7 C 227/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 36 747,01 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 36 747,01 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] Paribas Personal Finance) žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně distančním způsobem v internetovém bankovnictví nebo na základě fyzického podpisu. Právní předchůdce žalobkyně o akceptaci žádosti a poskytnutí úvěrového rámce žalovaného dodatečně vyrozuměla písemným přípisem, v němž byly shrnuty základní parametry úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému platební kartu s úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč, když mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. V rámci uzavřené smlouvy si mohl žalovaný sjednat i pojištění schopnosti splácet úvěr, platba pojistného byla v takovém případě hrazena spolu s pravidelnou měsíční splátkou úvěru. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr, včetně sjednaného pojištění bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením [variabilní symbol]. Celková vyčerpaná částka finančních prostředků žalovaným, je ve výši 160 455,15 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ověřením informací poskytnutých žalovaným, zejména lustrací žalovaného v interních i externích databázích třetích subjektů, dále pak v registru [příjmení], registru BRKI a NRKI, insolvenčním rejstříku. Žalovaný uhradil celkem částku 169 553 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas hradit měsíční splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně proto odstoupila od smlouvy a úvěr prohlásila za splatný ke dni [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně požadovala po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení. K postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Po postoupení pohledávky se žalobkyně snažila celou záležitost vyřešit mimosoudně. Žalovaný nikterak nereagoval a ničeho neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu upomínkou před podáním žaloby dne [datum]. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 36 369,93 Kč jako neuhrazené jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 36 369,93 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 36 369,93 Kč od [datum] do [datum] kapitalizované částkou 377,08 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 5 235,36 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 3 648 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], rámcové smlouvy, rámcové pojistné smlouvy, údajích o poskytovateli revolvingového úvěru a autorizaci ověření totožnosti žalovaného vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně - [právnická osoba] Paribas Personal Finance, bd [příjmení] 1, [číslo] Paříž, Francie, jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], se sídlem [adresa], zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 35 000 Kč až do maximální částky úvěrového rámce 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý revolvingový úvěr a zaplatit náklady na revolvingový úvěr, a to sjednanými měsíčními splátkami vždy ke dni jejich splatnosti, tj. 17. dni v měsíci.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud naznal bližší úpravu práv a povinností účastníků, v části„ VII Prohlášení klienta/ Přehled důsledků nesplácení úvěru“ byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení do zaplacení.

6. Z potvrzení o schválení úvěru ze dne [datum] a rámcové pojistné smlouvy bylo zjištěno, že pojistné za pojištění pro případ neschopnosti splácet úvěr činí částku ve výši 4,99 % ze splátky úvěru.

7. Z přehledu bankovních transakcí na účtu revolvingového úvěru má soud za prokázané, že žalovaný načerpal částku v celkové výši a [částka] a zaplatil částku v celkové výši [částka] a ke dni [datum] dlužná částka činila [částka].

8. Právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru a celý úvěr zesplatnila ke dni [datum], kdy vyčíslila dlužnou částku ve výši [částka] za žalovaným, který vyčerpal úvěr do výše 160 456 Kč. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum].

9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], která nabyla účinnosti po připsání úplaty za pohledávky, a to dne [datum], jak vyplývá z potvrzení o připsání úplaty ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dvěma dopisy ze dne [datum].

10. Z výzvy k úhradě před podání žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 369,93 Kč od [datum] do [datum] před podáním žaloby nejpozději do [datum].

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 35 000 Kč až do maximální částky úvěrového rámce 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý revolvingový úvěr a zaplatit náklady na revolvingový úvěr, a to sjednanými měsíčními splátkami vždy ke dni jejich splatnosti, tj. 17. dni v měsíci. Žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 160 456 Kč a na dlužnou částku uhradil 169 653 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutí zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného řádně, když informace od žalovaného nikterak neověřila a spoléhala na tvrzení žalovaného v nepravděpodobné výši.

13. K postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno.

14. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>16. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>17. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>18. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>19. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>20. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>21. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>22. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>23. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>24. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>25. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 26. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

27. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

28. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

29. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 30. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

31. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v databázích BRKI, NRKI, [příjmení], insolvenčním rejstříku a centrálním systému exekucí. Tvrzené příjmy a výdaje žalovaného nikterak neověřila, nezkoumala výši příjmů žalovaného a výši jeho skutečných výdajů, které žalovaný uvedl v nepřiměřeně nízké výši (ověřením dle výpisu z účtu, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy aj.) nikterak neověřila, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a tedy i co do platného sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na této skutečnosti nic nemění ani skutečnost, že žalovaný úvěr zprvu splácel.

32. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný by tak byl povinen zaplatit žalobkyni přijatou částku, tj. 160 456 Kč, přičemž ale od této částky je třeba odečíst částečné platby žalovaného ve výši 169 653 Kč; z toho je zřejmé, že žalovaný již na revolvingový úvěr právní předchůdkyni žalobkyně přeplatil částku 9 197 Kč.

33. Z výše uvedeného plyne, že žaloba není důvodná, když smlouva o revolvingovém úvěru nebyla platně sjednána, a žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně již uhradil částku 169 653 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobu i s příslušenstvím zamítl.

34. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne [datum] sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.

35. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).

36. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.