7 C 247/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 2 645 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 645 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 445 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 4 625 Kč.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení je zaplacení částky 2 645 Kč (se zákonným úrokem z prodlení) jako dlužného pojistného za období od 2. 10. 2020 do 21. 1. 2021 na základě pojistné smlouvy [číslo] která měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Opatrovnice žalovaného navrhla zamítnutí žaloby, když žalobkyně nijak neprokazuje právní důvod ani výši uplatněných pohledávek. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ust. § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobkyně uzavřela se žalovaným jako pojistníkem dne 2. 1. 2019 pojistnou smlouvu – sdružené pojištění vozidla [číslo] ve vlastnictví pana [jméno] [příjmení], [značka automobilu], [příjmení] 3, [registrační značka]. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou s počátkem dne 2. 1. 2019. Roční pojistné bylo sjednáno ve výši 6 828 Kč se čtvrtletní splatností (1 707 Kč). Následně došlo ke změně výše ročního pojistného počínaje dnem 2. 1. 2020 na částku 7 924 Kč se čtvrtletní splátkou 1 981 Kč (přehled k výročí pojištění ze dne 24. 10. 2019) a dnem 2. 1. 2021 na částku 8 784 Kč se čtvrtletní splátkou 2 196 Kč (přehled k výročí pojištění ze dne 24. 10. 2020). Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 2. 10. 2020, a to ani přes výzvu žalobkyně (upomínka dlužného pojistného) ze dne 30. 11. 2020. Pojistná smlouva zanikla dnem 20. 1. 2021 z důvodu nezaplacení pojistného (informace o zániku pojistné smlouvy ze dne 31. 1. 2021). Žalovaný zůstal žalobkyni za dobu trvání pojištění od 2. 10. 2020 do 21. 1. 2021 dlužen pojistné ve výši 2 445 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 200 Kč (viz sazebník poplatků). K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván upomínkou žalobkyně ze dne 6. 3. 2021 a upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této ze dne 10. 12. 2021. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Účastníci platně uzavřeli pojistnou smlouvu podle ustanovení § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění (dále jen„ zákon“). Žalovaný jako pojistník se zavázal hradit pojistné ve výši smluvené ve smlouvě, případně ve výši změněné pojistitelkou v souladu s § 2785 o. z. Za období od 2. 10. 2020 do 21. 1. 2021 žalovaný pojistné neuhradil, a to ani po výzvě; žalobkyně jako pojistitel má proto právo na sjednané pojistné za uvedené období (2 445 Kč) a poplatek za odeslání upomínky (200 Kč), tj. částku v celkové výši 2 645 Kč. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti sjednaném ve smlouvě (srov. § 2783 o. z.), dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Z tohoto důvodu soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (srov. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne požadovaného žalobkyní (22. 1. 2021), když žalobkyně jej požadovala až ode dne, kdy již byl žalovaný v prodlení s úhradou pojistného. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobkyni zcela vyhověl, když žalovaný zůstal zcela nečinný a neuvedl nic, co by nárok žalobkyně zpochybnilo. Jelikož byla žalobkyně ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 4 625 Kč, přičemž náklady žalobkyně spočívají: v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta dle § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 200 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) 600 Kč, odměně advokáta dle § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 1 000 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 1 úkon právní služby (účast na jednání dne 20. 9. 2022) 1 000 Kč, paušální úhradě hotových výdajů dle § 14b odst. 5, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) 300 Kč, paušální úhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 1 úkon právní služby (účast na jednání dne 20. 9. 2022) 300 Kč, náhrady za ztrátu času dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. 400 Kč, náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 892 Kč. Náhrada jízdních výdajů byla vypočtena za použití osobního automobilu Škoda Octavia [registrační značka] při celkovém ujetí 124 km na trase [obec] – [obec] a zpět, průměrné spotřebě paliva 5,3 l [číslo] km, vyhláškové ceně paliva 47,10 Kč za jeden litr (§ 1 písm. b a § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a sazbě základní náhrady 4,70 Kč km a DPH ve výši 21 % z částky 3 492 Kč (součet odměny advokáta, paušální úhrady hotových výdajů, náhrady za ztrátu času a náhrady cestovních výdajů), tj. 733 Kč. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal. Jelikož byla v řízení zcela úspěšná žalobkyně, soud ve shodě s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.