7 C 247/2022
č. j. 7 C 247/2022-46
V PLATNOSTIOkresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 2 645 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 2 445 Kč od 22. ledna, která vznikla z nezaplaceného pojistného za období od 2. října do 21. ledna. Soud se opřel o § 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a § 2783 občanského zákoníku, kterými potvrdil povinnost žalovaného k úhradě pojistného a poplatku za upomínku. Náhradu nákladů řízení ve výši 4 625 Kč přiznal žalobkyni na základě § 14b a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně odměny advokáta, cestovních výdajů a DPH. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z § 148 odst. 1 o. s. ř.
Plný text
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 2 645 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 645 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 445 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 4 625 Kč.
III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení je zaplacení částky 2 645 Kč (se zákonným úrokem z prodlení) jako dlužného pojistného za období od 2. 10. 2020 do 21. 1. 2021 na základě pojistné smlouvy číslo která měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Opatrovnice žalovaného navrhla zamítnutí žaloby, když žalobkyně nijak neprokazuje právní důvod ani výši uplatněných pohledávek. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ust. § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobkyně uzavřela se žalovaným jako pojistníkem dne 2. 1. 2019 pojistnou smlouvu – sdružené pojištění vozidla číslo ve vlastnictví pana jméno příjmení, značka automobilu, příjmení 3, registrační značka. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou s počátkem dne 2. 1. 2019. Roční pojistné bylo sjednáno ve výši 6 828 Kč se čtvrtletní splatností (1 707 Kč). Následně došlo ke změně výše ročního pojistného počínaje dnem 2. 1. 2020 na částku 7 924 Kč se čtvrtletní splátkou 1 981 Kč (přehled k výročí pojištění ze dne 24. 10. 2019) a dnem 2. 1. 2021 na částku 8 784 Kč se čtvrtletní splátkou 2 196 Kč (přehled k výročí pojištění ze dne 24. 10. 2020). Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 2. 10. 2020, a to ani přes výzvu žalobkyně (upomínka dlužného pojistného) ze dne 30. 11. 2020. Pojistná smlouva zanikla dnem 20. 1. 2021 z důvodu nezaplacení pojistného (informace o zániku pojistné smlouvy ze dne 31. 1. 2021). Žalovaný zůstal žalobkyni za dobu trvání pojištění od 2. 10. 2020 do 21. 1. 2021 dlužen pojistné ve výši 2 445 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 200 Kč (viz sazebník poplatků). K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván upomínkou žalobkyně ze dne 6. 3. 2021 a upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této ze dne 10. 12. 2021. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Účastníci platně uzavřeli pojistnou smlouvu podle ustanovení § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění (dále jen„ zákon“). Žalovaný jako pojistník se zavázal hradit pojistné ve výši smluvené ve smlouvě, případně ve výši změněné pojistitelkou v souladu s § 2785 o. z. Za období od 2. 10. 2020 do 21. 1. 2021 žalovaný pojistné neuhradil, a to ani po výzvě; žalobkyně jako pojistitel má proto právo na sjednané pojistné za uvedené období (2 445 Kč) a poplatek za odeslání upomínky (200 Kč), tj. částku v celkové výši 2 645 Kč. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti sjednaném ve smlouvě (srov. § 2783 o. z.), dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Z tohoto důvodu soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (srov. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne požadovaného žalobkyní (22. 1. 2021), když žalobkyně jej požadovala až ode dne, kdy již byl žalovaný v prodlení s úhradou pojistného. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobkyni zcela vyhověl, když žalovaný zůstal zcela nečinný a neuvedl nic, co by nárok žalobkyně zpochybnilo. Jelikož byla žalobkyně ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 4 625 Kč, přičemž náklady žalobkyně spočívají: v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta dle § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 200 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) 600 Kč, odměně advokáta dle § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 1 000 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 1 úkon právní služby (účast na jednání dne 20. 9. 2022) 1 000 Kč, paušální úhradě hotových výdajů dle § 14b odst. 5, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) 300 Kč, paušální úhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 1 úkon právní služby (účast na jednání dne 20. 9. 2022) 300 Kč, náhrady za ztrátu času dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. 400 Kč, náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 892 Kč. Náhrada jízdních výdajů byla vypočtena za použití osobního automobilu Škoda Octavia registrační značka při celkovém ujetí 124 km na trase obec – obec a zpět, průměrné spotřebě paliva 5,3 l číslo km, vyhláškové ceně paliva 47,10 Kč za jeden litr (§ 1 písm. b a § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a sazbě základní náhrady 4,70 Kč km a DPH ve výši 21 % z částky 3 492 Kč (součet odměny advokáta, paušální úhrady hotových výdajů, náhrady za ztrátu času a náhrady cestovních výdajů), tj. 733 Kč. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal. Jelikož byla v řízení zcela úspěšná žalobkyně, soud ve shodě s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně po právní moci rozhodnutí domáhat splnění povinností exekučním návrhem.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.