7 C 319/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 38 134,53 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 38 134,53 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne datum a doplněnou podáním ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 38 134,53 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy o úvěru ze dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 133 199 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem i úrok ve výši 16,90 % ročně a další poplatky stanovené ve smlouvě a v Sazebníku. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas, proto právní předchůdkyně dluh ke dni datum zesplatnila. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaná částka ve výši 38 134,53 Kč se skládá z dlužné jistiny ve výši 36 097,93 Kč, úroků z úvěru ve výši 1 025,60 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 1 011 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z úvěru ve výši 16,9 % ročně z částky 36 097,93 Kč od datum do zaplacení, úroku z úvěru ve výši 16,9 % ročně z částky 1 025,6 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 38 134,53 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Mongolska. Soud proto nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Na vztahy s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, dále jen„ ZMS“, kterého se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 ZMS). Česká republika je členem Evropské unie, Mongolsko nikoliv. Ve vztahu k Mongolsku je závazná Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech sjednaná dne datum v Ulánbátaru a uveřejněná pod číslo Sb. Podle čl. 37 odst. 1 pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. Vzhledem k tomu, že žalovaný bydlí na území České republiky a jeho bydliště se nachází v okrese obec, je k řízení dána pravomoc soudů České republiky a Okresní soud v Mladé Boleslavi je tak mezinárodně příslušný k projednání věci.

4. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr k úvěrovému účtu č. bankovní účet ve výši 133 199 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s úrokem ve výši 16,90 % ročně v 84 měsíčních splátkách po 2 724 Kč, resp. v případě poslední splátky po 2 656 Kč, a to nejpozději do datum. Ve smlouvě byla sjednána možnost okamžitého zesplatnění dluhu v případě prodlení se splácením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splácením více než 2 splátek (čl. 8 a 8.2 smlouvy).

7. Z podání žalobkyně ze dne datum se podává, že žalovaný uvedl, že je ženatý a má pracovní poměr na dobu neurčitou. Právní předchůdkyně žalobkyně měla výši příjmů ověřovat z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne datum, ze kterého se podává, že žalovaný byl od datum zaměstnán u právnická osoba s.r.o. jako dělník v bižuterní výrobě na dobu neurčitou. Výše jeho měsíčního příjmu činila 8 099 Kč. Platební morálku a výši příjmů a výdajů žalovaného měla právní předchůdkyně ověřit z údajů o běžném účtu žalovaného. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum se dále podává, že žalovaný je ženatý, má 1 vyživovací povinnost, bydlí na ubytovně/koleji. O výši výdajů uvedl, že jsou nulové, proto právní předchůdkyně stanovila výši výdajů částkou 5 369 Kč, a to na základě interního ekonomického modelu po zvážení statistických dat, výše životních nákladů a výše normativních nákladů na bydlení. Po odečtení výdajů od příjmů zůstala žalovanému k dispozici částka ve výši 2 700 Kč, přičemž splátka úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně stanovena právě na 2 700 Kč.

8. Rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum žalobkyně doložila, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jeho splatných závazků právní předchůdkyně žalobkyně závazek žalovaného ze smlouvy o úvěru zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení celkové dlužné částky 37 109 Kč.

9. Smlouvou o postupování pohledávek ze dne datum a oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího archu žalobkyně doložila, že její právní předchůdkyně na ní postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru.

10. Předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne datum ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne žalobkyně prokazuje, že právní zástupkyně žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky.

11. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovanému byl poskytnut úvěr 133 199 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžité prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 84 měsíčních splátkách po 2 724 Kč, resp. po 2 656 Kč v případě poslední splátky. Žalovaný celkem na svůj dluh zaplatil 211 524 (tvrzení žalobkyně). Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutím úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného nijak neověřila ani nezjišťovala další výdaje – výživné na 1 osobu, nezohlednila skutečnost, že žalovaný je ženatý, ani nezjišťovala, zda spolu manželé bydlí či mají společné příjmy a výdaje. Pokud tak právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala skutečnou výši výdajů a nezohlednila další možné příjmy ze strany manželky, nemohla získat skutečnou představu o majetkové situaci žalovaného. Navíc právní předchůdkyně žalobkyně výdaje pouze odhadla na základě statistických údajů, přičemž tyto výdaje jsou při jedné vyživované osobě nepřiměřeně nízké neodpovídající ani životnímu minimu, a následně určila výši splátky ve stejné výši jako je zůstatková hodnota po odečtení výdajů od příjmů žalovaného. Soud nemohl vycházet ani z výpisu účtu žalovaného, neboť tento nebyl (i přes výzvu soudu) ze strany právní předchůdkyně soudu předložen.

13. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. V § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru jsou vyjmenovány výjimky, na které se daný zákon nevztahuje. Předmětná smlouva je však smlouvou o úvěru, na kterou se žádná z těchto výjimek nevztahuje, proto je zákon o spotřebitelském úvěru aplikovatelný i v tomto případě.

16. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 9 odst. 1), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když řádně neověřila veškeré příjmy žalovaného a výdaje pouze odhadla a zároveň nezohlednila ve výdajích vyživovací povinnost žalovaného.

25. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

26. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).

27. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný by tak byl povinen zaplatit žalobkyni přijatou částku, tj. 133 199 Kč, přičemž ale od této částky je třeba odečíst částečné platby žalovaného ve výši 211 524 Kč; z toho je zřejmé, že žalovaný již na úvěr žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni přeplatil 78 325 Kč. Z výše uvedeného plyne, že žaloba není důvodná, když smlouva o úvěru nebyla platně sjednána, a žalovaný žalobkyni (její právní předchůdkyni) již uhradil částku 211 524 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobu příslušenstvím zamítl.

28. Pro úplnost soud uvádí, že zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu výpisem z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet, případně i dalších existujících běžných účtů vedených na jméno žalovaného, a to ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne datum, když právní předchůdkyně žalobkyně tyto doklady soudu k výzvě nezaslala. V této souvislosti soud podotýká, že předkládání důkazů leží primárně na účastnících řízení a bylo povinností žalobkyně tyto důkazy soudu předložit.

29. Pokud zástupkyně žalobkyně žádala o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a návrhů na doplnění dokazování (řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného), pak soud konstatuje, že žalobkyně byla již usnesením nadepsaného soudu č. j. 7 C 319/2021-13 ze dne 27. 10. 2021 informována, že soud nemá posouzení úvěruschopnosti žalovaného za řádné.

30. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.