7 C 211/2021
č. j. 7 C 211/2021-18
V PLATNOSTIOkresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl ve prospěch žalobkyně o vyplacení částky 4 354 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 11. března 2020. Soud uznal, že žalovaný nesplnil povinnost hradit pojistné v souladu s pojistnou smlouvou uzavřenou na území České republiky. Právní úprava byla určena podle čl. 36 odst. 1 mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Mongolskem, podle níž se smluvní závazky řídí právem České republiky. Soud rozhodl bez jednání, protože žalovaný nevyjádřil názor a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání.
Plný text
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 354 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 354 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 4 354 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč. Předmětem řízení je zaplacení částky 4 354 Kč (se zákonným úrokem z prodlení) jako dlužného pojistného za období od 26. 10. 2019 do 10. 3. 2020 na základě pojistné smlouvy číslo (předmět pojištění příjmení jméno, registrační značka) s počátkem pojištění ke dni 26. 4. 2018, která měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný je občanem Mongolska, což vnáší do věci mezinárodní prvek, a soud je proto nucen zabývat se svou mezinárodní příslušností. Mezi Českou republikou a Mongolskem byla uzavřena mezinárodní smlouva O poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech vyhlášená ve Sbírce pod č. 106/1978 (dále jen Smlouva). Podle čl. 37 bod 1. smlouvy je k jednání o návrhu, který vznikl na základě smluvních závazkových vztahů, k jednání příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní stany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Žalovaný má dle lustrace v systému ISZR evidován trvalý pobyt na adrese adresa žalované. Proto soud uzavřel, že jsou splněny podmínky pro jeho mezinárodní příslušnost, a je tedy oprávněn věc projednat a rozhodnout. (Pro úplnost je třeba dodat, že s ohledem na čl. 73 bod 3. Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, soud nepoužil k posouzení své mezinárodní příslušnosti toto Nařízení, neboť shora uvedená mezinárodní smlouva byla uzavřena před nabytím platnosti Nařízení.) K určení rozhodného právního řádu soud použil rovněž mezinárodní smlouvu uzavřenou mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech. Dle čl. 36 odst. 1 Smlouvy se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. S ohledem na to, že předmětná pojistná smlouva byla uzavřena na území České republiky a neobsahuje dohodu o použití jiného právního řádu, aplikoval soud v souladu s mezinárodní Smlouvou hmotné právo České republiky. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ust. § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 26. 4. 2018 pojistnou smlouvu číslo o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve vlastnictví žalovaného, značka automobilu, registrační značka. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou s počátkem dne 26. 4. 2018. Pojistné bylo sjednáno ve výši 8 221Kč ročně s pololetní splatností (4 110 Kč). Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 26. 10. 2019. Pojistná smlouva zanikla dnem 10. 3. 2020 z důvodu nehrazení pojistného, když žalovaný netvrdil její dřívější zánik. Žalovaný zůstal žalobkyni za dobu trvání pojištění od 26. 10. 2019 do 10. 3. 2020 dlužen částku 4 354 Kč. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 4. 9. 2020. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený pojistnou smlouvou v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Žalovaný jako pojistník se zavázal hradit pojistné ve výši smluvené ve smlouvě, případně ve výši změněné pojistitelkou v souladu s § 2785 o. z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost a neuhradil řádně a včas pojistné, sjednané pojištění proto v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. zaniklo. Žalovaný za dobu trvání pojištění dluží žalobkyni pojistné ve výši 4 354 Kč. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti sjednaném ve smlouvě (srov. § 2783 o. z.), dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Z tohoto důvodu soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (srov. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne požadovaného žalobkyní (11. 3. 2020), když žalobkyně jej požadovala až ode dne, kdy již byl žalovaný v prodlení s úhradou pojistného. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobkyni zcela vyhověl, když žalovaný zůstal zcela nečinný a neuvedl nic, co by nárok žalobkyně zpochybnilo. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, která se svého nároku domáhala formulářovou žalobou, byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 1 489 Kč, které představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 200 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 600 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně po právní moci rozhodnutí domáhat splnění povinností exekučním návrhem.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.