7 C 19/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 19 334,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne , datum, , domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalované, na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací poskytnutých od žalované, byly kontrolovány registry a databáze (BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík). Příjmy a výdaje byly posuzovány z předloženého výpisu z účtu žalované. Žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši , částka, převodem na účet žalované a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit peněžní prostředky v 72měsíčních splátkách ve výši , částka, , přičemž první splátka byla stanovena ke dni , datum, . Úvěr byl úročen sazbou 11,40 % p.a., nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni , datum, prohlásila za splatný. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, , smluvních poplatků ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni , datum, ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala upomínkou k úhradě dlužné částky, žalovaná však na výzvu nikterak nereagovala.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit poskytnutý úvěr spolu s úroky v 72měsíčních splátkách. Měsíční anuitní splátka činila , částka, , pojištění částku , částka, měsíčně, tj. splátka celkem činila , částka, , poslední splátka při řádném splácení , částka, , počátek splácení byl stanoven na , datum, . Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 11,40 %, RPSN 12 %, žalovaná se zavázal uhradit celkem částku , částka, . Součástí smlouvy o úvěry byl i sazebník.

5. Z žádosti o půjčku ve výši , částka, , soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, má učňovské vzdělání, je zaměstnána s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši , částka, .

6. Z vyjádření k procesu úvěruschopnosti soud zjistil, jak žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši , částka, , kdy žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou, byla svobodná a bydlela u rodičů, kdy se podílela 44 % náklady na bydlení, příjmy celé domácnosti činily , částka, .

7. Z výpisu z běžného účtu za období leden až duben 2022 soud zjistil pohyby na účtu žalované, její měsíční příjmy a výdaje. Její příjmy ze zaměstnání činily za leden , částka, , za únor 2022 částku , částka, , za březen 2022 částku , částka, , za duben 2022 částku , částka, . Z výpisu je dále patrné, že žalovaná hradí měsíční nájemné ve výši , částka, . Za měsíc leden 2022 byl kreditní obrat žalované , částka, , debetní obrat , částka, , konečný zůstatek činil – , částka, . Za měsíc únor 2022 byl kreditní obrat žalované , částka, , debetní obrat , částka, , konečný zůstatek činil – , částka, . Za měsíc březen 2022 byl kreditní obrat žalované , částka, , debetní obrat , částka, , konečný zůstatek činil – , částka, . Za měsíc duben 2022 byl kreditní obrat žalované , částka, , debetní obrat , částka, , konečný zůstatek činil – , částka, .

8. Z výpisu z úvěrového účtu 1/2022 až 9/2024 soud zjistil, že žalované byla poskytnuta dne , datum, částka , částka, , dále z tohoto výpisu soud zjistil, jak byl daný úvěr splácen. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru částku , částka, .

9. Z dopisu ze dne , datum, , který byl žalované zaslán dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění celého úvěru a požadovala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši , částka, .

10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne , datum, , která jí byla odeslána dne , datum, , žalovaná měla dlužnou částku uhradit nejpozději do 15 dnů od odeslání výzvy.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, převodem na účet a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit celkem částku , částka, v 72 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 11,40 %, RPSN 12 %. Žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalované. Žalovaná žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradila částku v celkové výši , částka, .

13. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

14. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle ust. § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

27. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

28. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

29. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ]

30. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

31. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by zkoumala například insolvenční rejstřík, zda proti žalované není vedeno insolvenční řízení, neprokázala, že by provedla lustraci v centrální evidenci exekucí, zda proti žalované není vedeno exekuční řízení. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala databáze BRKI, NRKI, ale k toto tvrzení ničím neprokázala. Žalobkyně dále tvrdila, že výdaje žalované zkoumala v rámci předloženého výpisu z běžného účtu žalované. V případě, kdyby žalobkyně zkoumala výdaje žalované s odbornou péčí, bylo by zřejmé, že žalovaná není schopna řádně splácet poskytnutý úvěr, kdy každý měsíc měla žalovaná vyšší výdaje než své příjmy. V daném případě tak měla žalobkyně podrobněji zkoumat výdaje žalované a její schopnost splácet úvěr.

32. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou , částka, , která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalované poskytla v souvislosti s úvěrem (, částka, ), a částkou, kterou žalovaná žalobkyni vrátila (, částka, ).

33. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne , datum, , která jí byla odeslána dne , datum, . Touto výzvou byla žalovaná vyzvána, aby uhradila dlužnou částku nejpozději do 15 dnů od odeslání výzvy, to žalovaná nesplnila a od následujícího dne se tak ocitla v prodlení (, datum, ). Z tohoto důvodu uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky , částka, od , datum, do zaplacení.

34. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částečně zamítnout.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož ve věci měla větší úspěch žalovaná, které však v tomto řízení – podle obsahu spisu – žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

36. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.