7 C 217/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci manžela: osobní údaje manžela a manželky: osobní údaje manželky o rozvod manželství

I. Manželství účastníků [celé jméno manželky], rozené [příjmení], a [celé jméno manžela] uzavřené dne [datum] před Městským úřadem Třebíč se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne [datum] se manžel domáhal rozvodu manželství, když manželství účastníků dlouhodobě nefunguje, je hluboce a trvale rozvráceno a neplní svoji společenskou funkci. Manželství účastníků bylo uzavřeno [datum] před [stát. instituce]. Přípisem, který byl zdejšímu soudu doručen dne [datum], a při jednání se manželka k podanému návrhu připojila. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci soudu České republiky a své místní příslušnosti, neboť manželé jsou státními příslušníky Slovenska (členského státu Evropské unie), kteří mají obvyklé bydliště v České republice v obvodu Okresního soudu v Mladé Boleslavi, když poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manželky a manžela]. <i>Dle ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt.</i> <i>Dle čl. 3 bod 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště.</i> <i>Dle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.</i> Jelikož oba manželé, státní občané státu Evropské unie (Slovenska), mají svůj obvyklý pobyt v České republice, je dána pravomoc soudu ve věci rozvodu manželství, přičemž věcná příslušnost okresního soudu je dána § 3 zákona č. 292/2012 Sb. (dále jen z. ř. s.) a podle § 373 z. ř. s. je dána i jeho místní příslušnost. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc s mezinárodním prvkem, zabýval se dále soud otázkou, kterým právem příslušného státu se projednávání návrhu na rozvod manželství účastníků řídí. V souladu s ust. § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, pak na věc aplikoval české právo, když manželé mají obvyklý pobyt na území České republiky. Z oddacího listu plyne, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Městským úřadem Třebíč. [celé jméno manžela] jako účastník řízení uvedl, že se na rozvratu manželství, k němuž došlo v důsledku vzájemného citového odcizení účastníků, podle něj podíleli oba manželé. Společnou domácnost účastníci nevedou přibližně pět let. Obnovení manželského soužití zcela vyloučil. V účastnickém výslechu [celé jméno manželky] uvedla, že k ukončení společného soužití manželů došlo v prosinci 2021 s tím, že taktéž dle jejího názoru se na rozvratu manželství podíleli oba účastníci. Taktéž zcela vyloučila obnovení manželského soužití. Ačkoli manželka následně v přípisu doručeném zdejšímu soudu dne [datum] uvedla, že s rozvodem manželství nesouhlasí a manželovi již (v souvislosti s rozvodem) nic nepodepíše, v dalším přípisu doručeném soudu dne [datum] a při jednání dne [datum] již s rozvodem opět souhlasila. Při právním hodnocení věci vycházel soud z následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: <i>Dle ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Dle odst. 3 citovaného ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.</i> <i>Dle ustanovení § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.</i> <i>Dle ustanovení § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.</i> S ohledem na provedené dokazování a shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno z důvodu jejich dlouhodobého vzájemného citového odcizení, přičemž nelze očekávat obnovení manželského soužití, když oba manželé tuto možnost zcela vyloučili. Příčinu rozvratu manželství tak soud shledal na straně obou manželů. Za této situace je manželství účastníků pouze formálním svazkem. Soud neshledal zájem některého účastníků na zachování manželství, který by bránil jeho rozvodu. Jelikož jsou splněny podmínky stanovené shora citovanými ustanoveními občanského zákoníku, soud manželství rozvedl. Soud neshledal důležité okolnosti, pro něž by nárok na náhradu nákladů řízení měl být přiznán některému z účastníků, a z tohoto důvodu ve výroku II tohoto rozsudku rozhodl v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.