7 C 287/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 11 177 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 82,74 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 5. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 1 177 Kč spolu se zákonným úrokem z částky 1 177 Kč od 18. 5. 2022 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 781 Kč.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 17. 5. 2022 a doplněnou podáním ze dne 5. 9. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 11 177 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 82,74 Kč za období od 25. 4. 2022 do 17. 5. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 5. 2022 do zaplacení. V rámci odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím komunikace na dálku dne 20. 10. 2021 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet č. [bankovní účet], a kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 330 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, s poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč, a to jednou splátkou nejpozději do 19. 11. 2021. Žalovaný dlužnou částku do data splatnosti neuhradil ani částečně. Žalovanému byla účtována i smluvní pokuta ve výši 300 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč. Žalovaný žalobkyni na svůj dluh neuhradil ničeho, přestože byl k zaplacení před podáním žaloby vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně.

2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně nahlédnutím do registru NRKI, SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Následně úvěr žalovanému poskytla po provedeném scoringu, v rámci kterého byla posouzena příjmová a výdajová stránka.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

5. Z úvěrové smlouvy, ID žádosti [číslo] ze dne 29. 7. 2021 (dále jen„ smlouva o úvěru“), z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kopie občanského průkazu žalovaného, printscreenu ze systému k prokázání odeslání SMS kódu a sazebníků poplatků má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového úvěru žalovanému ve výši 10 000 Kč. Z opisu výpisu proplacení smlouvy, z potvrzení o provedené platbě a z potvrzení o majiteli účtu má soud za prokázané, že úvěr byl žalovanému poskytnut dne 20. 10. 2021 převodem na jím sdělený účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za službu expresní výplata ve výši 199 Kč měsíčně, poplatek za službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a poplatkem za službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatky splatit jednou splátkou do 30 dnů od poskytnutí úvěru.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní před uzavřením smlouvy seznámen s jeho právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho.

8. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 25. 3. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem se prokazuje, že žalovaný byl vyzván k úhradě jeho dluhu ve výši 11 177 Kč.

9. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, aniž by řádně prověřila jeho úvěruschopnost. Na čerpané peněžní prostředky neuhradil žalovaný ničeho.

10. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>11. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>13. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.</i> 14. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. <i>15. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>16. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>17. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>18. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>19. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>20. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>21. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>22. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 23. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

24. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 25. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

26. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když žádným způsobem nezkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Žalobkyně v žalobě pouze uvedla, že provedla lustraci v registru NKRI a [příjmení] a nahlédla do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. K tomuto tvrzení nepředložila žádný důkaz, ani nepředložila jiný důkaz, ze kterého by bylo možné usoudit, že zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného.

27. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu. 28. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 10 000 Kč, která představuje nesplacenou jistinu, když žalovaná neuhradil ničeho.

29. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 25. 3. 2022, která mu byla žalobkyní odeslána dne 28. 3. 2022, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 25. 4. 2022, tj. ode dne následujícího po uplynutí třicetidenní lhůty od sepsání této výzvy stanovené ve výzvě ke splacení celého úvěru, a to za období od 25. 4. 2022 do 17. 5. 2022 v kapitalizované výši 82,74 Kč a od 18. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně (výrok I.).

30. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků a smluvních pokut, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 1 177 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1 177 Kč od 18. 5. 2022 do zaplacení částečně zamítnout (výrok II.). Částku ve výši 200 Kč (účelně vynaložené náklady) soud nepřiznal s odůvodněním, že fakticky nejde o částku představující konkrétní náklad za zaslanou upomínku, nýbrž náklad, který byl ve smlouvě o úvěru sjednán jako pravidelná měsíční částka za dobu, kdy je žalovaný v prodlení (fakticky jde tedy o smluvní sankci za prodlení).

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla úspěšná ve sporu z 89,54 % a žalovaný z 10,46 %, tj. žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 79,08 % Náklady žalobkyně spočívají: v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, odměně advokáta dle § 14b odst. 1, písm. c), bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) 900 Kč, paušální úhradě hotových výdajů dle § 14b odst. 5, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) 300 Kč, DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč (součet odměny advokáta a paušální úhrady hotových výdajů), tj. 252 Kč. Z částky 2 252 Kč činí 79,08 % částku 1 781 Kč a tuto je žalovaný povinen zaplatit, jak uvedeno ve výroku III.

32. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

33. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.