7 C 334/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 34 760 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 320 Kč spolu a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 320 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky ve výši 9 600 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 034,49 Kč, kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 3 163,65 Kč, úrokem z úvěru ve výši 25,23 % ročně z částky 11 604,44 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 11 604,44 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 6 284,44 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 840 Kč spolu a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 840 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení.

IV. Žaloba se co do částky ve výši 16 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 644,37 Kč, kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 5 136,41 Kč, úrokem z úvěru ve výši 25,77 % ročně z částky 15 431,02 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 431,02 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 11 591,04 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení částečně zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 5. 2022 doplněnou podáním ze dne 23. 8. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 14 920 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 034,49 Kč, kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 3 163,65 Kč, úrokem z úvěru ve výši 25,23 % ročně z částky 11 604,44 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 11 604,44 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a dále částky 19 840 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 644,37 Kč, kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 5 136,41 Kč, úrokem z úvěru ve výši 25,77 % ročně z částky 15 431,02 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 431,02 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.

2. V rámci odůvodnění žaloby uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 21. 10. 2019 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy (dále jen„ smlouva 1“). Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 2 400 Kč a dále i spolu s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 360 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 14. 12. 2020. Žalovaná však uvedené splátky nehradila řádně a včas, poslední platbu provedla dne 11. 2. 2020 Celkem uhradila pouze částku ve výši 6 680 Kč, která byla započtena na jistinu (395,56 Kč), na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (2 400 Kč), na poplatek za administrativní činnost (2 400 Kč) a na poplatek za hotovostní inkaso splátek (1 484,44 Kč). V důsledku porušení smluvních povinností žalované se žalovaná ocitla ode dne následujícího po splatnosti pohledávky v prodlení (splatnost nastala dne 14. 12. 2020). Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny ode dne následujícího po postoupení pohledávky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny ode dne následujícího po postoupení pohledávky do zaplacení.

3. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, uzavřela dne 6. 8. 2019 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy (dále jen„ smlouva 2“). Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč a dále i spolu s odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 29. 9. 2020. Žalovaná však uvedené splátky nehradila řádně a včas, poslední platbu provedla dne 11. 2. 2020 Celkem uhradila pouze částku ve výši 16 160 Kč, která byla započtena na jistinu (4 568,98 Kč), na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (4 000 Kč), na poplatek za administrativní činnost (4 000 Kč) a na poplatek za hotovostní inkaso splátek (3 591,02 Kč). V důsledku porušení smluvních povinností žalované se žalovaná ocitla ode dne následujícího po splatnosti pohledávky v prodlení (splatnost nastala dne 29. 9 2020). Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny ode dne následujícího po postoupení pohledávky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 25,77 % ročně z dlužné jistiny ode dne následujícího po postoupení pohledávky do zaplacení.

4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek z obou předmětných smluv na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Ke dni postoupení činila výše pohledávky ze smlouvy 1 částku 16 920 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou v částce 11 604,44 Kč a dlužným poplatkem za hotovostní inkaso splátek v částce 3 315,56 Kč. Součástí částky 16 920 Kč je i navýšení účtované právní předchůdkyní žalobkyně, které však žalobkyně nepožaduje. Ke dni postoupení činila výše pohledávky ze smlouvy 2 částku 22 590 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou v částce 15 431,02 Kč a dlužným poplatkem za hotovostní inkaso splátek v částce 4 408,98 Kč. Součástí částky 22 590 Kč je i navýšení účtované právní předchůdkyní žalobkyně, které však žalobkyně nepožaduje. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho dalšího neuhradila.

5. Úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětných smluv na základě informací získaných od žalované, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytla žalovaná (výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva). Následně získané a ověřené informace zanesla do tzv. karty zákazníka. Žalovaná úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdila svým podpisem. Získané údaje pak byly odeslány do obchodního informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně, který úvěruschopnost žalované vyhodnotil. Na základě posouzení všech shora uvedených skutečností pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaná je schopna žádané spotřebitelské úvěry splácet. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopii dokladů žalované.

6. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud na jednání shledá, že nemůže žalobě v plném rozsahu vyhovět, žádá žalobkyně o to, aby byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlížel a věc projednal a následně rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 6. 8. 2019 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne úvěr v hotovosti ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úvěru uhradit i poplatek ve výši 16 000 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 4 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 4 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 21. 10. 2019 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne úvěr v hotovosti ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úvěru uhradit i poplatek ve výši 9 600 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 2 400 Kč, administrativního poplatku ve výši 2 400 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.

9. Z karty zákazníka ze dne 6. 8. 2019 se podává, že žalovaná uvedla, že je vdaná, žije v nájmu, má 2 nezaopatřené děti a jejím hlavním zdrojem příjmů je mateřská/rodičovská podpora. Co se týče příjmů, uvedla je v částce 17 597 Kč (mateřská/rodičovská podpora ve výši 11 033 Kč a vedlejší státní podpora ve výši 6 564 Kč). Výdaje žalovaná uvedla ve výši 13 000 Kč (výdaje na bydlení ve výši 5 500 Kč a osobní výdaje ve výši 7 500 Kč). Tyto údaje měly být ověřeny ze složenky (příjmy) a z dokladu o přiznání mateřské/rodičovské.

10. Z karty zákazníka ze dne 21. 10. 2019 se podává, že žalovaná uvedla, že je vdaná, žije v nájmu, má 2 nezaopatřené děti a jejím hlavním zdrojem příjmů je mateřská/rodičovská podpora a příjmy z částečného úvazku na dobu určitou. Co se týče příjmů, uvedla je v částce 28 844 Kč (mateřská/rodičovská podpora ve výši 14 613 Kč a příjem ve výši 14 231 Kč). Výdaje žalovaná uvedla ve výši 22 900 Kč (výdaje na bydlení ve výši 10 500 Kč, osobní výdaje ve výši 10 000 Kč a splátka jiného úvěru ve výši 2 400 Kč). Žalovaná dále uvedla, že splácí jiný úvěr ve výši 20 000 Kč splátkou ve výši 2 400 Kč měsíčně.

11. Z přehledů plateb vyplývá, jak měla žalovaná úvěry hradit a jak na tyto skutečně hradila.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a její přílohy soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 a podacího lístku se podává, že postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno.

14. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 14. 4. 2022.

15. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

16. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 6. 8. 2019, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaná si při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 36 000 Kč, tvořenou jistinou 20 000 Kč a souhrnným poplatkem 16 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutí úvěru neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované.

17. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 21. 10. 2019, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaná si při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 21 600 Kč, tvořenou jistinou 20 000 Kč a souhrnným poplatkem 9 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutí úvěru neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované.

18. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>19. Dle ust. § [číslo] o. z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>20. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>21. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.</i> <i>22. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>23. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>24. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>25. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>26. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>27. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>28. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> 29. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

30. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 31. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

32. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno], v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

33. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelské úvěry, když sice zkoumala schopnost žalované úvěry splácet, ale vyšla z neověřených údajů (žalobkyně tvrdila, že údaje ověřila z pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, výplatních pásek, potvrzení o přiznání mateřské/rodičovské a ze složenky, ale tyto dokumenty soudu nepředložila, současně tvrdila, že je nemá u sebe ani právní předchůdkyně žalobkyně).

34. K argumentaci rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97, ze dne 31. 7. 2020, kterou žalobkyně uvedla v podání ze dne 23. 8. 2022, soud zdůrazňuje, že uvedené závěry se vztahují k § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. V tomto případě však soud nemůže ignorovat ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který již, na rozdíl od zákona č. 145/2010 Sb., po poskytovateli úvěru vyžaduje uchování dokumentů při ověřování úvěruschopnosti. Nepostačuje tedy, pokud žalobkyně uvádí, že v době uzavření smluv měla tyto dokumenty právní předchůdkyně k dispozici, ale v době rozhodování sporu soudem není schopna je doložit.

35. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnuté úvěry ve sjednaných splátkách, a proto jsou spotřebitelské smlouvy, které odporují § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatné; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatných smluv, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.

36. Jelikož žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu k platnému uzavření smluv o úvěru, posoudil soud žalobou uplatněné nároky jako nároky vyplývající z bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně.

37. Jelikož tedy v případě smlouvy o úvěru [číslo] nebyla uzavřena platná smlouva, ale bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši. Žalovaná by tak byla povinna zaplatit žalobkyni přijatou částku, tj. 20 000 Kč, ale na tuto pohledávku již žalobkyni uhradila 16 160 Kč. Z tohoto důvodu soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 840 Kč.

38. Jelikož tedy v případě smlouvy o úvěru [číslo] nebyla uzavřena platná smlouva, ale bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 12 000 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši. Žalovaná by tak byla povinna zaplatit žalobkyni přijatou částku, tj. 12 000 Kč, ale na tuto pohledávku již žalobkyni uhradila 6 680 Kč. Z tohoto důvodu soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 320 Kč.

39. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyly platně uzavřeny, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužných částek oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (5 320 Kč a 3 840 Kč) od 22. 2. 2022, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto jí bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně.

40. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru [číslo] včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků a úroků z úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 16 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 644,37 Kč, kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 5 136,41 Kč, úrokem z úvěru ve výši 25,77 % ročně z částky 15 431,02 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 431,02 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 11 591,04 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení částečně zamítnout.

41. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru [číslo] včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků a úroků z úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 9 600 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 034,49 Kč, kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 3 163,65 Kč, úrokem z úvěru ve výši 25,23 % ročně z částky 11 604,44 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 11 604,44 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 6 284,44 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení částečně zamítnout.

42. Žalobkyně se svojí neúčastí na jednání dne 27. 9. 2022 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, a následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla o skutečnosti, že soud nemá posouzení úvěryschopnosti žalované za prokázané informována již usnesením nadepsaného soudu č. j. 7 C 334/2022-14 ze dne 17. 8. 2022.

43. V této souvislosti soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III ÚS 2848/201).

44. Dle poměru úspěchu ve věci by tak měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

45. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.