7 C 367/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa pro zaplacení 62 825,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 62 825,49 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 5 237,42 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 085,67 Kč, úrokem z úvěru ve výši 15,9 % ročně z částky 61 661,93 Kč od 15. 5. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 61 661,93 Kč od 15. 5. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 19 093,8 Kč.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 6. 10. 2021 a doplněnou na výzvu soudu dne 2. 2. 2022 a 25. 5. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 62 825,49 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 61 661,93 Kč a poplatků ve výši 1 163,56 Kč, dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z úvěru kapitalizovaného částkou 5 237,42 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 085,67 Kč, úroku 15,9 % ročně z částky 61 661,93 Kč od 15. 5. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 61 661,93 Kč od 15. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně.

2. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřel dne 22. 10. 2018 smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] na základě které poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 15,90 % ročně a dalšími poplatky. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze 55 252,92 Kč. Jelikož žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru, banka předmětný úvěr zesplatnila ke dni 22. 4. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. [příjmení] postoupila pohledávku za žalovaným právní předchůdkyni žalobkyně ([právnická osoba] a.s.). Žalobkyně následně nabyla pohledávku za žalovaným od její právní předchůdkyně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 5. 6. 2021.

3. Žalovaný je státním občanem Polské republiky, avšak v době uzavření předmětné smlouvy měl bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

4. Opatrovník žalovaného ponechal rozhodnutí na soudu, když se mu nepodařilo žalovaného zkontaktovat.

5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 7. 6. 2018 uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě které poté byla i následně uzavřena smlouva o rychlé půjčce [číslo].

7. Z návrhu smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne 19. 10. 2018, akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne 22. 10. 2018 a karty klienta soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 10. 2018 smlouvu o rychlé půjčce [číslo] kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v 54 měsíčních splátkách po 2 463 Kč splatných vždy 1. den v měsíci. První splátka měla činit 397,50 Kč a byla splatná dne 1. 11. 2018. Součástí každé ze splátek měla být úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 15,9 % ročně a poplatek za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 119 Kč Částku úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému převést na účet č. [bankovní účet]. Z II. smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl povinen za každou zaslanou upomínku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 500 Kč. Z článku XI. odst. 1 ve spojení s čl. XII. odst. 1 písm. a) smlouvy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna v případě prodlení žalovaného s jakoukoliv platební povinností dle smlouvy odstoupit od smlouvy a úvěr zesplatnit.

8. Všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky pro osobní úvěry právní předchůdkyně žalobkyně obsahovaly bližší úpravu práv a povinností účastníků smluvního vztahu. Ceník produktů a služeb stanovoval ceny za služby právní předchůdkyně žalobkyně spojené s úvěrem.

9. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu č. [bankovní účet] za období 1. 1. 2000 až 7. 6. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 10. 2018 peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 55 252,92 Kč.

10. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 5. 6. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty a oznámeními o postoupení pohledávky ze dne 15. 6. 2021 a 16. 7. 2021 včetně přehledu podacích čísel a podacího archu žalobkyně doložila, že její právní předchůdkyně na ní postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o rychlé půjčce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

11. Předžalobními výzvami k úhradě ze dne 19. 7. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne žalobkyně prokazuje, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dlužné částky.

12. Přehled podacích čísel a prohlášení o okamžité splatnosti s výzvou k uhrazení dluhu ze dne 22. 4. 2021 dokládá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění úvěru.

13. Z vyjádření banky (bonita) má soud za prokázané, že žalovaný uhradil na svůj dluh pouze částku ve výši 55 252,92 Kč.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě poskytnutých údajů žalovaným, dále provedla lustraci v interních i externích databázích. Konkrétně právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 21 000 Kč. Z mimořádných výpisů z účtu [číslo] se podává přehled plateb a příjmů žalovaného. Z těchto je patrné, že příjmy a výdaje žalovaného byly v takovém poměru, že bylo možné úvěr žalovanému poskytnout.

15. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit společně s úrokem a poplatky za pojištění ve sjednaných splátkách. Žalovaný svým smluvním povinnostem včas a řádně nedostál, když se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně závazek žalovaného z úvěrové smlouvy zesplatnila, přesto žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni nevyrovnal a zůstal jí dlužen žalovanou částku.

16. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>17. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>18. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>19. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>20. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 21. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

22. Žalobkyně předloženými důkazy prokázala svá žalobní tvrzení. Právní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl založen smlouvou o rychlé půjčce uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně svým smluvním povinnostem dostála, žalovaný nikoliv, když zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 61 661,93 Kč a na poplatcích za pojištění včetně poplatku za upomínky 1 163,56 Kč. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Žalobkyně dostatečně prokázala svou aktivní legitimaci. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Zákonný úrok z prodlení byl uplatněn v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Z tohoto důvodu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 19 093,8 Kč, přičemž náklady žalobkyně spočívají: v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 514 Kč, odměně advokáta ve výši 14 480 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 3 620 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, účast na jednání dne 24. 5. 2022), paušální úhradě hotových výdajů ve výši 1 200 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby účast na jednání dne 24. 5. 2022), náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. 100 Kč DPH ve výši 21 % z částky 15 780 Kč (součet odměny advokáta, paušální úhrady hotových výdajů a náhrady za ztrátu času), tj. 3 313,8 Kč.

24. Nadto soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta ve vztahu k dalšímu úkonu právní služby, a to písemnému podání ze dne 2. 2. 2022 a ze dne 25. 5. 2022, jimiž – k výzvě soudu – doplnila (základní) žalobní tvrzení, resp. uplatnila nová; doplňovaná tvrzení totiž měla, resp. mohla být součástí samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Doplňujícího podání si nevyžádala postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace a další samostatné podání nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, za která by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za která by soud mohl (měl) žalovanému povinnost k takové náhradě – spravedlivě - uložit.

25. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

26. Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

27. Česká republika vynaloží v tomto řízení náhradu nákladů řízení v podobě odměny opatrovníka žalovaného, přičemž soud rozhodl, že nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná.