak přilehlé pozemky, které byly oploceny, přičemž při koupi (ani v kupní smlouvě) nebyli upozorněni, že by kupovali i jiné než ve smlouvě uvedené pozemky. Žalobci sice neověřovali rozsah předmětu kupní smlouvy v katastru nemovitostí, ale byli přesvědčeni, že kupované nemovitosti kupují v rozsahu a ve stavu, který jim prodávající předvedl před uzavřením kupní smlouvy. Jelikož v době koupě procházel dům samotný rekonstrukcí, žalobci po jeho zakoupení tuto dokončili, přičemž sami půdorys domu nijak neměnili, tj. ani nerozšiřovali. Ploty a oplocení pozemků existují ve stejných hranicích jako v době koupě, žalobci nikdy neměnili ani hranice oplocení. Žalobci koupené nemovitosti spolu s předmětným pozemkem drží a užívají od 16. 12. 1999, tyto také po celou dobu udržují na své náklady. Pozemky kolem domu tak jak byly oploceny, tvořily jeden funkční celek a bylo zjevné, že jako jeden funkční celek jsou již léta užívány a obhospodařovány. Žádným způsobem nebylo na pozemcích vyznačeno, že by šlo o různé pozemky různých vlastníků. Naopak např. septik je zřejmě rovněž umístěn na pozemku parc. [číslo] přičemž tento žalobci pouze opravovali, což znamená, že při koupi domu již existoval. Také zídky a opory, které byly a jsou ve svahu zhotoveny, přecházejí přes koupené nemovitosti i předmětný pozemek, tj. jak přes pozemek parc. [číslo] tak i pozemek parc. [číslo]. Ačkoli žalobci disponují dvěma stavebními povoleními (stavební povolení Městského úřadu Bakov nad Jizerou [číslo jednací] ze dne 20. 6. 2002 a stavební povolení [stát. instituce] [číslo jednací] ze dne 9. 12. 2005) na rekonstrukci/úpravy domu [adresa], ani z jednoho z těchto povolení nevyplývá, že by se dům [adresa] nacházel i na pozemku parc. [číslo]. Současně uvedli, že účastníkem ani jednoho z řízení nebyl ani žalovaný ani jeho právní předchůdkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. 24. 11. 2001, ač nepochybně by účastníkem řízení jako dotčená osoba měl být majitel pozemku parc. [číslo]. O skutečnosti, že do oplocené zahrady náleží i jiný pozemek než který žalobci zakoupili, se dozvěděli až z dopisu žalovaného, který jim byl doručen 26. 10. 2021. Až po obdržení tohoto dopisu mj. z geometrického plánu zhotoveného Ing. [jméno] [jméno] [příjmení] pod [číslo] přiložené zprávy zjistili, že jednak jako zahradu užívají i celý předmětný pozemek, a jednak že na předmětném pozemku je z části postaven i dům [adresa]. V žalobě žalobci rovněž podrobně popsali historické souvislosti a vlastnictví koupených nemovitostí i předmětného pozemku. Jednání účastníků o smírném vyřešení věci nebyla úspěšná.

3. V závěrečném návrhu (čl. 62 spisu) uvedli, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobci koupili dům [adresa] s přilehlými pozemky, přičemž tyto byly oploceny spolu s předmětným pozemkem. Od roku 1999 do října 2021 nebyli nikdy upozorněni, že by užívali předmětný pozemek nad rámec svého vlastnického práva, tj. že užívají i cizí pozemek. Pozemky jsou oploceny starým plotem a podezdívkou, přičemž žalobci na hranicích pozemku nic neměnili a tyto respektovali. Až v říjnu 2021, kdy byli kontaktováni žalovaným, zjistili, že na části předmětného pozemku, který vlastní žalovaný, mají postavenu i část svého domu. Žalobcům svědčí více než 20 letá doba držení a tito jsou přesvědčeni, že jeho bezelstným užíváním jej vydrželi. Žalovaný nejevil až do roku 2021 o předmětný pozemek zájem, kdy nechal dědictví po své babičce i matce doprojednat.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby (čl. 30-32 spisu), když zejména zdůraznil, že plocha předmětného pozemku je větší než 50 % plochy, kterou žalobci užívají. K vydržení předmětného pozemku žalobci nemohlo dojít, neboť ve smyslu § 1090 zákona č. 89/2012 Sb. se k vydržení vyžaduje jednak právo držby, a jednak aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Pozemek parc. [číslo] byl a je řádně zapsán v katastru nemovitostí (ve veřejném seznamu), a z tohoto důvodu nikoho neomlouvá neznalost zapsaného údaje (§ 980 zákona č. 89/2012 Sb.). Rovněž poukázal na ust. § 13 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 2. 2021, č. j. [číslo jednací]. Zatímco výměra předmětného pozemku, který vlastní žalovaný, činí 385 m2, výměra pozemků vlastněných žalobci (st. parc. [číslo] parc. [číslo]) činí 488 m2, tj. žalovaným vlastněný pozemek je větší o více než 50 % (79 %) než pozemky zakoupené žalobci. Předmětný pozemek je ve vlastnictví rodiny žalovaného již od roku [číslo], kdy jej zakoupili praprarodiče žalovaného. Následně přešel do vlastnictví jejich dcery a poté i druhé dcery až přešel do vlastnictví babičky žalovaného (paní [jméno] [příjmení]) a poté do vlastnictví matky žalovaného (paní [jméno] [příjmení], rozené [příjmení]), a to na základě rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ve [obec] ze dne 26. 11. 1957 pod číslem jednacím [spisová značka]. Následně na základě dědického řízení se stal výlučným vlastníkem předmětného pozemku žalovaný. Žalobcům navrhl buď uzavření nájemní smlouvy na předmětný pozemek či jeho směnu.

5. V závěrečném návrhu (čl. 62 spisu) uvedl, že se nedomnívá, že by došlo k mimořádnému vydržení předmětného pozemku, a že žalobci 20 let nevěděli, že užívají pozemek, který jim nenáleží, když neznalost zákona neomlouvá. Za důležité považoval usnesení Okresního soudu [obec] a Okresního soudu [obec], ohledně doprojednání dědictví, jejichž účelem bylo napravení křivd a nerovností, které trvaly roky. Žalobce se nesnažil z pozice majitele z předmětného pozemku vyhánět či vykazovat, ale měl zájem na vyřešení záležitosti smírnou cestou, kterou ale žalobci neakceptovali.

6. Při jednání dne 26. 7. 2022 (čl. 60-62 spisu) učinili účastníci nesporným, že žalovaný poprvé upozornil žalobce na své vlastnictví předmětného pozemku v říjnu 2021. Naopak mezi účastníky zůstalo sporným, zda žalobci předmětný pozemek vydrželi či nikoli.

7. Soud provedl následující důkazy a zjistil z nich tento skutkový stav:

8. Informace o pozemku parc. č. st. 303, [katastrální uzemí] (čl. 50 spisu) ve spojení s výpisem z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví], [katastrální uzemí] (čl. 8 spisu) prokazuje, že pozemek st. parc. [číslo] o výměře 333 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je [adresa], rodinný dům, náleží do společného jmění manželů žalobců.

9. Informace o pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí] (čl. 51 spisu) ve spojení s výpisem z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví], [katastrální uzemí] (čl. 8 spisu) prokazuje, že pozemek parc. [číslo] o výměře 155 m2, zahrada, náleží do společného jmění manželů žalobců.

10. Informace o pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí] (čl. 49 spisu) ve spojení s výpisem z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví], [katastrální uzemí] (čl. 8 spisu) prokazuje, že pozemek parc. [číslo] o výměře 385 m2, ostatní plocha, je ve výlučném vlastnictví žalovaného.

11. Z kupní smlouvy ze dne 16. 12. 1999 (čl. 6-7 spisu) soud zjistil, že byla dne 16. 12. 1999 uzavřena mezi panem [jméno] [příjmení] na straně prodávajícího a žalobci na straně kupujících. Předmětem koupě byli kupované nemovitosti, tj. dům [adresa] na st. parc. [číslo] o výměře 333 m2, st. parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 155 m2, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [ulice] [obec], obec Bakov nad Jizerou, za sjednanou kupní cenu ve výši 320 000 Kč.

12. Ze stavebního povolení [stát. instituce] [číslo jednací] ze dne 20. 6. 2002 (čl. 10-11 spisu) se podává, že dne 24. 4. 2002 podali žalobci žádost o stavební povolení na stavební úpravy spočívající v rekonstrukci rodinného domu [adresa] v osadě [anonymizována dvě slova], k. ú. [ulice] [obec], přičemž předmětná stavba byla povolena. V odůvodnění stavebního povolení je výslovně uvedeno, že v řízení bylo zkoumáno, zda mohou být přímo dotčena vlastnická nebo jiná práva vlastníků pozemků a staveb na nich, včetně pozemků sousedních a staveb na nich. Na základě výsledku byl stanoven okruh účastníků řízení ve smyslu § 59 stavebního zákona. Za účastníky řízení Městský úřad Bakov nad Jizerou považoval žalobce a [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

13. Ze stavebního povolení Městského úřadu Bakov nad Jizerou [číslo jednací] ze dne 9. 12. 2005 (čl. 11-12 spisu) se podává, že dne 24. 10. 2005 podali žalobci žádost o stavební povolení na stavební úpravy v podkroví rodinného domu [adresa] na pozemku stavební parcela [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], osada [anonymizována dvě slova], přičemž předmětná stavba byla povolena. V odůvodnění stavebního povolení je výslovně uvedeno, že v řízení bylo zkoumáno, zda mohou být přímo dotčena vlastnická nebo jiná práva vlastníků pozemků a staveb na nich, včetně pozemků sousedních a staveb na nich. Na základě výsledku byl stanoven okruh účastníků řízení ve smyslu § 59 stavebního zákona. Za účastníky řízení Městský úřad Bakov nad Jizerou považoval žalobce a pana [jméno] [jméno].

14. Z usnesení státního notářství ve [obec] sp. zn. [spisová značka] ze dne 26. 11. 1957 (čl. 37-39 spisu) se podává, že paní [jméno] [příjmení] (matka žalovaného) zdědila po paní [jméno] [příjmení] (babičce žalovaného), zemřelé dne 29. 10. 1957, nemovitosti zapsané na vložce [číslo] v k. ú. [anonymizováno].

15. Knihovní vložka [číslo] pro katastrální [územní celek] (čl. 52-53 spisu) prokazuje, že na vložce [číslo] v k. ú. [anonymizováno] byly zapsány pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo].

16. Z přípisu právní předchůdkyně žalovaného ze dne 10. 5. 1970 (čl. 36 spisu) je zřejmé, že paní [jméno] [příjmení] (matka žalovaného) v květnu 1970 věděla, že je vlastnicí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných ve složce [číslo] v [anonymizována tři slova].

17. Z identifikace parcel vyhotovené Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj dne 5. 5. 2022 (čl. 54 spisu) má soud za prokázané, že se původní parcely zapsané na vložce [číslo] v [anonymizována tři slova] parc. [číslo] parc. [číslo] staly novou parcelou parc. [číslo] ostatní plocha, v k. ú. [ulice] [obec], tj. předmětným pozemkem.

18. Z usnesení Okresního soudu ve [obec] – pobočky ve [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne 16. 9. 2020 (čl. 40-42 spisu) se podává, že paní [jméno] [příjmení] (matka žalovaného) zdědila po paní [jméno] [příjmení] (babičce žalovaného), zemřelé dne 29. 10. 1957, pozemek [anonymizováno] [číslo] ostatní plocha, v k. ú. [ulice] [obec], tj. předmětný pozemek, jenž ale nabyla již usnesením státního notářství ve [obec] sp. zn. [spisová značka] ze dne 26. 11. 1957 (bod [číslo] rozsudku).

19. Usnesení Okresního soudu [okres] č. j. [číslo jednací] ze dne 2. 8. 2021 (čl. 14-15, čl. 43-45 spisu), které nabylo právní moci dne 2. 8. 2021, dokládá že žalovaný zdědil po paní [jméno] [příjmení] (své matce), zemřelé dne 24. 11. 2001, pozemek parc. [číslo] ostatní plocha, v k. ú. [ulice] [obec], tj. předmětný pozemek.

20. Přípis žalovaného (čl. 10 spisu) dokládá, že žalovaný žalobce informoval, že se na základě usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 8. 2021 stal vlastníkem pozemku parc. [číslo] který žalobci užívají bez právního důvodu. Současně žalobce požádal o kontaktování s návrhem řešení. Žalobci předmětný dopis obdrželi v říjnu 2021 (bod [číslo] rozsudku).

21. Z přípisu právní zástupkyně žalobců ze dne 16. 12. 2021 (čl. 18 spisu) soud zjistil, že žalobci žalovaného prostřednictvím své právní zástupkyně informovali, že vlastnictví k předmětnému pozemku nabyli vydržením, když až do obdržení dopisu žalobce nebyli nikdy nikým upozorněni na to, že skutečné hranice pozemků nesouhlasí s pozemky ohraničenými plotem či zastavěnými. Žalovanému nicméně navrhli uzavření dohody o narovnání, v níž by žalovaný uznal vlastnické právo žalobců k předmětnému pozemku a žalobci by žalovanému uhradili částku ve výši 80 000 Kč.

22. E-mailem ze dne 4. 1. 2022 (čl. 19 spisu) žalovaný odmítl nabídku žalobců na„ odkup předmětného pozemku“ a naopak žalobcům navrhl uzavření nájemní smlouvy, a to s účinností ke dni, kdy se stal majitelem předmětného pozemku.

23. Z historické fotodokumentace stavby (6 ks, přílohová obálka) vyplývá, že žalobci zakoupili v roce 1999 dům, který vyžadoval rekonstrukci.

24. Současná fotodokumentace stavby (3 ks, přílohová obálka) ve spojení s historickou fotodokumentací stavby (6 ks, přílohová obálka) prokazuje, že půdorys domu postaveného na st. parc. [číslo] zůstal po rekonstrukci a úpravách nezměněn.

25. Z geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení] (čl. 15-16 spisu) se podává, že dům [adresa] postavený na st. parc. [číslo] částečně (25 m2) přesahuje i na předmětný pozemek 26. Zaměření skutečného oplocení pozemku – technická zpráva Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 21. 1. 2022 (čl. 16-17 spisu) dokládá, že žalobci užívají a mají oploceny jak koupené pozemky tak i předmětný pozemek. [anonymizováno] provedla dne 20. 1. 2022 zaměření skutečného oplocení užívaného pozemku – kovové sloupky vrátek a dřevěného plotu, betonovou a kamennou podezdívku dřevěného plotu a sloupky kovového plotu.

27. Soud nezjistil žádné pro věc rozhodné skutečnosti z historické dokumentace (čl. 9 spisu) ani z geometrického plánu ze dne 31. 10. 1952 (čl. 13 spisu), když soud posuzoval aktuální stav, resp. stav od roku 1999 do současnosti.

28. Soud zamítl návrhy žalobců na doplnění dokazování účastnickým výslechem žalobců, srovnávacím sestavením parcel nebo jejich dílů, [list vlastnictví] pro [územní celek], [list vlastnictví] pro [územní celek] a [list vlastnictví] pro [územní celek], výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a znaleckým posudkem vyhotoveným pro banku pro pana [jméno] [příjmení] ze dne 28. 8. 2000, když měl skutkový stav za dostatečně zjištěný pro rozhodnutí ve věci.

29. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

30. Žalobci prokázali, že jsou od 16. 12. 1999 (bod [číslo] rozsudku) držiteli předmětného pozemku, a to na základě kupní smlouvy ze dne 16. 12. 1999, na jejímž základě se chopili faktické držby nejen koupených pozemků včetně domu [adresa], ale i předmětného pozemku. Ani žalovaný, ani jeho právní předchůdkyně od roku 1999 nevznesli na předmětný pozemek žádný nárok – tento obhospodařovali výlučně žalobci. Ostatně žalovaný se o vlastnictví předmětného pozemku dozvěděl až v roce 2020 (bod [číslo] rozsudku). Ani [stát. instituce] při vydání dvou stavebních povolení na rekonstrukci/úpravy rodinného domu s žalovaným či jeho právní předchůdkyní jako s účastníky řízení nepočítal (bod [číslo] rozsudku). I kdyby tedy žalobci neprokázali právní důvod, na kterém se jejich držba předmětného pozemku zakládá, vydrželi vlastnické právo k tomuto pozemku parc. [číslo] uplynutím dvaceti let počítaných od 16. 12. 1999, kdy se jeho držby chopili. V této souvislosti soud uvádí, že nezkoumal držbu předmětného pozemku právními předchůdci žalobců, když je tato okolnost (žalobci sami drželi předmětný pozemek déle než dvacet let) pro rozhodnutí ve věci nepodstatná. Případný nepoctivý úmysl žalobců nebyl žalovaným ani tvrzen a z obsahu spisu mu nic nenasvědčuje. Jelikož formální stav zápisu vlastnictví k předmětnému pozemku v katastru nemovitostí neodpovídá stavu faktickému, lze při nedohodě účastníků (bod [číslo] rozsudku) změnu provést pouze na základě deklaratorního rozhodnutí soudu, kterým bude určeno, že žalobci jsou jeho vlastníkem, resp. že tento náleží do jejich společného jmění. Žalobci se takového určení důvodně domáhali a soud proto žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

31. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

32. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

33. Dle ust. § 991 zákona č. 89/2012 Sb. o. z. držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

34. Dle ust. § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

35. Dle ust. § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

36. Dle ust. § 994 o. z. se má za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

37. Dle ust. § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

38. Dle ust. § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

39. Dle ust. § 3028 odst. 1, 2 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

40. Dle ust. § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

41. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. dán právní zájem žalobců na určení vlastnického práva. Dospěl k závěru, že tento právní zájem je dán, neboť pokud by se žalobci stali vlastníky předmětného pozemku vydržením, bez výroku soudu by nedosáhli zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí, když žalovaný jejich vlastnické právo popírá.

42. Po provedeném dokazování vzal soud nárok žalobců za důvodný. Dle ust. § 994 o. z. se má za to, že držba je řádná, poctivá a pravá. Jedná se o vyvratitelnou právní domněnku. Speciální ust. § 1095 o. z. pak pro účely mimořádného vydržení vylučuje požadavek na řádnou držbu, tedy založenou na právním důvodu. V řízení bylo prokázáno (bod [číslo] rozsudku), že žalobci předmětný pozemek drželi téměř dvaadvacet let až do výzvy žalovaného s přesvědčením, že jim patří. Žalobci drželi předmětný pozemek po zákonem stanovenou dobu 20 let (ust. § 1091 a § 1095 o. z.), zároveň pak uplynula doba pěti let od účinnosti nového občanského zákoníku (ust. § 3066 o. z.). Žalobci tak splnili podmínky pro mimořádné vydržení, když byli poprvé vyrozuměni o tom, že předmětný pozemek není jejich vlastnictvím až v říjnu 2021. Žalovaný tak v řízení zákonem stanovené domněnky uvedené v ust. § 994 o. z. o charakteru držby nevyvrátil. Dle judikatury dlouhodobá držba nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Právě na dlouhodobou držbu váže nový občanský zákoník mimořádné vydržení s výjimkou prokázaného nepoctivého úmyslu (ust. § [číslo]). Žalovaný netvrdil a neprokázal žádné skutečnosti o nepoctivém úmyslu, tedy o zjevné lsti a podvodu na straně žalobců, ostatně i ze stavebních povolení měli žalobci za to, že jsou vlastníky předmětného pozemku. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tomto případě leží na žalovaném. Účelem institutu vydržení pak není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním (např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2006 či jeho usnesení sp. zn. I. ÚS 360/06). Za situace, kdy žalobci jsou způsobilí k nabývání vlastnického práva, soud žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

43. V usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. č. j. [spisová značka] ze dne 25. 2. 2021 (čl. 33-35 spisu), na které odkázal žalovaný, Nejvyšší soud České republiky uvedl, že„ Pokud jde o poměr výměry pozemků, je třeba vzít v úvahu, že judikatura připouštějící oprávněnou držbu v případě, že poměr není jen nepatrný, resp. malý, je velkorysá a bere do úvahy schopnost průměrného člověka rozdíl posoudit. [jméno], kde jde o větší nepoměr, dosahující až 50%, musí být podle judikatury dány zvláštní okolnosti omyl držitele omlouvající; ty v dané věci nebyly zjištěny.“ Předmětný rozsudek se však na projednávanou záležitost nevztahuje, jelikož tento se týká„ klasického“ vydržení (dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku) a soud tuto záležitost právně posoudil dle ustanovení o mimořádném vydržení (dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

44. Pokud žalovaný odkazoval na usnesení Okresního soudu ve [obec] – pobočky ve [obec] (bod [číslo] rozsudku) a usnesení Okresního soudu [obec] (bod [číslo] rozsudku), ohledně doprojednání dědictví, jejichž účelem bylo napravení léta trvajících křivd a nerovností, pak soud konstatuje, jak již výše uvedeno, že účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním. Navíc dědictví se nabývá smrtí zůstavitele (ust. § 1479 o. z.) a žalovaný mohl předmětný pozemek v dědictví po své matce projednat již dříve.

45. Dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

46. Jelikož byli žalobci ve věci zcela úspěšní, přiznal jim soud právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 33 574,50 Kč, přičemž náklady žalobců spočívají: v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč, odměně advokáta dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (tarifní hodnota 50 000 Kč), tj. za 4,5 úkonu právní služby (příprava a převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění – přípis ze dne 16. 12. 2021, sepis žaloby, účast na jednání dne 26. 7. 2022 – 2 úkony /9: [číslo]) 13 950 Kč, paušální úhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění – přípis ze dne 16. 12. 2021, sepis žaloby, účast na jednání dne 26. 7. 2022 – 2 úkony /9: [číslo]) 1 500 Kč, DPH ve výši 21 % z částky 15 450 Kč (součet odměny advokáta a paušální úhrady hotových výdajů), tj. 3 244,50 Kč, poplatky uhrazené katastrálnímu úřadu ve výši 1 980 Kč a geodetické práce (geometrický plán [číslo] zaměření skutečného oplocení pozemku a technická zpráva) ve výši 7 900 Kč.

47. Soud v otázce výše přiznaných nákladů uvádí, že neaplikoval ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu, když zástupce žalobců v dané věci učinil stejně, jako by učinil, pokud by zastupoval pouze jednoho žalobce. Soud má za to, že účelem ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu je zohlednit situace, kdy advokát právě v důsledku toho, že zastupuje více účastníků, musí současně vynaložit větší úsilí než v případě, kdy zastupuje pouze jednoho účastníka. Uvedené v dané věci nenastalo, když advokát zastupoval dva žalobce pouze z důvodu, že tito vystupovali na straně žalobce jako manželé, když uváděli, že předmětný pozemek vydrželi do svého společného jmění manželů. Pokud by se totiž vydržení předmětného pozemku domáhala pouze jedna osoba, advokát by vyložil přesně stejné úsilí jako v daném případě, kdy se žalobci (manželé) domáhali určení, že předmětný pozemek náleží do jejich společného jmění manželů. Opačný postup by ve svém důsledku zároveň znamenal ničím neodůvodněnou sankci pro žalovaného, který by byl nucen zaplatit podstatně vyšší náhradu nákladů řízení jenom proto, že předmětný pozemek, nevydržela pouze jedna osoba.

48. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobců.

49. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.