7 C 403/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 13 029,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 300 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 6 729,66 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 029,66 Kč od 20. 11. 2020 do 29. 8. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 6 729,66 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 029,66 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 029,66 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem U Krčské vodárny číslo, PSČ obec a číslo (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 21. 10. 2020 s žalovaným smlouvu o úvěru č. anonymizováno (dále jen„ smlouva“), a to prostřednictvím webových stránek webová adresa, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 300 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 729,66 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit do 19. 11. 2020. Peněžní prostředky byly žalovanému dne 21. 10. 2020 zaslány na bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný úvěr čerpal, ale do uvedeného data splatnosti peněžní prostředky nevrátil ani z části. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 6 300 Kč a na dlužném poplatku částku 6 729,66 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Dne 20. 1. 2022 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný však ani přes výzvu žalobkyně na celkovou dlužnou částku ničeho neuhradil.

2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy prostřednictvím lustrace žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, CRKI, EUCB. Na základě této lustrace dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že nejsou důvodné pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 22. 11. 2022, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud na jednání shledá, že nemůže žalobě v plném rozsahu vyhovět, žádá žalobkyně o to, aby byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlížel a věc projednal a následně rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20. 10. 2020 smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na základě které se právní předchůdkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 6 300 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tyto peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 729,66 Kč (před slevou – pokud nebude úvěr řádně splácet), celkem tedy částku 13 229,88 Kč v jedné splátce, a to do 19. 11. 2020. Peněžní prostředky byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty převodem na bankovní účet č. bankovní účet dne 21. 10. 2020 (prokázáno citovanou smlouvou o úvěru, formulářem pro standardní informace, historií transakcí a mimořádným výpisem z účtu žalovaného číslo vedeného u právnická osoba). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2022, v němž byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky, která k datu postoupení činila 18 649,07 Kč (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2022 a podacím lístkem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně sice žalovanému zaslala předžalobní upomínku a vyzvala jej k úhradě dlužné částky do tří dnů (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2022 a podacím lístkem), nicméně tuto mu zaslala na neexistující adresu adresa žalovaného, obec. Žalovaný ničeho neuhradil.

6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud z předložených důkazů ani ze žalobního návrhu žalobkyně nedospěl k závěru, že by žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného zkoumala. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila právní předchůdkyně žalobkyně na základě lustrace žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, CRKI, EUCB. Na základě této lustrace dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že nejsou důvodné pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného. Poskytovatel úvěru však nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze ze skutečnosti, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně tak nedostála povinnosti jí stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., pokud úvěruschopnost žalovaného posuzovala bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele.

8. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neuvedla žádná další tvrzení, ani neoznačila žádné důkazní prostředky. Z žaloby zaslané žalobkyní soudu nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného jakkoli jinak než jen prostřednictvím lustrace žalovaného ve veřejně přístupných databázích. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů, žalobkyně se však na ústní jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Pokud se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena. Povinnosti tvrzení a důkazní si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, je-li zastoupena advokátem. Pouze pro úplnost soud uvádí, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Předestřená situace nastala i v posuzovaném případě, neboť soud o věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 1 věty druhé zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

14. Podle § 3 písm. b) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 86 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

20. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 21. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelkou požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky elektronickým platebním rozkazem ze dne 16. 8. 2022, který byl žalovanému doručen dne 22. 8. 2022, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 30. 8. 2022, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty pěti pracovních dní od doručení elektronického platebního rozkazu žalovanému (ust. § 1958 odst. 2 o. z.). V této souvislosti soud uvádí, že nemohl vycházet z výzvy k úhradě dluhu, když žalobkyně sice žalovanému zaslala dne 20. 1. 2022 předžalobní upomínku, kterou žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, nicméně ji zaslala na neexistující adresu a zásilka se tak nikdy nemohla dostat do dispozice adresáta.

22. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků za čerpání úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do částky 6 729,66 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 029,66 Kč od 20. 11. 2020 do 29. 8. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 6 729,66 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení částečně zamítnout. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

23. Dle poměru úspěchu ve věci by tak měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.