7 C 321/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 90 574 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 62 010 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 62 010 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení.

II. Řízení se co do částky ve výši 4 287 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 287 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení a úroku z úvěru ve výši 24,77 % ročně z částky 69 625,51 Kč od 23. 2. 2022 do 18. 3. 2022 částečně zastavuje.

III. Žaloba se co do částky ve výši 11 457 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 77 467 Kč ve výši 11,75 % ročně od 23. 2. 2022 do 23. 3. 2022, zákonného úroku z prodlení z částky 73 467 Kč ve výši 11,75 % ročně od 24. 3. 2022 do 4. 8. 2022, zákonného úroku z prodlení z částky 11 457 Kč ve výši 11,75 % ročně od 5. 8. 2022 do zaplacení, pohledávky ve výši 12 820,93 Kč, úroku ve výši 35 % ročně z částky 69 625,51 Kč od 23. 2. 2022 do 18. 3. 2022 a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 69 625,51 Kč od 19. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 2. 2022 dosáhne částky 222 393,00 Kč částečně zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 5 801 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 10. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 90 574 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který poskytla žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4. 10. 2021. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem i částku ve výši 129 Kč měsíčně, jež představuje pojištění schopnosti žalovaného splácet, a úrok ve výši 59,77 % ročně. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a úhrad za pojištění se žalovaný zavázal uhradit v 48 měsíčních splátkách po 3 990 Kč, počínaje měsícem listopad 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem na svůj dluh uhradil částku 7 990 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo dne 21. 2. 2022 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka ve výši 90 574 Kč se skládá z dlužné jistiny 69 625,51 Kč, dlužného úroku 10 343,86 Kč, dlužných částek smluvních pokut ve výši 12 820,93 Kč a 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v důsledku prodlení 400 Kč, úhrady za pojištění 258 Kč a dlužných úroků za poskytnutí úvěru. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že byla zkoumána na základě dokladů a informací od něj získaných, dále z databází (SOLUS, NRKI, neplatné doklady), insolvenčního rejstříku i jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Soud účastníky přípisem ze dne 25. 8. 2022 informoval o tom, že nemá za řádně prokázané zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) ze strany žalobkyně. V uvedeném přípisu byla žalobkyně současně soudem upozorněna, že výše požadovaného úroku 59,77 % ročně, je v rozporu s dobrými mravy jakožto nepřiměřené vysoký úrok. Žalobkyně následně vzala částečně žalobu zpět, co do částky 4 287 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 287 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení a úroku z úvěru ve výši 24,77 % ročně z částky 69 625,51 Kč od 23. 2. 2022 do 18. 3. 2022, a požádala o částečné zastavení řízení v tomto rozsahu.

6. Dle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud nezjišťoval stanovisko žalovaného ke zpětvzetí návrhu, když byla žaloba vzata zpět ještě před zahájením jednání ve věci samé a nesouhlas žalovaného by nebyl důvodem neúčinnosti zpětvzetí žaloby (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

7. Z tohoto důvodu soud v předmětné věci řízení částečně zastavil s ohledem na shora uvedené zákonné ustanovení v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně (výrok II.).

8. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav a má za prokázané následující:

9. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4. 10. 2021, z dodatku [číslo] ke smlouvě o úvěru, z prohlášení klienta, z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru ze dne 5. 10. 2021, z předsmluvního formuláře, z dokladu o vyplacení úvěru, ze splátkového kalendáře, z přílohy [číslo] ke smlouvě o úvěru, z informačního dokumentu o pojistném produktu, z informace o pojištění a přihlášky do pojištění má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 59,77 % ročně a poplatky za pojištění ve výši 129 Kč měsíčně. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 4. 8. 2021. Celkovou částku ve výši 185 328 Kč navýšenou o sjednané pojistné se žalovaný zavázal žalobkyni splácet v 48 měsíčních splátkách po 3 990 Kč.

10. Z karty klienta se podává, že žalovaný uhradil celkem částku 7 990 Kč.

11. Z dokumentu Hodnocení klienta, z výpisů účtu žalovaného a z výplatního dokladu důchodu se podává, že o majetkové situaci žalovaného žalobkyně zjistila, že jeho čistý měsíční příjem činí 21 000 Kč, přičemž se jedná o příjem ze zaměstnání, a dále pobírá invalidní důchod ve výši 4 300 Kč. Ve výdajové stránce byly zaneseny částky životního minima ve výši 3 860 Kč, náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, ostatní výdaje 100 Kč, tj. částka ve výši 6 960 Kč a rezerva ve výši 17 340 Kč. Z výpisu z registru [příjmení] a ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu se podává, že žalovaný není evidován jako dlužník.

12. Výzvy k zaplacení ze dne 18. 1. 2022 a 18. 2. 2022 dokládají, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužné částky.

13. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 21. 2. 2022 včetně dodejky žalobkyně doložila, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jeho splatných závazků žalobkyně závazek žalovaného ze smlouvy o úvěru zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení celkové dlužné částky 81 754 Kč.

14. Předžalobní výzvou ze dne 20. 7. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem z 20. 7. 2022 žalobkyně prokazuje, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky.

15. Z úřední činnosti je soudu známo, že na žalovaného byly v roce 2018 nařízeny tři exekuce.

16. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

17. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru a pojistné smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 70 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni vrátil částku ve výši 7 990 Kč. Žalobkyně neprověřila řádně možnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když neověřila žalovaným uvedené výdaje (zejména částka 3 000 Kč za bydlení a částka 100 Kč za ostatní výdaje), přičemž tyto částky soud považuje za nepřiměřeně nízké. Skutečnost, zda žalovaný nemá exekuce, nebyla ze strany žalobkyně zkoumána vůbec. Rovněž má soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně.

18. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>19. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>20. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>21. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>22. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>23. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>25. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>26. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 27. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

28. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 29. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

30. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice ověřila příjmy žalovaného ze zaměstnání a z invalidního důchodu, dostatečně však nezkoumala jeho měsíční výdaje, když nezohlednila nepřiměřeně nízké výdaje za bydlení a ostatní výdaje. Pokud měla žalobkyně pochybnosti o této výši, měla výdaje analyzovat/zkoumat jiným způsobem nebo úvěr vůbec neposkytnout. Současně žalobkyně nevzala v úvahu výdaje spojené se zdravotním stavem žalovaného, který je v invalidním důchodu. Je notorietou, že se špatným zdravotním stavem jsou spojeny vyšší výdaje, ale v tomto případě jejich posouzení zcela absentuje. Navíc se žalobkyně vůbec nezabývala otázkou, zda není žalovaný v exekuci, přičemž soudu bylo známo, že na žalovaného byly v roce 2018 nařízeny tři exekuce. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a tedy i co do platného sjednání úvěrové smlouvy. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

31. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (viz rozsudek druhého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno], v řízení o předběžné otázce).

32. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 62 010 Kč (rozdíl poskytnuté částky úvěru ve výši 70 000 Kč a částky uhrazené žalovanou ve výši 7 990 Kč).

33. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byla povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé (prokazatelně) vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 20. 7. 2022, která mu byla žalobkyní odeslána téhož dne, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 5. 8. 2022, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění v délce patnácti dní od odeslání předžalobní upomínky žalovanému, když tato mu byla doručena třetí pracovní den po jejím odeslání žalobkyní. V této souvislosti soud uvádí, že nemohl vycházet z předchozích upomínek žalobkyně, když žalobkyně nedoložila jejich odeslání žalovanému.

34. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu v této části částečně zamítnout (výrok III).

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla úspěšná ve sporu z 61,8 % a žalovaný z 38,2 % (počítáno včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku a částečného zpětvzetí žaloby), tj. žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 23,6 % Náklady žalobkyně spočívají: v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 529 Kč, odměně advokáta dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 4 740 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání dne 11. 10. 2022) 14 220 Kč, paušální úhradě hotových výdajů dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby 900 Kč, náhradě za ztrátu času dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. 400 Kč, náhradě cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 050 Kč. Náhrada jízdních výdajů byla vypočtena za použití osobního automobilu Škoda Fabia [registrační značka] při celkovém ujetí 140 km na trase [obec] – [obec] a zpět, průměrné spotřebě paliva 6,3 l [číslo] km, vyhláškové ceně paliva 44,50 Kč za jeden litr (§ 1 písm. b a § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a sazbě základní náhrady 4,70 Kč km a DPH ve výši 21 % z částky 16 570 Kč (součet odměny advokáta, paušální úhrady hotových výdajů, náhrady za ztrátu času a náhrady cestovních výdajů), tj. 3 480 Kč. Z částky 24 579 Kč činí 23,6 % částku 5 801 Kč a tuto je žalovaný povinen zaplatit, jak uvedeno ve výroku IV.

36. Nadto soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta ve vztahu k dalšímu úkonu právní služby, a to písemnému podání ze dne 9. 9. 2022, jímž vzala žalobu částečně zpět. Částečné zpětvzetí žaloby si nevyžádal postup žalovaného a další samostatné podání, resp. úpravu žaloby nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, za který by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalovanému povinnost k takové náhradě – spravedlivě - uložit.

37. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

38. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.