7 C 274/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované doručovací adresa adresa žalované pro zaplacení 16 384 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 14 000 Kč.

II. Žaloba se co do smluvní pokuty ve výši 2 384 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 979,73 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 100 Kč, zákonného úroku z částky 16 000 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč částečně zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 486 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum], domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 16 384 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], jež nabyla platnosti a účinnosti dne [datum], kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně distančním způsobem na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit nejpozději do dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly [ulice] podmínky smlouvy o úvěru. Totožnost žalované byla ověřena verifikační platbou, kdy žalovaná zaslala částku v rozmezí 0,01 – 1 Kč na účet právní předchůdkyně žalobkyně a touto platbou zaslala žalovaná i souhlas se všeobecnými obchodními podmínkami a se zpracováním osobních údajů. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované ověřením informací poskytnutých žalovanou, zejména lustrací žalované v interních i externích databázích třetích subjektů, dále pak v registru [příjmení], insolvenčním rejstříku. Žalovaná porušila svou povinnost řádně a včas hradit měsíční splátky. Na straně žalované proto vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. K postoupení pohledávky došlo na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne [datum] ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávky s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Po postoupení pohledávky se žalobkyně snažila celou záležitost vyřešit mimosoudně. Žalovaná po postoupení pohledávky uhradila na dlužné částce celkem 2 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu dne [datum] upomínkou před podáním žaloby. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 14 000 Kč jako neuhrazené jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 16 000 Kč od [datum] do [datum], dále kapitalizovaného úroku ve výši 979,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč.

2. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání řádně omluvila.

3. Žalovaná při jednání uvedla, že by byla ochotna uhradit pouze částku, kterou si půjčila a dosud neuhradila. Dále sdělila, že bude brzy v insolvenci, když se t. č. zpracovává její návrh.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek, údajích o poskytovateli úvěru a autorizaci ověření totožnosti žalované vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa] května [číslo], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč se splatností ke dni [datum] (Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]). Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, splatný jednorázově a zaplatit náklady na spotřebitelský úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (obchodní podmínky [právnická osoba], pro poskytování úvěrů splatných jednorázově).

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud naznal bližší úpravu práv a povinností účastníků, na straně 3 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení do zaplacení a poplatek ve výši 50 Kč za každou zaslanou upomínku (Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]).

6. Z bankovního výpisu bylo zjištěno, že žalovaná zaslala verifikační platbu ve výši 0,01 Kč dne [datum], (výpis bankovních transakcí ke dni [datum]) zároveň bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaná čerpala ze spotřebitelského úvěru částku ve výši 16 000 Kč (výpis bankovních transakcí ke dni [datum]).

7. Žalobkyně nedoložila žádný důkaz, prokazující správný postup právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nemá za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v souladu s právními předpisy při posuzování úvěruschopnosti žalované.

8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Dne [datum] podepsaly smluvní strany společné prohlášení smluvních stran o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek (společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dvěma dopisy ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně poštovního archu ze dne [datum]).

9. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalované upomínku ze dne [datum], kterou jí vyzvala k zaplacení dlužné částky v celkové výši 18 766,74 Kč (upomínka ze dne [datum]). Z výzvy k úhradě před podání žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 16 484 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 713,42 Kč, před podáním žaloby nejpozději do [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum], včetně podacího archu ze dne [datum]).

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž splatnost byla změněna smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutý spotřebitelský úvěr a zaplatit náklady na spotřebitelský úvěr, a to jednorázovou splátkou. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutí zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalované řádně, když informace od žalované nikterak neověřila a spoléhala na tvrzení žalované.

12. K postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní s účinností ke dni [datum], kdy byla podepsáno prohlášení o zavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávky. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno dopisy ze dne [datum]

13. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>15. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>16. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>17. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>18. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>19. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>20. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>21. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>22. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>23. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>24. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 25. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele. <i>26. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> 27. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

28. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 29. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

30. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v databázi [příjmení], insolvenčním rejstříku a centrálním systému exekucí. Tvrzené příjmy a výdaje žalované nikterak neověřila, nezkoumala výši příjmů žalované a výši jejích skutečných výdajů (ověřením dle výpisu z účtu, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy aj.) nikterak neověřila, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalované. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované a tedy i co do platného sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na této skutečnosti nic nemění ani skutečnost, že žalovaná úvěr zčásti splatila.

31. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 14 000 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla (16 000 Kč), a částkou, kterou žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátila (2 000 Kč).

32. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovena soudem až v tomto rozhodnutí.

33. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do smluvní pokuty ve výši 2 384 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 979,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, zákonného úroku z částky 16 000 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, částečně zamítnout.

34. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne [datum] sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Žalobkyně se k jednání nedostavila i přes skutečnost, že ji soud v předvolání k jednání poučil, že ve věci je připraven žalobkyni poskytnout poučení dle ust. § 118a o. s. ř.

35. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).

36. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla procesně úspěšná pouze z části, a to z 83 % a žalovaná ze 17 %. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 66 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 252 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 300 Kč, -) paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Poměrná část nákladů ve výši 66 % činí z částky 2 252 Kč po zaokrouhlení částku 1 486 Kč. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu.

37. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.