7 C 25/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 20 300,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 968 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do 20. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení celého dluhu. V případě prodlení žalované s úhradou, byť jen jediné splátky, nastává okamžitě bez dalšího v plném rozsahu splatnost celého dluhu žalované vůči žalobkyni.

II. Žaloba se co do nároku na zaplacení částky 9 332,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 300,62 Kč od 26. 10. 2025 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 20 300,62 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, , jméno FO, p.l.c.), uzavřela se žalovanou dne 2. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 20 300,62 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do dne 25. 10. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované na základě doložených příjmů a výdajů, ponechala rezervu 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji a provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, EUCB). Úvěr byl poskytnut na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se ocitla v prodlení se splácením, proto byla opakovaně upomínána původním věřitelem i právním zástupcem žalobkyně, včetně předžalobní výzvy dne 25. 11. 2025. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z dlužné jistiny ve výši 20 300,62 Kč (po zohlednění dílčích plateb). Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru neuznal, domáhá se žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobkyně dále navrhla, aby soud učinil dotaz na banku , jméno FO, bank a. s., ke zjištění, kdo byl majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, ke dni 2. 9. 2024.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že neuznává celý uplatněný nárok. Současně navrhla smírné řešení, že by dluh splácela dle splátkového kalendáře, podle kterého by hradila částku 1 500 Kč měsíčně, což odpovídá jejím reálným finančním možnostem. Ke svým majetkovým poměrům sdělila, že pobírá invalidní důchod ve výši 12 000 Kč měsíčně, hradí výživné ve výši 6 300 Kč měsíčně a pečuje o syna s autismem, přičemž pobírá příspěvky na jeho péči. Pracovní i finanční možnosti žalované jsou značně omezené, když její syn vyžaduje každodenní osobní péči.

3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 26. 2. 2026, ze kterého se žalobkyně omluvila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně dle § 101 odst. 3 o. s. ř., vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z úvěrové smlouvy ze dne 2. 9. 2024 (dále jen „smlouva o úvěru“) včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru, standardních podmínek úvěrové smlouvy a fotografie občanského průkazu žalované soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, , jméno FO, p. l. c. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou dne 2. 9. 2024 prostředky komunikace na dálku podepsala smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr v maximální výši 10 000 Kč žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit tak, že každý měsíc vždy do 15 dnů od vystavení výpisu uhradí alespoň 13 % z částky úvěru, společně s úrokem ve výši 0,4026 % denně. Částka prvního čerpání úvěru měla činit 10 000 Kč.

5. Z listiny nazvané jako „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ a z listiny nazvané jako „application details“ ze dne 1. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaná dne 17. 12. 2024 požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč. V žádosti uvedla, že má měsíční příjem ve výši 45 000 Kč ze zaměstnání a z invalidního důchodu a její měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Dále uvedla, že je rozvedená, žije v nájmu a má jedno dítě.

6. Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 27. 1. 2026 a ze tří potvrzení o odchozí platbě ze dnů 2. 9. 2024, 29. 11. 2024 a 7. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla majitelkou bankovního účtu č. , č. účtu, ke dni 2. 9. 2024 a dále že právní předchůdkyně žalobkyně na tento účet zaslala dne 2. 9. 2024 částku ve výši 10 000 Kč, dne 29. 11. 2024 zaslala částku 648 Kč a dne 7. 7. 2025 částku 2 000 Kč.

7. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 9 450,01 Kč do 25. 10. 2025 a informovala ji, že celková dlužná částka činí 20 340,45 Kč.

8. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná v souvislosti s úvěrem uhradila právní předchůdkyni žalobkyně dne 18. 3. 2025 částku ve výši 1 680 Kč.

9. Ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020, který je datován dnem 18. 11. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou z úvěrové smlouvy ve výši 20 300,62 Kč byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 11. 2025 a potvrzení o podání doporučení zásilky ze dne 25. 11. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou před podáním žaloby informovala o postoupení pohledávky na žalobkyni a žalobkyně ji vyzvala k úhradě dlužné jistiny ve výši 24 780,62 Kč do tří dnů.

11. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

19. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

24. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

25. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

26. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala její skutečné měsíční příjmy a výdaje. Žalobkyně pouze v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované v registru CRKI, EUCB, v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, avšak k tomuto tvrzení neoznačila a nepředložila žádné důkazy. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že dosahuje měsíčního příjmu ve výši 45 000 Kč a její měsíční výdaje jsou ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně však neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně tyto tvrzené údaje jakkoliv ověřila. Nadto je na první pohled zřejmé, že měsíční výdaje, které žalovaná uvedla, jsou naprosto nerealistické, když nedosahují ani částky životního minima.

27. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované soud vyčíslil částkou 10 968 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně (12 648 Kč) a částkou, kterou žalovaná uhradila na splátkách úvěru (1 680 Kč).

28. Žalobkyně pro případ, že soud neuzná její nárok na zaplacení celé dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby soud přiznal žalobkyni toliko jistinu z titulu bezdůvodného obohacení.

29. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků. Splatnost dosud nevrácené jistiny proto soud určil v souladu s § 87 z. s. ú. dle finančních možností žalované (invalidní důchod, péče o syna s autismem) a z tohoto důvodu žalobkyni nepřiznal zákonný úrok z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ).

30. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena v souladu s ustanovením § 1879 a § 1880 o. z. právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována.

31. Pokud by se žalobkyně dostavila na jednání, poučil by ji soud dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. stran povinnosti prokázat, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Jelikož se však žalobkyně k prvnímu nařízenému jednání konanému dne 26. 2. 2025 nedostavila, vzdala se tak dobrodiní poučení. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvláště ne tehdy, je-li strana zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009: „ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“).

32. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru a žalovaná se dosud v prodlení neocitla, soudu nezbylo než žalobu co do částky 9 332,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 300,62 Kč od 26. 10. 2025 do zaplacení částečně zamítnout.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci měli ve věci přibližně stejný úspěch.

34. Soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 2 ZoSÚ uložil žalované splácet přiznané plnění v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, neboť to odůvodňují její majetkové poměry a žalovaná plnění ve splátkách sama navrhla.