7 C 370/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se co do kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 16,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, částečně zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne , datum, a doplněnou podáním ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu nesplacené půjčky, kterou poskytla žalované právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) na základě smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne , datum, . Na žalobkyni byla pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a společností I-Xon a.s., na společnost I- Xon a.s. přešla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené s , právnická osoba, . Na společnost , právnická osoba, . přešla pohledávka , právnická osoba, . na základě smlouvy o fúzi sloučením ze dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované kontokorentní úvěr ve výši , částka, a žalovaná byla oprávněna tento povolený debet čerpat. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, vzhledem k porušení podmínek smlouvy přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů a kontrolou veřejných databází. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, . Ani přes předžalobní výzvu na zbývající dlužnou částku neuhradila žalovaná ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne , datum, a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 16,90 % ročně, RPSN 18,27 %. Žalovaná se zavázala na účtu udržovat pravidelný kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše Kontokorentu za období předchozích 3 měsíců. V případě porušení podmínek mohla právní předchůdkyně žalobkyně prohlásit celý úvěr za splatný. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky, POP Kontokorenty a Sazebník, které obsahují bližší úpravu práv a povinností účastníků, a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne , datum, bylo zjištěno, že tuto smlouvu žalovaná osobně podepsala, právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná vstoupili do vzájemného vztahu, kdy právní předchůdkyně žalobkyně měla možnost poskytovat své služby žalované.

6. Z formuláře byly zjištěny údaje o žalované, kdy při žádosti o kontokorent uvedla, že je vdova, žije v pronajatém bytě, je vyučená, počet osob v domácnosti jsou 3, počet vyživovaných osob 0, dále uvedla, že je důchodkyně s příjmem ve výši , částka, , její výdaje jsou ve výši , částka, na splátky úvěrů, , částka, výdaje na živobytí a , částka, na další výdaje.

7. Z potvrzení o zřízení účtu ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované zřídila běžný účet č. , č. účtu, .

8. Z manuálního vstupu konsolidovaného blacklistu bylo zjištěno, že žalovaná měla v bankovním registru klientských informací celkem , hodnota, kontraktů u 2 institucí, 2 aktivních kontrakty. Celková suma zbývajících splátek činila , částka, , výše splátky , částka, .

9. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, jak právní předchůdce posuzuje úvěruschopnost klienta. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela z příjmu ve výši , částka, , výdaje zohlednila ve výši , částka, , z toho výdaje na splátky , částka, , výdaje na bydlení , částka, , výdaje na živobytí , částka, a ostatní výdaje , částka, . Částka, která zbývá na splátky činí , částka, .

10. Z výpisu z účtu z října 2021 bylo zjištěno, že kreditní obrat činil , částka, , debetní obrat , částka, , příjem žalované byl rodičovský příspěvek ve výši , částka, , čerpání ošetřovného ve výši , částka, , příspěvek na péči ve výši , částka, , žalovaná čerpala půjčku ve výši , částka, a to dne , datum, , zaslala splátku na exekuci ve výši , částka, , splátku na půjčku ve výši , částka, . Její výdaje (pouze nákupy např. potraviny, pohonné hmoty, Pepco, Traficon a podobně) za měsíc říjen 2021 činily minimálně , částka, .

11. Z výpisů z běžného účtu žalované č. , č. účtu, za období od , datum, – , datum, soud zjistil, jak byl kontokorent čerpán, pohyby na účtu, splátky úvěru, účtování poplatků, nedodržení podmínek pro čerpání úvěru.

12. Ze rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dodatku ze dne , datum, , smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisy ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, .

13. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že došlo k prohlášení okamžité splatnosti pohledávky za žalovanou a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu.

14. Z měsíčních výpisů , právnická osoba, . a , právnická osoba, . se podává, že žalovaná na splátkách úvěru nezaplatila žádnou částku.

15. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem ze dne , datum, se podává, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, do 7 dnů od odeslání výzvy.

16. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

17. Na právní předchůdkyni žalobkyně přešla pohledávka , právnická osoba, . na základě smlouvy o fúzi sloučením ze dne , datum, . Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o kontokorentu č. , hodnota, ze dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr až do výše , částka, , a to prostřednictvím jejího běžného účtu. Za poskytnuté peněžní prostředky se žalovaná zavázala platit úrok ve výši 16,90 % ročně a také případně vzniklé související poplatky. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutí úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalované.

18. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

19. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

28. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

30. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

31. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

32. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

33. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ]

34. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

35. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřila a nezkoumala měsíční příjmy a výdaje žalované, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalované, pouze se spolehla na tvrzení žalované, byť z předložených výpisů z účtu mohla výdaje žalované zjistit, spolehla se na její tvrzení, i když to neodpovídalo jejím skutečným výdajům. Ani příjmy žalované právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila, dle sdělení žalované tato uvedla, že pobírá důchod ve výši , částka, , tento příjem však nebyl nijak doložen, ve výpisu z účtu se tento příjem neobjevuje, naopak jsou zde uvedeny jiné příjmy, se kterými právní předchůdkyně žalobkyně nepočítala (příspěvek na péči, ošetřovné). Právní předchůdkyně žalobkyně také nezkoumala výdaje žalované za bydlení, kdy žalovaná uvedla, že žije v nájemním bydlení (výdaje na bydlení nebyly nijak ověřeny, nebyla předložena nájemní smlouva). K posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně tvrdila, že nahlédla do dostupných databází, například do insolvenčního rejstříku, avšak k prokázání těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně ani netvrdila, že by zkoumala výpis z centrální evidence exekucí, zda proti žalované nejsou vedena exekuční řízení (z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná na exekuci uhradila částku , částka, ). Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala bankovní a nebankovní registry, kdy v blacklistu má žalovaná celkem , hodnota, kontraktů, z toho 2 aktivní s poměrně vysokou částkou ke splacení (, částka, ), kdy ani po tomto zjištění právní předchůdkyně žalované nezkoumala její výdaje k ověření úvěruschopnosti.

36. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel půjčky nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet půjčku, a proto je smlouva o kontokorentu neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět půjčky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou , částka, , která představuje částku kontokorentu, kterou žalovaná čerpala, a na kterou ničeho nezaplatila.

37. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o kontokorentu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne , datum, , která jí byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, , a kdy v této výzvě byla stanovena splatnost do 7 dnů od odeslání, tedy dnem , datum, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (, částka, ) od , datum, , tj. ode dne následujícího po splatnosti uvedené ve výzvě (výrok I).

38. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o půjčce včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 16,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, částečně zamítnout (výrok II.).

39. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne , datum, sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Žalobkyně byla v předvolání upozorněna, že na jednání bude poučena dle § 118a o.s.ř.

40. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 831, 832).

41. Soud nepřihlédl k opravě administrativní chyby ze dne , datum, , když z tohoto podání není zřejmé, zda žalobkyně bere žalobu ve „sporném“ rozsahu zpět.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalované v rozsahu 19 %). Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a v odměně advokáta, která je tvořena částkou , částka, , tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí , částka, , odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT) a DPH ve výši 21 % z částky , částka, , tj. , částka, . Celkem , částka, , kdy 62 % z této částky představuje přiznanou výši náhrady nákladů ve výši , částka, .

43. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, dlužném částce a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.

44. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.

45. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.