7 C 318/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 16 547 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 630 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 630 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, a to v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátka je splatná v měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 8 917 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 4 601,51 Kč, úrokem z úvěru ve výši 29 % ročně z částky ve výši 8 992,16 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 492,89 Kč, zákonným úrokem z částky ve výši 8 992,16 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021 a zákonným úrokem z částky ve výši 1 362,16 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 30. 7. 2021 a doplněnou podáním ze dne 15. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 547 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalovanému společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] dne 28. 1. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku 10 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku ve výši 8 917 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 789 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 920 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 208 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 24. 3. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 8. 4. 2019 Celkem žalovaný uhradil částku ve výši 2 370 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaná částka ve výši 16 547 Kč se skládá z dlužné jistiny 8 992,16 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 7 554,84 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 4 601,51 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 492,89 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 8 992,16 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 8 992,16 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se dostavil žalovaný osobně. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 28. 1. 2018 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne zápůjčku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal k zápůjčce uhradit i poplatek ve výši 8 917 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 1 789 Kč, odměny za doručení, zpracování a flexibilní splácení ve výši 2 920 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 208 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 316 Kč a poslední splátce ve výši 273 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Výše smluvního úroku byla sjednána jako fixní ve výši 29 % za celou dobu trvání smlouvy.

5. Ze smluvních podmínek, které nejsou účastníky podepsány, soud naznal bližší úpravu práv a povinností mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. V článku 10 smluvních podmínek vyplývá, že se strany rovněž dohodly, že v případě kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

6. Zákaznická karta žalovaného ze dne 28. 1. 2018 dokládá, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je nezaměstnaný, bydlí v nájmu a je přihlášen na Úřadu práce v [obec]. Co se týče majetkové stránky, uvedl, že má jeden příjem, jeho příjmy činí celkem částku 8 500 Kč (čistý příjem ve výši 7 000 Kč a ostatní příjmy ve výši 1 500 Kč), a jeho odhadované výdaje částku 5 000 Kč, přičemž nesplácí žádné jiné půjčky. Příjem měl být ověřován výměry důchodu, podpory nebo rozhodnutím o přiznání dávky ([číslo] – [číslo]).

7. Přehled plateb žalovaného dokládá, že žalovaný na závazek ze smlouvy o zápůjčce uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 2 370 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 a podacího lístku se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

10. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 28. 6. 2021.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 28. 1. 2018, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný si při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 18 917 Kč, tvořenou jistinou 10 000 Kč a souhrnným poplatkem 8 917 Kč v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, resp. 273 Kč v případě poslední splátky. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutí zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného nijak neověřila jeho další příjmy (sám žalovaný uvedl, že má pouze jeden příjem), a výdaje žalovaného byly pouze odhadnuty v nepřiměřeně nízké výši (při započtení životního minima jednotlivce a nákladech na bydlení v nájmu by výdaje žalovaného nemohly dosahovat pouze částky ve výši 5 000 Kč), nikoli ověřovány.

13. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

14. Dle ust. § 2390 o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

17. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

18. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

27. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 28. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

29. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, [anonymizováno] [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

30. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když sice zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, ale vyšla neověřených údajů (další příjmy žalovaného, nepřiměřeně nízké a nijak neověřené výdaje). Navíc úvěruschopnost nebyla zkoumána řádně s ohledem na výši budoucích příjmů žalovaného, když je obecně známou skutečností, že výše podpory v nezaměstnanosti klesá v čase a (v případě žadatele mladšího 50 let) přestane být po 5 měsících vyplácena. Výdaje žalovaného ve výši 5 000 Kč jsou také nepřiměřeně nízké s ohledem na skutečnost, že žalovaný bydlel v nájmu.

31. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (viz výše).

32. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 7 630 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (10 000 Kč), a částkou, kterou ji žalovaný uhradil (2 370 Kč).

33. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, které mu bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne 25. 1. 2021, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (7 630 Kč) od 8. 2. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto mu bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně (28. 1. 2021).

34. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků a úroků z úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 8 917 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 4 601,51 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z částky 8 992,16 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 492,89 Kč ročně, zákonného úroku z částky 8 992,16 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 1 362,16 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení částečně zamítnout.

35. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání dne 9. 12. 2021 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla o skutečnosti, že soud nemá posouzení úvěruschopnosti žalovaného za prokázané informována již usnesením nadepsaného soudu č. j. 7 C 318/2021-10 ze dne 27. 10. 2021.

36. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., [příjmení], J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/2010).

37. Dle poměru úspěchu ve věci by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, který však náhradu nákladů řízení nežádá. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

38. Podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu soud určil, že žalovaný je povinen splnit povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v přiměřených měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek. Důvodem tohoto rozhodnutí jsou především skutečnosti uvedené žalovaným ohledně jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů a současně i celková výše rozsudkem uložených povinností, neboť pro žalobkyni takové rozložení jejich splnění v čase nebude znamenat citelnější újmu a řádné plnění stanovených splátek žalovaným je zajištěno ztrátou jejich výhody.

39. Pro úplnost soud dodává, že dobrodiní měsíčních splátek bylo žalovanému uloženo pod podmínkou, že tyto budou po celou dobu splácení plněny řádně. Pokud žalovaný byť jedinkrát uloženou povinnost poruší, stane se uložená povinnost vykonatelnou v celé zbývající části.