7 C 186/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanéhomu: Jméno advokátky B, narozený Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B pro 14 912 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 3. 2026 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 4 912 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 912 Kč od 1. 11. 2024 do 14. 3. 2026 a se se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 912 Kč od 15. 3. 2026 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 785 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 912 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se žalovaným dne 17. 10. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný měl poskytnutý úvěr splatit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 912 Kč do 31. 10. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících a databázích (CRKI, EUCB, Centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík) a shledala, že nejsou dány důvodné pochybnosti o platební schopnosti žalovaného. Žalovaný do sjednaného data splatnosti úvěr neuhradil. Žalobou uplatněná pohledávka se sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 4 912 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2026. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou zaslanou dne 10. 3. 2026, žalovaný však na svém dluhu ničeho neuhradil. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru neuznal, domáhá se žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznává. Rovněž uvedl, že podal dne 16. 6. 2026 k Policii ČR, Obvodnímu ředitelství adresa III vysvětlení k pohledávce žalobkyně ve výši 14 912 Kč a požádal o prošetření.

3. Žalovaný dne 9. 7. 2026 zaslal soudu podání, kterým žádal „o odklad soudního rozhodnutí“. Soud v souladu s § 41 odst. 2 o. s. ř. toto podání dle jeho obsahu posoudil jako žádost o přerušení řízení. Návrh žalovaného soud zamítl, neboť zde neshledal žádný z důvodů vymezených v § 109 o. s. ř., pro který by bylo možné řízení přerušit.

4. Žalovaný se k nařízenému jednání se bez řádné omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno ze dne 17. 10. 2024 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným dne 17. 10. 2024 podepsali smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 31. 10. 2024 v jediné splátce společně s úrokem ve výši 40 % ročně a poplatkem ve výši 4 912 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku 14 912 Kč. Úvěr měl být vyplacen na bankovní účet žalovaného č. č. účtu.

7. Z přípisu právnická osoba. ze dne 18. 6. 2026 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je od 29. 1. 2024 žalovaný. Z výpisu z účtu č. č. účtu ze dne 23. 10. 2024 a z potvrzení o platbě ze dne 24. 3. 2026 soud zjistil, že dne 23. 10. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného č. č. účtu částku 10 000 Kč.

8. Z přípisu právnická osoba. ze dne 25. 6. 2026 soud zjistil, že bankovní účet č. č. účtu si žalovaný založil osobně na pobočce banky.

9. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 14. 6. 2023 a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2026 včetně přílohy 1 - seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. B0003650921128020 byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 3. 2026 a z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 10. 3. 2026 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni a dále žalobkyně jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 26 215,21 Kč do tří dnů.

11. Z podání žalovaného na Policii ČR soud zjistil, že žalovaný dne 15. 12. 2025 podal trestní oznámení k útvaru Policie ČR v adresa. Žalovaný Policii sdělil, že od společnosti právnická osoba. nikdy žádný úvěr nečerpal a nepatří mu ani bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný dále v podání uváděl, že není fyzická osoba nepodnikající, pracuje jako OSVČ.

12. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

19. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

24. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

25. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

26. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jeho skutečné měsíční příjmy a výdaje a toto ani netvrdila. Žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně lustrovala žalovaným v registrech CRKI, EUCB, v Centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, avšak k tomuto tvrzení nepředložila žádný důkaz.

27. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 10 000 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného prokazatelně poskytla převodem na jeho bankovní účet v souvislosti s tímto úvěrem. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že bankovní účet č. č. účtu patřil žalovanému a že si žalovaný tento účet osobně založil na pobočce banky, soud shledal obranu žalovaného jako nedůvodnou. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by něčeho uhradil.

28. Žalobkyně pro případ, že soud neuzná její nárok na zaplacení celé dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby soud přiznal žalobkyni toliko jistinu z titulu bezdůvodného obohacení.

29. Soud k projednání věci nařídil jednání na 28. 7. 2026, k němuž se žalovaný nedostavil a z jednání se neomluvil a žalobkyně se z jednání omluvila a rovněž se nedostavila. Při tomto jednání soud hodlal v rámci poučovací povinnosti soudu aplikovat § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., a vyzvat žalobkyni, aby prokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Dále soud hodlal vyzvat žalovaného, aby prokázal své tvrzení, že si žádný úvěr s právní předchůdkyní žalobkyně nesjednal, a že bankovní účet č. č. účtu ve skutečnosti nebyl jeho. Poučení dle § 118a o.s.ř. se aplikuje výhradně při jednání. Účastník, který se nedostaví k jednání, znemožní soudu, aby mu toto poučení poskytl. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2009 s. 831).

30. Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně a žalovaný tím, že se nedostavili k jednání soudu, rezignovali na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k jejich tíži. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z listinných důkazů předložených žalobkyní.

31. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena v souladu s ustanovením § 1879 a § 1880 o. z. právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována.

32. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne 7. 3. 2026, která mu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 10. 3. 2026 (doručena třetí pracovní den po jeho odeslání – tedy 13. 3. 2026), uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 15. 3. 2026, tedy po uplynutí tří denní lhůty stanovené v předžalobní upomínce.

33. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do nároku na zaplacení částky ve výši 4 912 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 912 Kč od 1. 11. 2024 do 14. 3. 2026 a se se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 912 Kč od 15. 3. 2026 do zaplacení.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 785 Kč, přičemž tato částka představuje 34,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,06 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,94 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 912 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Právní zástupkyně žalobkyně v žalobě uvedla, že není plátcem DPH, proto jí soud DPH nepřiznal. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokátka žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu.

35. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou.

36. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti, soudu proto nezbylo než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.