7 C 242/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro 21 541 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 541 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 541 Kč od 20. 3. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 12 623 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění vyjádření ze dne 9. 9. 2025 a doplnění žaloby ze dne 11. 9. 2025 domáhá po žalované zaplacení částky 21 541 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 13. 11. 2018, na základě které žalovaná žalobkyni poskytla úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně v souvislosti s touto smlouvou žalované uhradila částku 13 181 Kč, a to v hotovosti obchodní zástupkyni žalované v sedmi splátkách, z nichž šest bylo po 1 050 Kč a sedmá splátka byla ve výši 6 881 Kč. Žalobkyně se žalovanou dále uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 20. 5. 2019, na základě které žalovaná poskytla žalobkyni úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně v souvislosti s touto smlouvou uhradila žalované částku 36 360 Kč, a to v hotovosti obchodní zástupkyni žalované ve třiceti třech splátkách, které se pohybovaly v rozmezí od 200 Kč až do 9 634 Kč. Dle žalobkyně jsou obě uvedené smlouvy absolutně neplatné, neboť žalovaná před jejich uzavřením neprovedla zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti žalobkyně s odbornou péčí. Žalovaná si před uzavřením smlouvy neobstarala potřebné dokumenty nezbytné pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalobkyně, např. výpisy z bankovního účtu, pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu, a nenahlédla do příslušných databází. Žalobkyně uvádí, že na základě těchto neplatných smluv zaplatila v hotovosti celkem 49 541 Kč, ačkoliv jí byly poskytnuty pouze finanční prostředky ve výši 28 000 Kč. Rozdíl ve výši 21 541 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalované. Vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení žalobkyně nabyla v den udělení plné moci svému právnímu zástupci, tj. dne 27. 12. 2024 Dále žalobkyně poukazuje na smluvní ujednání o RPSN přesahující 200 %, kterou považuje za nepřiměřeně vysokou a v rozporu s dobrými mravy. Dále sjednaný úrok ve výši 70,89 % ročně dle žalobkyně vytváří hrubý nepoměr vzájemných plnění a odporuje tak dobrým mravům. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 11. 3. 2025, kterou ji vyzvala k vrácení bezdůvodného obohacení, žalovaná však ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně v celém rozsahu neuznává a vznesla námitku promlčení minimálně co do částky 6 981 Kč. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by zanedbala svoji zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost žalobkyně. Před uzavřením obou úvěrových smluv proběhla mezi účastníky posuzovací schůzka, na které žalobkyně předložila dokumenty ke své příjmové a výdajové stránce a údaje zjištěné z těchto dokumentů žalovaná zaznamenala do evidenčních karet, přičemž žalobkyně potvrdila jejich správnost a úplnost. Žalovaná prověřovala příjmy žalobkyně, její rodinné poměry, vyživovací povinnosti, náklady na bydlení a ostatní výdaje i bankovní a nebankovní závazky. Žalobkyně poté prohlásila, že žalované poskytla úplné, pravdivé a správné informace a byla ze strany žalované poučena, že zamlčení či zkreslení takovýchto informací lze kvalifikovat jako skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu. Pro případ, že by soud posoudil výši sjednaného příslušenství jako nepřiměřenou, žalovaná navrhla, aby soud moderoval nárok na sjednané příslušenství.

3. Mezi účastníky bylo z listinných podání nesporné, že žalobkyně uhradila žalované v souvislosti se smlouvou o úvěru č. hodnota celkem částku ve výši 13 181 Kč a v souvislosti se smlouvou o úvěru č. hodnota celkem částku ve výši 36 360 Kč.

4. Soud věc dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když oba účastnící se z jednání omluvili a požádali o projednání věci v jejich nepřítomnosti.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

6. Dne 13. 11. 2018 žalovaná a žalobkyně podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni úvěr ve výši 8 000 Kč a žalobkyně se poskytnuté peněžní prostředky zavázala žalované vrátit s úrokem ve výši 1 782 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 560 Kč v 60 týdenních splátkách po 242,40 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 13. 11. 2018, smluvními podmínkami a splátkovým kalendářem). Před uzavřením smlouvy žalovaná seznámila žalobkyni s právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který žalobkyně téhož dne podepsala (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 11. 2018).

7. Žalobkyně dne 13. 11. 2018 vyplnila evidenční kartu klienta, v níž uvedla své osobní údaje, že bydlí jako spolubydlící, je vdaná, nemá jiný úvěr u žalobkyně, nevlastní automobil ani nemovitost. Jako svůj zdroj příjmu žalovaná uvedla mzdu ve výši 13 067 Kč od zaměstnavatele Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno s. r. o., počet zdrojů příjmů uvedla jeden. Mezi výdaji uvedla životní výdaje na bydlení ve výši 4 420 Kč, životní minimum ve výši 4 410 Kč, ostatní výdaje ve výši 500 Kč a nebankovní závazky ve výši 2 000 Kč. Tím byl zjištěn disponibilní zůstatek 1 737 Kč (prokázáno evidenční kartou klienta ze dne 13. 11. 2018).

8. Zástupkyně žalované navštívila žalobkyni v místě bydliště, kde ji informovala o podmínkách poskytnutí půjčky, byla vyplňována evidenční karta klienta, posuzovány příjmy a výdaje žalobkyně a popisován proces posuzování úvěruschopnost (prokázáno protokolem informační a posuzovací návštěvy ze dne 13. 11. 2018).

9. Žalobkyně měla v měsíci srpnu 2018 mzdu od společnosti Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. ve výši 12 907 Kč, v měsíc září 2018 ve výši 13 848 Kč a v měsíci říjnu 2018 ve výši 12 446 Kč (prokázáno výplatními páskami za měsíc srpen 2018, září 2018 a říjen 2018).

10. Žalovaná v souvislosti s úvěrovou smlouvou č. hodnota uhradila celkem částku 13 181 Kč (prokázáno přehledovou tabulkou splátek, nesporné tvrzení).

11. Dále dne 20. 5. 2019 žalovaná a žalobkyně podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni úvěr ve výši 20 000 Kč a žalobkyně se poskytnuté peněžní prostředky zavázala žalované vrátit s úrokem ve výši 3 960 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč v 60 týdenních splátkách po 606 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 20. 5. 2019 a smluvními podmínkami). Před uzavřením smlouvy žalovaná seznámila žalobkyni s právy a povinnostmi plynoucími jí z uzavírané smlouvy formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který žalobkyně téhož dne podepsala (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 5. 2019).

12. Žalobkyně dne 20. 5. 2019 vyplnila evidenční kartu klienta, v níž uvedla své osobní údaje, že bydlí jako nájemník, je vdaná, má jiný úvěr u žalobkyně, nevlastní automobil ani nemovitost. Jako svůj zdroj příjmu žalovaná uvedla mzdu ve výši 13 554 Kč od zaměstnavatele Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno s. r. o., počet zdrojů příjmů uvedla jeden. Mezi výdaji uvedla životní výdaje na bydlení ve výši 4 420 Kč, životní minimum ve výši 4 410 Kč, ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč a nebankovní závazky ve výši 1 000 Kč (prokázáno evidenční kartou klienta ze dne 20. 5. 2019).

13. Zástupkyně žalované navštívila žalobkyni v místě bydliště, kde ji informovala o podmínkách poskytnutí půjčky, byla vyplňována evidenční karta klienta, posuzovány příjmy a výdaje žalobkyně a popisován proces posuzování úvěruschopnost (prokázáno protokolem informační a posuzovací návštěvy ze dne 20. 5. 2019).

14. Žalobkyně měla v měsíci únoru 2019 mzdu od společnosti Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. ve výši 13 080 Kč, v měsíc březnu 2019 ve výši 13 874 Kč a v měsíci dubnu 2019 ve výši 13 708 Kč (prokázáno výplatními páskami za měsíc únor 2019, březen 2019 a duben 2019). Z listiny označené jako uznání dluhu, datované dnem 8. 12. 2021 soud neučinil žádné skutkové zjištění, neboť žalovaná tento důkaz k provedení nenavrhla a rovněž neuvedla, jaké tvrzení by mělo být touto listinou prokázáno.

15. Žalovaná v souvislosti s úvěrovou smlouvou č. hodnota uhradila celkem částku 36 360 Kč (prokázáno přehledovou tabulkou splátek, nesporné tvrzení).

16. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 21 541 Kč předžalobní výzvou ze dne 11. 3. 2025, doručenou do datové schránky žalované dne 12. 3. 2025 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 11. 3. 2025 a doručenkou datové zprávy ze dne 12. 3. 2025).

17. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícímu skutkovému závěru. Dne 13. 11. 2018 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni v hotovosti částku 8 000 Kč, a tak učinila, a žalobkyně se zavázala vrátit poskytnutou částku společně s úrokem a poplatky v 60 týdenních splátkách po 242,40 Kč, celkem se zavázala vrátit částku 14 544 Kč. V souvislosti s touto úvěrovou smlouvou žalobkyně žalované uhradila celkem částku 13 181 Kč. Účastníci dále dne 20. 5. 2019 uzavřeli smlouvu o úvěru č. hodnota na základě níž se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni v hotovosti částku 20 000 Kč, a tak učinila, a žalobkyně se zavázala vrátit poskytnutou částku společně s úrokem a poplatky v 60 týdenních splátkách po 606 Kč, celkem se zavázala vrátit částku 36 360 Kč. V souvislosti s touto úvěrovou smlouvou žalobkyně žalované uhradila celkem částku 36 360 Kč. Žalovaná nezkoumala řádně úvěruschopnost žalobkyně. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení po žalované z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované předžalobní výzvou ze dne 11. 3. 2025.

18. Po právní stránce soud zhodnotil věc následovně. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném ke dni uzavření smluv, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ. Dle názoru soudu v daném případě žalovaná nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalobkyně splácet úvěry. Žalovaná ověřila čistý měsíční příjem žalobkyně ve výši cca 13 000 Kč v období od srpna 2018 do října 2018 a ve výši cca 13 500 Kč v období od února 2019 do dubna 2019. Žalovaná však dostatečně neposoudila reálnou finanční situaci žalobkyně, když ohledně jejích výdajů vycházela pouze z částek životního minima a z ničím nepodloženého tvrzení žalobkyně. Částka životního minima ze své podstaty nemůže reflektovat skutečné výdaje žalobkyně, neboť se jedná o paušální hodnotu stanovenou nařízením vlády, bez ohledu na individuální životní okolnosti konkrétní osoby. Žalovaná dále netvrdila a neprokázala, že by jakkoliv ověřila tvrzené náklady žalobkyně na bydlení ve výši 4 420 Kč, které nadto soud považuje za příliš nízké až nerealistické. Žalovaná si měla vyžádat nájemní smlouvu, když žalobkyně v souvislosti s druhou úvěrovou smlouvu sdělila, že žije v nájmu. Žalovaná si mohla vyžádat i např. smlouvy s dodavateli energií, výpisy z účtu žalobkyně apod. Žalovaná dále tvrdila, že ověřovala výši ostatních měsíčních výdajů žalobkyně, avšak toto tvrzení neprokázala.

27. Soud se nepřiklonil k argumentaci žalované, dle které pouhá neprokázaná domněnka, že žalobkyně není úvěruschopná, nemůže sama o sobě zakládat důvodné pochybnosti o platnosti smlouvy. Zákonodárce totiž jednoznačně spojil následek absolutní neplatnosti smlouvy s absencí řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany úvěrujícího, a nikoliv se stavem neschopnosti úvěrovaného úvěr splatit, jak se domnívá žalovaná. Žalovaná v této souvislosti odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. spisová značka, se kterým se plně ztotožnila. Soud se však se závěry obsaženými v uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu neztotožňuje, neboť Soudní dvůr Evropské Unie („SDEU“) se ve svém pozdějším rozsudku ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. spisová značka již vypořádal s otázkou, zda může být věřitel postihován, pokud porušení povinnosti posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele nezpůsobilo spotřebiteli škodlivé následky. V citovaném rozsudku SDEU dovodil, že pokud úvěrující porušil svou povinnost řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, pak toto porušení nemůže být dodatečně zhojeno tím, že spotřebitel úvěr zcela splatil. Sankce neplatnosti smlouvy neslouží pouze k ochraně konkrétního spotřebitele před negativními důsledky, ale má i preventivní funkci – jejím cílem je odrazovat věřitele od toho, aby rezignovali na důkladné a systematické posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

28. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalovaná jako poskytovatelka úvěru ani v jednom případě nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalobkyně splácet úvěr, a proto jsou obě smlouvy o úvěru neplatné. Žalobkyně téměř splatila první úvěr a druhý úvěr uhradila zcela. Ve světle výše citovaného rozsudku SDEU však tato skutečnost nemá žádný vliv na neplatnost smlouvy, která je důsledkem toho, že žalovaná řádně nezkoumala úvěruschopnost žalobkyně. K této neplatnosti soud přihlédl i přesto, že námitka neplatnosti smlouvy byla žalobkyní vznesena až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, neboť soud je povinen k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru přihlížet z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679-18).

29. Žalovaná poskytla žalobkyni v souvislosti s první úvěrovou smlouvou peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalobkyně vrátila, resp. zaplatila celkem 13 181 Kč (tj. zaplatila o 5 181 Kč více, než byla její povinnost). Žalovaná dále žalobkyni poskytla v souvislosti s druhou úvěrovou smlouvu částku ve výši 20 000 Kč, kterou žalobkyně v celém rozsahu uhradila, resp. zaplatila celkem částku 36 360 Kč, takže přeplatila o částku 16 360 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila celkem o částku 21 541 Kč (5 181 Kč + 16 360 Kč) a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Co do této částky proto bylo žalobě vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se žalovaná bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 20. 3. 2025, neboť ve výzvě podle § 1958 o. z. ze dne 11. 3. 2025, odeslané a doručené žalované prostřednictvím datové schránky dne 12. 3. 2025, byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení do 7 dnů ode dne odeslání výzvy, od 19. 3. 2025 v souladu s uvedenou výzvou je tak v prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.).

30. K námitce promlčení nároku žalobkyně vznesené žalovanou soud konstatuje, že v případě bezdůvodného obohacení o. z. stanovuje dvojí promlčecí lhůtu, a to subjektivní tříletou (§ 621 o. z.) a objektivní desetiletou (§ 638 o. z.). Je zřejmé, že v případě absolutně neplatného právního jednání běží objektivní promlčecí lhůta od uskutečnění plnění, jež je bezdůvodným obohacením, kdy se jedná o plnění z právního důvodu, který dodatečně odpadl. K subjektivní lhůtě se váže vědomost oprávněného (zde žalobkyně) o okolnostech rozhodných pro počátek a běh promlčecí lhůty, která se presumuje ode dne, kdy se o nich tato osoba měla a mohla dozvědět. V případě bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy je pak rozhodující subjektivní moment, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně jakožto spotřebitel a laik, neznalá právního prostředí, nemohla předpokládat, že žalovaná nezkoumala řádně její úvěruschopnost, a tedy že smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním. Vědomost tak lze u takovéto osoby seznat až teprve poté, co se relevantně dozví o povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost zájemce o úvěr a s tím souvisejících následků neřádného zkoumání úvěruschopnosti. Tedy v daném případě po konzultaci s právně vzdělanou osobou – právním zástupcem žalobkyně. Rovněž následný postup žalobkyně, spočívající ve vymáhání pohledávky prostřednictvím osob znalých právního prostředí, poukazuje na okamžik získání vědomosti o bezdůvodném obohacení žalované. Soud tak dospěl k závěru, že vědomost žalobkyně o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nastala až konzultací s jejím právním zástupcem, tj. dne 11. 3. 2025, kdy i počátek plynutí subjektivní lhůty nastal v tento den.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 623 Kč. Tyto náklady sestávají z:  zaplaceného soudního poplatku v částce 862 Kč;  nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 541 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva; sepis a podání žaloby; replika k vyjádření žalované ze dne 9. 9. 2025);  čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.;  daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 720 Kč ve výši 2 041 Kč.

32. Nadto soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta ve vztahu k dalšímu úkonu právní služby, a to písemnému podání ze dne 11. 9. 2025, když tato tvrzení mohla žalobkyně uplatnit již podáním ze dne 9. 9. 2025. Doplňujícího podání si nevyžádal postup žalované ani neočekávaný vývoj procesní situace a další samostatné podání nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, za který by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalované povinnost k takové náhradě – spravedlivě – uložit.

33. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

34. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci jejich splnění exekučním návrhem.