7 C 326/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl soudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 30 388 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 500 Kč v pravidelných splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 21 888 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 031,62 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 469,58 Kč, úrokem z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 11 732,09 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z částky 12 611,37 Kč od [datum] do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum], která byla na výzvu soudu doplněna podáním ze dne [datum], domáhala po žalované zaplacení částky 30 388 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalované právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které si žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ve smlouvě si strany sjednaly úrok v pevné výši 1 444 Kč. Dále se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy částku ve výši 7 350 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částku ve výši 1 394 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště částku ve výši 2 700 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 27 888 Kč, jež představuje součet poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaná uhradila dne [datum], ve výši 500 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná částka ve výši 30 388 Kč se skládá z dlužné jistiny 11 732,09 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 8 776,63 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 879,28 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z úvěru v kapitalizované výši 2 031,62 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 469,58 Kč, úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru 11 732,09 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % z dlužné částky 12 611,37 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala upomínkou k úhradě dlužné částky, žalovaná však na výzvu nikterak nereagovala.

2. Žalovaná je občanem Slovenské republiky, soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je založena s odkazem na čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle nějž osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaná má svůj skutečný pobyt na území ČR na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku, Okresní soud v Mladé Boleslavi je tak mezinárodně příslušný k projednání věci.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal v souladu s § 115 odst. 1 o. s. ř. za přítomnosti účastníků.

4. Žalovaná při jednání nerozporovala tvrzení žalobkyně, že jí právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla částku ve výši 15 000 Kč. Dále žalovaná při ústním jednání požádala, aby jí případně bylo umožněno splácet v pravidelných měsíčních splátkách.

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytla žalované téhož dne úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit i úrok v celkové ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Výše smluvního úroku byla ve smlouvě sjednána v pevné výši 15 % za celou dobu trvání smlouvy, roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr byla sjednána ve výši 272,44 %. Žalovaná měla právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ze smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud naznal bližší úpravu práv a povinností mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Ze smluvních podmínek vyplývá, že v případě prodlení žalované má právní předchůdkyně žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení. Zaplacením smluvní pokuty právní předchůdkyně žalobkyně neztrácí právo na náhradu škody a účelně vynaložených nákladů a zákonný úrok z prodlení. Právo na další úrok z úvěru nad rámec pevně sjednané částky v případě prodlení zákazníka se splácením není ve smluvních podmínkách uvedeno.

6. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 30 000 Kč. V žádosti je uvedena výše čistého měsíčního příjmu žalované – 27 148 Kč a výše výdajů žalované - 8 750 Kč, z čehož částka 1 000 Kč připadá na srážky ze mzdy žalované/výživné. Žalovaná v žádosti uvedla, že nemá žádné vyživovací povinnosti, není vlastníkem nemovitosti a bydlí v nemovitosti ve vlastnictví svého syna.

7. Žalovaná při jednání k žádosti o úvěr uvedla, že když žádala o úvěr, pracovnici právní předchůdkyně žalobkyně sdělila, že bydlí u syna, kterému přispívá 10 000 Kč měsíčně. Tabulku s příjmy a výdaji vyplňovala pracovnice právní předchůdkyně žalobkyně.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí (opatřeného soudem v souladu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř.) soud zjistil, že nemovitost, v níž žalovaná bydlí, je ve vlastnictví manželů [příjmení].

9. Přehled plateb (platební historie) prokazuje, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradila částku v celkové výši 6 500 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni s účinností téhož dne.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] se podává, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.

12. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne [datum], která jí byla odeslána dne [datum].

13. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

14. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaná si při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku 15 000 Kč a zavázala se právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 27 888 Kč, tvořenou jistinou 15 000 Kč a poplatky v celkové výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalované. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradila částku v celkové výši 6 500 Kč.

15. Ačkoli žalobkyně při jednání k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně navrhla účastnický výslech žalované, soud tento návrh zamítnul, když tvrzenou skutečnost bylo možné prokázat jiným způsobem.

16. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>17. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>18. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>20. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>21. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>22. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>23. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>25. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>26. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>27. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 28. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

29. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

31. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 32. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

33. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalované, nezkoumala jeho měsíční výdaje, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalované. K posouzení úvěruschopnosti žalované nepředložila žádný důkaz. Navíc v žádosti o úvěr uvedené náklady na bydlení (1 000 Kč) jsou nepřiměřeně nízké a žalovaná jejich uvedení v této výši při jednání popřela. Skutečnost, zda žalovaná bydlí v nemovitosti syna lze elementárně ověřit, jak to učinil soud. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

34. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr – pracovnice právní předchůdkyně žalobkyně údaje do tabulky posouzení úvěruschopnosti žalované vyplňovala sama, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 8 500 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla (15 000 Kč), a částkou, kterou žalovaná žalobkyni vrátila (6 500 Kč).

35. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ soud určil, že žalovaná je povinna – podle svých možností – splnit povinnost uloženou jí výrokem I. tohoto rozsudku v přiměřených měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek. Důvodem tohoto rozhodnutí jsou především skutečnosti uvedené žalovanou ohledně jejích majetkových poměrů a současně i celková výše rozsudkem uložené povinnosti. Řádné plnění stanovených splátek žalovanou je zajištěno ztrátou jejich výhody.

36. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení peněžních prostředků – žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovena soudem až v tomto rozhodnutí – předžalobní výzva ze dne [datum] opírajíc se o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru nebyla sto zapříčinit splatnost závazku z bezdůvodného obohacení. Proto soud žalobkyni úroky z prodlení nepřiznal (viz § 87 odst. 1 ZoSÚ a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

37. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 21 888 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 031,62 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 469,58 Kč, úrokem z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 11 732,09 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z částky 12 611,37 Kč od [datum] do zaplacení, částečně zamítnout.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož ve věci měla větší úspěch žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.