7 C 288/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 22 566 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 183 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 183 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky ve výši 22 383 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 420,86 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z částky 7 312,01 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 129,01 Kč od [datum] do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum] a doplněnou podáním ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 22 566 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalovanému společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy [číslo] s produktovým názvem [příjmení] půjčka v hotovosti týdenní 02/ 2018 uzavřené dne [datum], jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky (dále jen„ Smlouva“). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou dále částku ve výši 12 283 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků, částky za administrativní činnost a komfortní splácení a částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, poslední splátka měla činit 382 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem uhradil částku 13 817 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové částky, se kterou byl žalovaný v prodlení. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu nejpozději do [datum]. Žalovaná částka ve výši 22 566 Kč se skládá z dlužné jistiny 7 312,01 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 5 153,99 Kč, dlužných sankčních poplatků ve výši 3 100 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 420,86 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaný ničeho dalšího neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum].

2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně na základě získaných informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na žalovaném, a dále na základě informací získaných od žalovaného. Tyto informace následně porovnala s demografickými a statistickými údaji zanesenými do skóringového modelu. Zejména právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci s negativními záznamy v databázích NRKI, BRKI, [příjmení], své interní databázi, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi neplatných dokladů a evidenci adres obecních/městských úřadů. Příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši 22 010 Kč měsíčně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek za měsíc květen a červen 2018. Současně zohlednila další příjmy domácnosti ve výši 31 600 Kč. Výdaje žalovaného byly odhadnuty částkou 2 300 Kč.

3. Žalovaný je státním občanem [anonymizováno] republiky, avšak má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazky ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Ze smlouvy o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovaným. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr v částce 14 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za tento úvěr poplatek v částce 12 283 Kč. Výše úrokové sazby činila 29 % p. a., přičemž úrok byl kapitalizován částkou 2 504 Kč (součást poplatku). Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první po předposlední činí 439 Kč a poslední činí 382 Kč, když splatnost splátek je vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku úvěru.

7. Z dokumentů – výpočty smluvní pokuty a úroků soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 13 817 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

10. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky nejpozději do [datum] vyzván výzvou k okamžitému splnění dluhu ze dne [datum], která mu byla odeslána dne [datum].

11. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván i výzvou k úhradě dluhu – předžalobní upomínkou ze dne [datum].

12. Zákaznická karta žalovaného ze dne [datum] dokládá, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost a pracuje na plný úvazek u společnosti [právnická osoba] jako výrobní technolog. Dále uvedl měsíční příjem ze zaměstnání v částce 22 010 Kč, ostatní příjmy 13 400 Kč a další příjmy domácnosti 18 200 Kč, celkem tedy příjem ve výši 53 610 Kč. Výdaje uvedl v odhadované výši 3 300 Kč Tyto informace měla právní předchlůdkyně žalobkyně ověřit z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek žalovaného. Z této karty se dále podává, že žalovaný žádal o zápůjčku ve výši 30 000 Kč.

13. Výplatní páska za měsíc květen 2018 dokládá měsíční příjem žalovaného ve výši 22 972 Kč.

14. Výplatní páska za měsíc červen 2018 dokládá měsíční příjem žalovaného ve výši 21 048 Kč.

15. Pracovní smlouva ze dne [datum] uzavřená mezi žalovaným a společností [právnická osoba] a potvrzení o zaměstnání ze dne [datum] dokládají, že žalovaný byl u této společnosti zaměstnán na dobu neurčitou.

16. Výpis z centrální evidence exekucí dokládá, že jsou na žalovaného evidovány dvě pravomocné exekuce zahájené [datum], resp. [datum].

17. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

18. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému, i přes jeho žádost o poskytnutí částky 30 000 Kč, peněžní prostředky v částce 14 000 Kč, což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný měl tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit poplatek ve výši 12 283 Kč, a to pravidelnými týdenními splátkami po 439 Kč, poslední ve výši 382 Kč. Žalovaný svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatil celkem pouze částku ve výši 13 817 Kč [právnická osoba] uzavřela jako postupitel s žalobkyní jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem zástupce žalobkyně před podáním žaloby. Žalovaný na výzvu nikterak nereagoval a nezaplatil již ničeho.

19. Soud zamítl návrh žalobkyně výslechem paní [jméno] [příjmení], [datum narození], když měl skutkový stav za dostatečně prokázaný z již provedených důkazů.

20. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

21. Dle ust. § [číslo] o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

22. Dle ust. § [číslo] odst. 1 o. z, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

23. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

25. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

26. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

31. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

32. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 33. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

34. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

35. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když sice tvrdí, že provedla lustraci žalovaného v různých databázích a evidencích, ale k tomuto tvrzení předložila pouze výpis z centrální evidence exekucí ze dne [datum]. Žalobkyně posuzovala příjmy ze zaměstnání žalovaného na základě pracovní smlouvy, potvrzení o zaměstnání a výplatních pásek za období květen a červen 2018. Žalobkyně však dále neověřila ostatní příjmy uvedené žalovaným v částce 31 600 Kč, která představuje značnou část uváděných příjmů žalovaného. Co se týče výdajů, žalobkyně pouze odhadla výdaje žalovaného částkou uvedenou v zákaznické kartě (3 300 Kč). Soud pro úplnost uvádí, že částka 3 300 Kč je nepřiměřené nízká vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a má 1 vyživovací povinnost. Navíc tato částka je výrazně nižší, než je částka životního minima. Ze zákaznické karty žalovaného vyplývá, že žalovaný žádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 30 000 Kč, ale následně mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla zápůjčku pouze ve výši 14 000 Kč. Je tedy patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně úmyslně neposkytla žalovanému požadovanou zápůjčku v plné výši, a to ani po zohlednění tvrzených příjmů ve výši 53 610 Kč. Navíc žalovaný dle informací uvedených žalobkyní měl disponovat každý měsíc volnými peněžními prostředky (po odečtení výdajů) ve výši přesahující 50 000 Kč, což se při zápůjčce 14 000 Kč splatné v 60 týdenních splátkách jeví jako nevěrohodné. Zákaznická karta tak zjevně neodpovídá reálné majetkové situaci žalovaného.

36. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný zápůjčku na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 183 Kč, která představuje rozdíl mezi poskytnutou zápůjčkou (14 000 Kč) a částkou, kterou žalovaný uhradil (13 817 Kč).

37. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum], která mu byla žalobkyní odeslána dne [datum], uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě ([datum]).

38. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků, úroků z úvěru a smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 22 383 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 420,86 Kč, úroku ve výši 29 % z částky 7 312,01 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 7 129,01 Kč od [datum] do zaplacení částečně zamítnout.

39. Dle poměru úspěchu ve věci by tak měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

40. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.