7 C 252/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného adresa pro doručování: adresa žalovaného pro zaplacení 64 678,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 914,73 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 914,73 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky ve výši 58 763,72 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 973,07 Kč od [datum] do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 22 113 Kč od [datum] do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 646 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne [datum] a doplněnou podáním ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 64 678,45 Kč spolu se smluvním a zákonným úrokem z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela elektronicky dne [datum] smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný úvěrový rámec zcela vyčerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost úvěr splatit v 72 splátkách ve výši 514 Kč měsíčně splatných do 15. dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně a RPSN odpovídá 38,64 % ročně. Žalovaný měl celkem zaplatit 37 041 Kč (20 000 Kč na jistině a 17 041 Kč na smluvním úroku). Smluvní strany si sjednaly, že část poskytnutého úvěru (10 292 Kč) bude užita k úhradě zůstatku předchozího závazku žalovaného plynoucího ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní. Smluvní strany si sjednaly doplňkovou inkasní službu za poplatek ve výši 82 Kč měsíčně a doplňkovou službu„ PODPORA“ za poplatek ve výši 269 Kč měsíčně. Dále si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny při zesplatnění úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému dvě upomínky, za které mu vyúčtovala celkem 800 Kč dle Smlouvy (300 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou upomínku). I přes opětovné výzvy žalovaný neuhradil splátku splatnou dne [datum]. V druhé upomínce ze dne [datum] pak byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Jelikož žalovaný tuto svoji povinnost řádně nesplnil, žalobkyně dopisem odeslaným dne [datum] prohlásila celý dluh ve výši 64 764,62 Kč žalovaného za splatný. Žalovaný celkem uhradil 9 splátek ve výši 7 785 Kč. Žalobkyně současně zohlednila i další platbu žalovaného ve výši 8,27 Kč. Žalobkyně se proto žalobou domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 18 725 Kč, nedoplatku úroků ve výši 13 685,92 Kč, nedoplatku poplatku za sjednání inkasní služby ve výši 5 160,1 Kč, nedoplatku za sjednání služby„ PODPORA“ ve výši 16 947 Kč, nákladů na upomínky ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 368,5 Kč. Dále žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky 28 887,8 Kč od [datum] do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 22 113 Kč od [datum] do zaplacení a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů dle informací zanesených do Dotazníku o posouzení bonity žalovaného. Informace ověřila z kopie občanského průkazu žalovaného, dokladu o příjmech (výpis z účtu a doklad o zaměstnavateli) a výpisu z bankovního účtu žalovaného. Dále žalobkyně provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a databázi neplatných dokladů.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

6. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

7. Z ISO certifikátů dle mezinárodního standardu TPL [číslo] v 02 Trusted Provider of Loans (čl. 59-60 spisu) se podává, že žalobkyně je licencovaným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů u ČNB a důvěryhodným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ve spojení s potvrzením o vyplacení úvěru a opakovanou platební instrukcí ze dne [datum] soud naznal, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobkyně se zavázala žalovanému vyplatit úvěr ve výši 20 000 Kč. Podle čl. 4 3. smlouvy měl být úvěr čerpán následujícím způsobem: vyplacením částky 5 708 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], vyplacením částky 10 292 Kč na účet věřitele (žalobkyně) za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni, který vyplývá ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], a započtením částky 4 000 Kč na náklady žalobkyně.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] ve spojení s potvrzením o vyplacení úvěru a opakovanou platební instrukcí ze dne [datum] soud naznal, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobkyně se zavázala žalovanému vyplatit úvěr ve výši 10 000 Kč. Podle čl. 4 3. smlouvy měl být úvěr čerpán následujícím způsobem: vyplacením částky 8 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] a započtením částky 2 000 Kč na náklady žalobkyně.

10. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba a z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce ze dne [datum] se podává, že dne [datum] zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní k platbě 8 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] (úvěr [číslo]).

11. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba se podává, že dne [datum] zadala žalobkyně pokyn k bezhotovostní k platbě 5 708 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet].

12. Z emailu žalobkyně zaslaného žalovanému dne [datum] a z úvěrové smlouvy [číslo] se podává, že celková měsíční splátka úvěru včetně poplatků a úroků sjednaných ve smlouvě o úvěru [číslo] činila 865 Kč a skládala se ze splátky jistiny a úroku (514 Kč), z poplatku za inkasní službu (82 Kč), z poplatků za službu„ PODPORA“ (269 Kč).

13. Z potvrzení o povolení inkasa soud naznal, že žalovaný si pro období [datum] – [datum] nastavil inkaso ve prospěch žalobkyně s limitem ve výši 2 595 Kč.

14. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba vyplývá, že žalovaný zaslal žalobkyni dne [datum] na její bankovní účet verifikační platbu ve výši 10 Kč.

15. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne [datum] soud naznal, že žalovaný úvěrem [číslo] (z března 2020) doplatil předchozí úvěr [číslo] (z prosince 2019). Tímto došlo k úplné úhradě závazku žalovaného plynoucího z úvěrové smlouvy [číslo].

16. Z interního výpisu údajů o smlouvě o úvěru [číslo] (čl. 67-70 spisu) vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 9 splátek v celkové výši 7 785 Kč.

17. Upomínka [číslo] ze dne [datum] včetně podacího archu prokazuje, že žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum] s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 865 Kč splatné dne [datum] výzvu k úhradě dlužné a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 300 Kč.

18. Upomínka [číslo] ze dne [datum] včetně podacího archu prokazuje, že žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum] s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky ve výši 865 Kč splatné dne [datum] výzvu k úhradě dlužné částky a vyúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 500 Kč. Současně žalovaného vyzvala k úhradě poplatku za první upomínku.

19. Listina označená jako zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne [datum] včetně podacího archu a listina označená jako zesplatnění úvěru – možnosti alternativního řešení prokazují, že zástupce žalobkyně svým dopisem odeslaným žalovanému dne [datum] v důsledku prodlení žalovaného s hrazením jeho závazků plynoucích z úvěrové smlouvy zesplatnil nesplacenou jistinu úvěru, celková dlužná částka byla vyčíslena na 64 764,62 Kč a vyzval žalovaného k jejímu zaplacení do [datum].

20. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] za období říjen 2019 se podává, že za uvedené období skončil žalovaný se záporným zůstatkem - 138,65 Kč, přičemž výdaje převýšily příjem žalovaného ve výši 45 526 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] za období listopad 2019 se podává, že za uvedené období skončil žalovaný se záporným zůstatkem - 138,86 Kč, přičemž výdaje opět převýšily příjem žalovaného ve výši 41 862 Kč.

21. Žalobkyně si ověřila, že žalovaný má Scoring D v nebankovním registru (výpis z nebankovního registru žalovaného na čl. 64 spisu). Občanský průkaz žalovaného nebyl ke dni provádění lustrace evidován jako neplatný (výpis z neplatných dokladů na čl. 65 a 152 spisu).

22. Soud zamítl návrhy žalobkyně na provedení důkazu znaleckým posudkem [číslo] Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (čl. 132-149 spisu), auditní zprávou vypracovanou Institutem aplikovaného práva, z.s. (čl. 50-54 spisu) a odpovědí ČNB ze dne [datum] (čl. 61-62 spisu), když právní posouzení je věcí soudu.

23. Soud dále zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu přílohou A – metodika a vysvětlivky k vyhodnocení úvěruschopnosti klienta (čl. 55-57 spisu), když se jedná o vnitřní metodiku žalobkyně, která není pro soud právně závazná.

24. Soud rovněž zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu internetovým článkem: Člověk v tísni zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjček, rozdíl v sankcích může činit pětinásobek ze dne [datum] (čl. 46-49 spisu) z důvodu, že smluvní dokumentace jiných poskytovatelů úvěrů není pro tento případ relevantní. Ze srovnání poskytovatelů půjček navíc není ani zřejmé, zda Člověk v tísni hodnotil právě půjčku se shodnými parametry, jaká byla poskytnuta žalovanému.

25. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

26. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet dne [datum] částku 8 000 Kč a následně dne [datum] částku ve výši 5 708 Kč ([příjmení] a smlouva o úvěru [číslo]), přičemž žalovaný žalobkyni vrátil částku v celkové výši 7 793,27 Kč (žalobní tvrzení žalobkyně, listina označená jako zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení ze dne [datum]).

27. Žalobkyně sice provedla před poskytnutím úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného, ale nikoli řádně. Z výpisů účtu žalovaného za období říjen i listopad 2019 plyne, že žalovaný, i přes své nikoli nízké příjmy přesahující 40 000 Kč, končí své měsíční hospodaření v mínusu a žije si nad poměry. V případě obou úvěrových smluv žalobkyně nikterak nezkoumala měsíční výdaje žalovaného, které vynakládá na své živobytí (např. na bydlení, jídlo). Žalobkyně si navíc neověřila, že proti žalovanému není vedena exekuce. Skutečnost, že žalovaný v době poskytnutí úvěru nebyl v insolvenci, neznamená, že žalovaný měl dostatek peněžní prostředků na úhradu svých závazků.

28. Navíc soud poukazuje na skutečnost, že poskytnutí druhého spotřebitelského úvěru ([číslo]) ze strany žalobkyně žalovanému na úhradu předchozího spotřebitelského úvěru ([číslo]) je již zřejmým oddalováním finančních problémů žalovaného, který se dostává do dluhové spirály.

29. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>30. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>31. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>32. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>33. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>34. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>35. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>36. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>37. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>38. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>39. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 40. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

41. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 42. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

43. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li si sice z nikoli nízkých příjmů žalovaného, nezkoumala však již, zda má žalovaný volné příjmy k úhradě měsíčních splátek, nezkoumala měsíční výdaje žalovaného. Navíc nezohlednila skutečnost, že výdaje žalovaného přesahující dosahovaný příjem ze zaměstnání. S ohledem na skutečnost, že samotnou žalobkyní poskytnutý úvěr žalovanému plnil účel úhrady dřívějšího dluhu žalovaného vůči žalobkyni, mělo by být žalobkyni zřejmé, že žalovaný je již v tzv. dluhové spirále.

44. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše) . 45. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je tato spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 5 914,73 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (12 708 Kč – 8 000 Kč dne [datum] a 5 708 Kč dne [datum]) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (7 793,27 Kč).

46. V této souvislosti soud podotýká, že přezkoumával i platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], ačkoli tato nebyla předmětem žaloby, jelikož více než polovina spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum] (10 292 Kč), který byl předmětem této žaloby, byla použita na jeho doplacení. V opačném případě by žalobkyně nedostatek posouzení úvěruschopnosti v případě jednoho úvěru (a naúčtování různých poplatků, úroků atd.) zhojila poskytnutím dalšího úvěru.

47. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyly platně uzavřeny, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé (prokazatelně) vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], která mu byla odeslána dne [datum], uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené žalobkyní ([datum]), do zaplacení (výrok I.).

48. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smluv o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků, úroků, nákladů na upomínání a smluvních pokut, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 58 763,72 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 973,07 Kč od [datum] do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 22 113 Kč od [datum] do zaplacení částečně zamítnout (výrok II.).

49. Dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci by tak měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však dle obsahu spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků němá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

50. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

51. V souladu s položkou 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud žalobkyni doměřil soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 646 Kč.