7 C 216/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 393 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 393 Kč od 25. 9. 2018 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 1 607 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 233 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 2. 7. 2015 do 24. 9. 2018 a zákonného úroku z prodlení z částky 1 607 Kč od 25. 9. 2018 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené půjčky, kterou poskytla žalovanému společnost právnická osoba na základě smlouvy o půjčce číslo ze dne 28. 1. 2008. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla půjčku ve výši 6 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdci žalobkyně částku 9 840 Kč, tvořenou půjčkou 6 000 Kč a souhrnným poplatkem 3 840 Kč v 40 týdenních splátkách po 246 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 3. 11. 2008. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Žalovaná částka se skládala z jistiny 6 000 Kč a souhrnného poplatku ve zbylé výši 2 233 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil k jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

5. Žalovaný dne 28. 1. 2008 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o půjčce číslo dle které mu společnost poskytla půjčku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal k půjčce uhradit i souhrnný poplatek 3 840 Kč, a to v 40 týdenních splátkách po 246 Kč. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. První splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy (viz smlouva o půjčce). Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Splátky měly být nejprve započteny na úhradu souhrnného poplatku (viz článek 5 smluvních podmínek). Žalovaný na dluh uhradil celkem 1 607 Kč (viz tvrzení žalobkyně). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 žalobkyni (viz smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, poštovní podací arch ze dne neuvedeno, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2018, poštovní podací arch ze dne 19. 9. 2018). Žalovaný byl k zaplacení urgován též upomínkou právního zástupce žalobkyně (viz výzva před podáním žaloby ze dne 10. 5. 2021, poštovní podací arch ze dne 12. 5. 2021).

6. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013.

7. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Dle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Dle § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

11. Dle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

12. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku 6 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 840 Kč v 40 týdenních splátkách ve výši 246 Kč počínaje 7. dnem po uzavření smlouvy s tím, že splátky budou nejprve započteny na úhradu souhrnného poplatku. Žalovaný uhradil na pohledávku pouze částku 1 607 Kč, která měla být započtena v souladu se smluvními podmínkami nejprve na souhrnný poplatek.

13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

14. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 28. 1. 2008 a smluvních podmínek soud zjistil, že výše půjčky činila 6 000 Kč a souhrnný poplatek činil 3 840 Kč. Podle smluvních podmínek při 40 týdenních splátkách činní RPSN (roční procentní sazby nákladů) 294,1 % ročně. Dle smluvních podmínek se celková částka (9 840 Kč), kterou musí žalovaný vrátit, skládá z vypůjčené jistiny, úroků a případných nákladů souvisejících s úvěrem. Souhrnný poplatek se tak sestává částečně z úroků a částečně z nákladů právního předchůdce žalobkyně s půjčkou. Konkrétní výši úroků však ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek nelze zjistit. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem, jehož předmětem podnikání bylo podle výpisu z obchodního rejstříku mimo jiné i poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů, tedy poskytování půjček za účelem dosažení zisku, dospěl soud k závěru, že půjčky poskytovala za úrok a souhrnný poplatek ve výši 3 840 Kč je tak cenou peněz, za kterou právní předchůdkyně žalobkyně půjčila žalovanému jistinu ve výši 6 000 Kč Cena peněz, resp. souhrnný poplatek, tak zahrnuje nejen čistý zisk z půjčení jistiny, ale zahrnuje i náklady v souvislosti s poskytnutím půjčky. Jen těžko si lze totiž představit, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatelka půjčovala peníze zadarmo, resp. jen s navýšením o náklady s půjčením spojené. Soud tedy souhrnný poplatek přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že jistina byla úročena úrokem ve výši téměř 85 %. V daném případě úrok 85 % přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více jak šestkrát, tedy několika násobně nežli je obvyklé (z databáze časových řad příjmení vedené Českou národní bankou soud zjistil, že v lednu 2008 se úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami domácnostem s dobou splatnosti do 1 roku činila 13,61%). Z toho lze tedy učinit závěr, že sjednaný souhrnný poplatek je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku.

15. Soud se dále zabýval oddělitelností tohoto ujednání od ostatních ujednání a dospěl k závěru, že toto ujednání není oddělitelné od ostatních částí smlouvy, naopak je jeho integrální součástí. K tomuto závěru vede soud zejména skutečnost, že z předtištěného formuláře smlouvy o půjčce, resp. smluvních podmínek, vyplývá, že byla pevně stanovena (navrhovatelkou, kterou byla právní předchůdkyně žalobkyně) výše RPSN (v případě 27ti splátek 460,9 %, 40ti splátek 294,1 % a 53ti splátek 206,8 %) a z ní vyplývající výše splátek a výše souhrnného poplatku, když jiná možnost připuštěna nebyla. Tedy bez sjednání RPSN, potažmo souhrnného poplatku, by nedošlo k poskytnutí půjčky žalované. Dále nelze přehlédnout, že ve smlouvě byla uvedena celková dlužná částka včetně souhrnného poplatku, kterou byl žalovaný povinen právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit. Po vypočtení souhrnného poplatku byla tedy žalovaný povinen zaplatit jednu nedělitelnou částku. A konečně splátky byly nastaveny tak, že nejprve byly započitatelné na částku odpovídající souhrnnému poplatku a poté částku odpovídající jistině. Bez zaplacení souhrnného poplatku by tedy nedošlo ke splacení půjčky, tzn., že zaplacení půjčky je podmiňováno zaplacením souhrnného poplatku. Z těchto okolností lze podle soudu jednoznačně uzavřít, že neplatně sjednaný souhrnný poplatek činí absolutně neplatnou celou smlouvu o půjčce (rovněž pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku).

16. Na základě všech vyložených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce, žalovaný převzal částku ve výši 6 000 Kč, uzavřená smlouva o půjčce číslo je však ze shora uvedených důvodů stižena absolutní neplatností, a proto žalovanému vznikla povinnost předmětnou částku na základě výzvy žalobkyně vrátit žalobkyni. Z tohoto důvodu tak má soud za to, že žalobkyni nevzniklo právo ani na zaplacení souhrnného poplatku (3 840 Kč), když tento institut byl sjednán v absolutně neplatné smlouvě. Jelikož bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 1 607 Kč, soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 4 393 Kč. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 9. 2018, které mu bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne 19. 9. 2018, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (4 393 Kč) od 25. 9. 2018, tj. ode dne následujícího po doručení oznámení o postoupení pohledávky žalovanému, když toto mu bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně. V této souvislosti soud uvádí, že žalobkyně neprokázala, kdy žalovanému odeslala oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, když podací arch neobsahuje datum.

17. Ve zbývající části soud žalobu zamítl co do částky 1 607 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 233 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 2. 7. 2015 do 24. 9. 2018 a zákonného úroku z prodlení z částky 1 607 Kč od 25. 9. 2018 do zaplacení, když žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k dřívější úhradě žalobou uplatněné pohledávky.

18. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání dne 17. 8. 2021 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. (odeslání oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 žalovanému) a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.

19. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz příjmení, L., příjmení, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III ÚS 2848/201).

20. Jelikož byli účastníci ve sporu úspěšní přibližně stejně, rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.