7 C 260/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 35 375,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 836,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 836,92 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 18 538,15 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 957,03 Kč od 31. 12. 2024 do 15. 5. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 120,11 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 35 375,07 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 17. 7. 2024. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s možností postupného čerpání až do výše 79 800 Kč. Úvěr v celkové výši 23 000 Kč byl vyplacen ve čtyřech platbách na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 0,88 % denně, s poplatkem za každé vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a s poplatkem za službu klidné spaní ve výši 106,14 Kč a s poplatkem za informační SMS servis ve výši 27,84 Kč v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 16. 8. 2024 a konec kreditového rámce byl ujednán dnem 7. 1. 2026. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, SECCI formulář, sazebník a další dokumenty uvedené ve smlouvě. Žalovaný požádal o úvěr prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz, kde poskytl údaje pro posouzení úvěruschopnosti, které žalobkyně ověřila mimo jiné výpisy z účtu, výplatními páskami a kontrolou registrů včetně insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru neplatných dokladů, sankčních seznamů a bankovních i nebankovních klientských registrů. Ověřená výše čistého příjmu žalovaného činila 70 917 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto byla smlouva vypovězena dne 30. 12. 2024, a ode dne 31. 12. 2024 je žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaný na jistinu úvěru uhradil celkem částku 6 163,03 Kč. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 16 836,92 Kč, smluvního úroku 17 662,58 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ 95,16 Kč a poplatku za informační SMS servis 24,96 Kč. Žalobkyně se dále domáhá částky 755,46 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru za prvních 90 dní prodlení od 30. 9. 2024 do 29. 12. 2024, v souladu se smlouvou. Žalovaný na dlužnou částku nic neuhradil ani přes předžalobní výzvu ze dne 8. 5. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 7. 2024 vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 79 800 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat i opakovaně. Žalovaný se zavázal k úvěru zaplatit úrok ve výši 0,882 % denně, poplatek za vyplacení jednotlivé části úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, poplatek za službu klidné spaní ve výši 3,66 Kč denně a poplatek za informační SMS servis ve výši 0,96 Kč denně a to v pravidelných denních splátkách ve výši určené předpisem splátek. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila z občanského průkazu č. , hodnota, a náhledem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 17. 7. 2024, předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizace ověření totožnosti, obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně).

5. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud naznal bližší úpravu práv a povinností účastníků, v čl. 8.4 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení (všeobecné obchodní podmínky platné ode dne 27. 5. 2024).

6. Žalobkyně žalovanému zaslala celkovou částku 23 000 Kč, rozdělenou do čtyř plateb ve výši 5 000 Kč, 10 000 Kč, 4 000 Kč a 4 000 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého příjmu žalovaného činí 70 917 Kč, výše příjmu uvedeného žalovaným činí 26 000 Kč, výše minimálních vypočítaných výdajů činí 4 505 Kč, rezerva na výdaje činí 500 Kč a disponibilní příjem po odečtení výdajů činí 21 400 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti ze dne 17. 7. 2024, identifikované příjmy).

8. Žalobkyně dne 30. 12. 2024 zaslala e-mail na e-mailovou adresu , e-mail, , kterým vypověděla smlouvu o úvěru z důvodu dlouhodobého prodlení se splácením úvěru a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celého úvěru. Žalovaný však ve smlouvě o úvěru uvedl e-mailovou adresu , e-mail, (e-mail ze dne 30. 12. 2024).

9. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni na jistině dosud dluží částku 16 836,92 Kč a spolu s úrokem, poplatky a smluvní pokutou jí dluží částku ve výši 35 375,07 Kč.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 5. 2025 včetně poštovního podacího lístku z téhož dne vyplývá, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 35 935,58 Kč spolu s náklady za právní zastoupení před podáním žaloby do tří dnů (předžalobní výzva ze dne 8. 5. 2025 a podací lístek ze dne 8. 5. 2025).

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 7. 2024 uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč, a to zasláním na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku úvěru společně s úrokem ve výši 0,883 % denně, s poplatkem za každé jednotlivé vyplacení částky úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky, poplatek za službu klidné spaní ve výši 3,66 Kč denně a poplatek za službu informační SMS servis ve výši 0,96 Kč denně. V případě prodlení se splácením se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do úplného splacení dluhu. Celkem žalovaný žalobkyni dluží částku 35 375,07 Kč. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. Žalobkyně neprovedla před poskytnutí úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného.

13. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

27. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

28. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by ověřila příjmy žalovaného. Žalobkyně dále neověřovala skutečné měsíční výdaje žalovaného, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného, pouze se spolehla na tvrzení žalovaného. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že nahlédla do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registrů NRKI a BRKI, avšak k prokázání těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

29. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 16 836,92 Kč, která představuje dosud neuhrazenou jistinu úvěru, kterou žalobkyně žalovanému poskytla.

30. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne 8. 5. 2025, která mu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 8. 5. 2025 (doručena třetí pracovní den po jeho odeslání – tedy 12. 5. 2025), uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny ve výši 16 836,92 Kč i zákonný úrok z prodlení z této dlužné částky od 16. 5. 2025, tedy po uplynutí tří denní lhůty stanovené v předžalobní upomínce.

31. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, a také smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 18 538,15 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 957,03 Kč od 31. 12. 2024 do 15. 5. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 120,11 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení částečně zamítnout (výrok II.).

32. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 30. 9. 2025 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.

33. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, kterému však vzhledem k jeho pasivitě žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

35. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.