7 C 392/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 29 758,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 19 758,88 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 5 763,26 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 899,16 Kč, úrokem z úvěru ve výši 29% ročně z částky 16 833,86 Kč od 29. 1. 2022 doplacení a se zákonným úrokem z částky 16 833,86 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 1. 8. 2022, opravenou podáním ze dne 15. 8. 2022 a doplněnou podáním ze dne 24. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 758,88 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalovanému společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 29. 5. 2019 (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zápůjčku 22 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku ve výši 20 158 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 392 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 597 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 847 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 343 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 29. 11. 2020. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 19. 4. 2020. Ke dni 14. 10. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslila dlužnou jistinu částkou 16 833,86 a dlužný poplatek částkou 12 925,02 Kč.

2. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, a to s účinností k 28. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaná částka ve výši 29 758,88 Kč se skládá z dlužné jistiny ve výši 16 833,86 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 12 925,02 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 5 763,26 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 899,16 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně dlužnou částku neuhradil.

3. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala na základě informací získaných od žalovaného, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytl žalovaný (pracovní smlouvu, doklad o zajištění ubytování a výpisy z bankovního účtu za březen a duben 2019). Následně informace zaznamenala do zákaznické karty. Na základě posouzení všech shora uvedených skutečností pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen žádaný spotřebitelský úvěr splácet. Ve smlouvách žalovaný svým podpisem stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr, a současně, že jí poskytl pravdivé a úplné údaje. Žalobkyně dále tvrdila, že z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud na jednání shledá, že nemůže žalobě v plném rozsahu vyhovět, žádá žalobkyně o to, aby byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlížel a věc projednal a následně rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 29. 5. 2019 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti zápůjčku ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal k zápůjčce uhradit i poplatek ve výši 17 836 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 343 Kč a poslední (18.) splátce ve výši 2 327 Kč.

6. Ze smluvních podmínek, které nejsou účastníky podepsány, soud naznal bližší úpravu práv a povinností mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

7. Zákaznická karta žalovaného ze dne 29. 5. 2019 dokládá, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost a pracuje na plný pracovní úvazek u společnosti [právnická osoba] jako dělník. Současně uvedl, že pobírá mzdu ve výši 18 752 Kč, přičemž žalobkyně tyto příjmy ověřila pracovní smlouvou a výpisy z účtu za březen a duben 2019. Co se výdajů týče, uvedl žalovaný, že odhadované měsíční výdaje činí 6 500 Kč a dále uvedl, že splácí zápůjčky u jiné společnost ve výši 1 000 Kč měsíčně a u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 1 422 Kč.

8. Z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaný na závazek ze smlouvy o zápůjčce uhradil 12 000 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2022 a podacího lístku se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

11. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 12. 5. 2022, o jejímž odeslání svědčí i poštovní podací lístek.

12. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] – [právnická osoba] soud ověřil trvání pracovního vztahu žalovaného od 25. 4. 2016 po dobu trvání jeho dočasného přidělení.

13. Doklad o zajištění ubytování ze dne 27. 5. 2019 prokazuje, že žalovaný byl na dobu neurčitou ubytován na adrese [adresa].

14. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba] za období od 1. 3. 2019 – 31. 3. 2019 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného činily 116 316 Kč (včetně zápůjčky ve výši 100 000 Kč) a výdaje 115 934,13 Kč a konečný zůstatek činil 381,87 Kč.

15. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba] za období od 1. 4. 2019 – 30. 4. 2019 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného činily 21 851 Kč a výdaje 22 232,87 Kč a konečný zůstatek činil 0 Kč.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutím zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného ověřila existenci pracovního poměru, nájemního vztahu a pohyb na účtu za měsíce březen a duben. Výši příjmů však neověřila řádně, neboť žalovaným předložená pracovní smlouva neobsahovala výši mzdy. Z výpisu z účtu navíc bylo zjištěno, že žalovanému přišla od pracovní agentury [právnická osoba] (nikoliv od [právnická osoba] – [právnická osoba]) v březnu 2019 částka 15 916 Kč a v dubnu 2019 částka 21 588 Kč. [příjmení] 18 752 Kč tak činí průměrný plat žalovaného za pouhé dva měsíce a nejde o jeho zaručený pravidelný měsíční příjem. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla náležitě zjistit skutečnou výši měsíčních příjmů žalovaného. Co se týče výdajů, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z částky 6 500 Kč, která byla odhadnuta. Právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila výši nájemného. Žalovaný navíc uvedl, že splácí jiné zápůjčky splátkami ve výši 1 000 Kč u jiné instituce a ve výši 1 422 Kč u právní předchůdkyně žalobkyně. Dle výpisu z účtu je však zřejmé, že za měsíc březen 2019 jde o splátky spotřebitelského úvěru u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 2 312,99 Kč na úrocích a 633,37 Kč na jistině a za měsíc duben o splátky spotřebitelského úvěru u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 2 239,46 Kč na úrocích a 644,93 Kč na jistině a splátku jiného spotřebitelského úvěru ve výši 699,61 Kč. Navíc v každém z měsíců byl žalovanému naúčtován poplatek po splatnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně tak řádně neověřila ani výši výdajů žalovaného, které jsou v příkrém rozporu s údaji v zákaznické kartě žalovaného. S ohledem na tyto skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně nemohla náležitě zjistit majetkovou situaci žalovaného, když v rámci posouzení příjmů i výdajů žalovaného vycházela z rozporných částek a údaje poskytnuté žalovaným řádně neověřila.

17. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

18. Dle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

21. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

22. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

26. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

28. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

29. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 30. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

31. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno], v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

32. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když sice zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, ale vyšla z neověřených a rozporných údajů. Údaje uvedené v zákaznické kartě jsou v příkrém rozporu se zjištěnou skutečností. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc při posuzování zcela ignorovala jednak skutečnost, že žalovaný si v březnu roku 2019 půjčil 100 000 Kč, a přesto činil zůstatek jeho účtu ve stejném měsíci 0 Kč, a jednak, že banka žalovanému opakovaně účtovala poplatky po splatnosti.

33. K argumentaci rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97, ze dne 31. 7. 2020, kterou žalobkyně uvedla v podání ze dne 24. 10. 2022, soud zdůrazňuje, že uvedené závěry se vztahují k § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. V tomto případě však soud nemůže ignorovat ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který již, na rozdíl od zákona č. 145/2010 Sb., po poskytovateli úvěru vyžaduje uchování dokumentů při ověřování úvěruschopnosti. Nepostačuje tedy, pokud potřebné dokumenty měla v době uzavření smluv právní předchůdkyně k dispozici, ale v době rozhodování sporu soudem je není schopna je doložit. V tomto případě však soud poukazuje na skutečnost, že ač právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovaným dokládané dokumenty k dispozici, nebylo z nich možné zjistit celkovou výši příjmů a výdajů žalovaného, navíc v zákaznické kartě potvrdila výši výdajů žalovaného ve zcela odlišné výši.

34. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný by tak byl povinen zaplatit žalobkyni přijatou částku, tj. 22 000 Kč, na kterou uhradil celkem 12 000 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit, oč se bezdůvodně obohatil, tj. částku ve výši 10 000 Kč.

35. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, které mu bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne 24. 2. 2022, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (10 000 Kč) od 12. 3. 2022, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto mu bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně (1. 3. 2022).

36. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků a úroků z úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 19 758,88 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 5 763,26 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 899,16 Kč, úrokem z úvěru ve výši 29% ročně z částky 16 833,86 Kč od 29. 1. 2022 doplacení a se zákonným úrokem z částky 16 833,86 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení částečně zamítnout.

37. Pro úplnost soud uvádí, že si je vědom skutečnosti, že část zápůjčky ve výši 6 758 Kč byla použita na refinancování předchozí zápůjčky žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně. Soud je však názoru, že jednak bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného i v případě této zápůjčky, když 70 % (15 242 Kč) bylo vyplaceno žalovanému, a jednak žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného v případě předcházející zápůjčky. V opačném případě by právní předchůdkyně žalobkyně nedostatek posouzení úvěruschopnosti v případě jedné zápůjčky (a naúčtování různých poplatků, úroků atd.) zhojila poskytnutím zápůjčky další.

38. Dle poměru úspěchu ve věci by tak měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

39. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.