7 C 337/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 17 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 800 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky ve výši 9 600 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 174,08 Kč, úrokem z úvěru ve výši 18,96 % ročně z částky ve výši 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 146,67 Kč, zákonným úrokem z částky ve výši 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do 8. 3. 2021 a zákonným úrokem z částky ve výši 4 200 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 28. 7. 2021 a doplněnou podáním ze dne 7. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 400 Kč s příslušenstvím.

2. Požadavek na zaplacení uvedené částky žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný neuhradil úvěr, který mu poskytla společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 12. 2018 (dále jen„ smlouva“). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem úrok ve výši 2 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 360 Kč počínaje dnem 20. 12. 2018 a konče dnem 6. 2. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 4 200 Kč. Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaná částka ve výši 17 400 Kč se skládá z dlužné jistiny 12 000 Kč a dlužných poplatků ve výši 5 400 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 2 174,08 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 146,67 Kč, úroku ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně, žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho dalšího.

3. Doplněním žaloby ze dne 7. 3. 2022 žalobkyně k výzvě soudu ze dne 11. 2. 2022 č. j. 7 C 337/2021-36 k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného z výplatní pásky a pracovní smlouvy žalovaného. Dále žalobkyně uvedla, že majetkovou situaci žalovaného ověřila z informací a dokladů předložených žalovaným, provedla lustraci v databázích a insolvenčním rejstříku a následně vytvořila skóringový model, na základě čehož úvěr poskytla.

4. Žalovaný je státním občanem Polské republiky, avšak v době uzavření předmětné smlouvy měl bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

5. Žalovaný požádal o případnou možnost úhrady dluhu ve splátkách.

6. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

7. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně dokládala svou procesní subjektivitu.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 12. 2018 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 21 600 Kč, která byla v částce 12 000 Kč jistinou, v částce 2 400 Kč úrokem za dobu trvání smlouvy, v částce 2 400 Kč administrativním poplatkem a v částce 4 800 Kč odměnou za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že úvěr převzal v hotovosti.

9. Z karty zákazníka ze dne 13. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu určitou (do 31. 7. 2019), má jiný peněžitý závazek ve výši 25 000 Kč s výší měsíční splátky 1 200 Kč. Jako celkové měsíční příjmy uvedl žalovaný příjem ze zaměstnání ve výši 16 977 Kč, jako celkové měsíční výdaje uvedl částku 12 700 Kč, která se sestávala z výdajů žalovaného na bydlení ve výši 4 500 Kč, osobních výdajů ve výši 7 000 Kč a splátky úvěrů/zápůjček ve výši 1 200 Kč. Výše použitelného příjmu tak činila 4 277 Kč Tyto údaje měly být ověřeny z výplatních pásek a pracovní smlouvy, tyto však žalobkyně nepředložila, uvedla, že kopie těchto dokumentů nemá k dispozici.

10. Z přehledu plateb žalovaného soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 4 200 Kč, a to splátkou dne 20. 12. 2018 ve výši 1 600 Kč, splátkou dne 21. 1. 2019 ve výši 1 600 Kč a splátkou dne 23. 2. 2019 ve výši 1 000 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 a podacího lístku ze dne 22. 2. 2021 se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

13. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 a podacího lístku ze dne 14. 5. 2021 vyplývá, že žalovaný byl k zaplacení žalované částky před podáním žaloby vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této.

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný si při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 21 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutí úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného nikterak neověřila jeho výdaje, zejména výdaje na bydlení (žalovaný bydlel sám v nájmu, náklady ve výši 4 500 Kč se jeví jako nepřiměřené). Co se týče příjmů, žalobkyně sice tvrdila, že tyto posuzovala a ověřovala z výplatních pásek a pracovní smlouvy, žádné doklady však soudu k prokázání svých tvrzení nepředložila.

16. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>17. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v a jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>18. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>19. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>20. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>21. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>22. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>23. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>25. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>26. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>27. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>28. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 29. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

30. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 31. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

32. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78 odst. 1), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z neověřeného příjmu žalovaného a současně ze zcela nepřiměřeně nízkých výdajů žalovaného na bydlení.

33. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu. 34. K argumentaci rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97, ze dne 31. 7. 2020, kterou žalobkyně uvedla v doplnění žaloby, soud zdůrazňuje, že uvedené závěry se vztahují k § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. V tomto případě však soud nemůže ignorovat ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který již, na rozdíl od zákona č. 145/2010 Sb., po poskytovateli úvěru vyžaduje uchování dokumentů při ověřování úvěruschopnosti. Nepostačuje tedy, pokud žalobkyně uvádí, že v době uzavření smluv měla tyto dokumenty právní předchůdkyně k dispozici, ale v době rozhodování sporu soudem není schopna je doložit.

35. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách, je smlouva o spotřebitelském úvěru, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 7 800 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (12 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (4 200 Kč).

36. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, které mu bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne 22. 2. 2021, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (7 800 Kč) od 9. 3. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto mu bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně (25. 2. 2021).

37. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků a úroků z úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 9 600 Kč (jistina ve výši 4 200 Kč a poplatky ve výši 5 400 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 174,08 Kč, úrokem z úvěru ve výši 18,96 % ročně z částky ve výši 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 146,67 Kč, zákonným úrokem z částky ve výši 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do 8. 3. 2021 a zákonným úrokem z částky ve výši 4 200 Kč od 9. 3. 2021 částečně zamítnout.

38. Jelikož byli účastníci ve sporu úspěšní přibližně stejně, rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

39. Podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu soud určil, že žalovaný je povinen splnit povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v přiměřených měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč, splatných vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek. Důvodem tohoto rozhodnutí jsou především skutečnosti uvedené žalovaným ohledně jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů a současně i celková výše rozsudkem uložených povinností, neboť pro žalobkyni takové rozložení jejich splnění v čase nebude znamenat citelnější újmu a řádné plnění stanovených splátek žalovaným je zajištěno ztrátou jejich výhody.