7 C 291/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 34 538,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky ve výši 14 538,56 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 4 462,78 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 575 Kč, úrokem z úvěru ve výši 29 % ročně z částky ve výši 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z částky ve výši 20 000 Kč od [datum] do [datum] částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum] a doplněnou podáním ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 34 538,56 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalované společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku 20 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku ve výši 16 259 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 4 901 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná částka ve výši 34 538,56 Kč se skládá z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 14 538,56 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z úvěru v kapitalizované výši 4 462,78 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 575 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z téže částky a za téže období.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná je státním občanem Polské republiky, avšak v době uzavření předmětné smlouvy měla bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a z přehledu plateb ze dne [datum] vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalovaná se zavázala k zápůjčce uhradit i poplatek ve výši 16 259 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 4 901 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč a poplatků za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 2 015 Kč a poslední 18. splátce ve výši 2 004 Kč Smluvní podmínky obsahují bližší úpravu práv a povinností právní předchůdkyně žalobkyně a žalované.

6. V zákaznické kartě ze dne [datum] je uvedeno, že výše zápůjčky činí 10 000 Kč, nikoli 20 000 Kč, jak je uvedeno v žalobních tvrzeních a předmětné smlouvě o zápůjčce. Celkové příjmy žalované jsou udávány částkou 16 010 Kč a představuje je mzda. Celkové výdaje jsou uváděny v částce 4 000 Kč. Zákaznická karta dále dokládá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě nájemní smlouvy, ze které vyplývá, že celková výše nájmu byla stanovena na 10 400 Kč měsíčně. Uvedené výdaje v zákaznické kartě tak neodpovídají skutečnosti, když jen nájemné činí 10 400 Kč, tj. veškeré výdaje žalované nemohou odpovídat uvedené částce 4 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované měla být dále posuzována z pracovní smlouvy, výplatních pásek a lustrací v insolvenčním rejstříku. K těmto tvrzením žádné důkazy nepředložila. Není tak zřejmé, na základě jakých dokladů právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši příjmů a výdajů žalované. Navíc částka výdajů uvedená v zákaznické kartě je zcela nepřiměřeně nízká a neodpovídá ani uváděné výši nájemného, natož dalším pravidelným výdajům jednotlivce.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] se podává, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.

9. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne [datum].

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

11. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaná si při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 36 259 Kč, tvořenou jistinou 20 000 Kč a souhrnným poplatkem 16 259 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, resp. 2 004 Kč v případě poslední splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutí zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalované tak, že u žalované nesprávně zjistila výši výdajů žalované, když nezohlednila sjednanou výši nájemného ani běžné výdaje spojené s bydlením a živobytím, a neověřila příjmy žalované.

12. Co se týče argumentace žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud konstatuje, že tento není na daný případ aplikovatelný, neboť předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nikoli za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Nelze proto opomínat ust. § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a nelze proto učinit závěr, že postačuje, že předmětné listiny, ze kterých poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy.

13. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>14. Dle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>16. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>17. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>20. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>21. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>22. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>23. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>24. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>25. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 26. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

27. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 28. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

29. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

30. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z neověřených příjmů žalované a současně z nesprávné výše výdajů žalované. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila a neposoudila majetkovou situaci žalované a vyšla z nesprávných údajů, nemohla získat skutečnou představu o příjmové a výdajové stránce žalované, a neměla tak předmětnou zápůjčku poskytnout.

31. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (viz výše).

32. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku ve sjednaných splátkách, je smlouva o zápůjčce neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 20 000 Kč, která představuje celkovou částku jistiny poskytnutou právní předchůdkyní žalobkyně, když žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.

33. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které jí bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne [datum], uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (20 000 Kč) od [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto jí bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně ([datum]).

34. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků a úroků z úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 14 538,56 Kč spolu s úrokem z úvěru v kapitalizované výši 4 462,78 Kč, zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 575 Kč, úrokem z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 20 000 Kč od [datum] do [datum] částečně zamítnout.

35. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání dne [datum] sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla o skutečnosti, že soud nemá posouzení úvěruschopnosti žalované za prokázané, informována již usnesením nadepsaného soudu č. j. 7 C 291/2021-25 ze dne 12. 11. 2021.

36. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III ÚS 2848/201).

37. Dle poměru úspěchu ve věci by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

38. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.