7 C 418/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 83 400,94 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 83 400,94 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 24. 1. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 83 400,94 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného spotřebitelského úvěru, který poskytla žalovanému společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] anebo [právnická osoba]; dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo].

2. Žalovaný je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, což do řízení vnáší mezinárodní prvek. Žalovaný má v České republice evidován trvalý pobyt, a to na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Soudy České republiky jsou příslušné k rozhodnutí věci dle právního řádu České republiky dle § 6 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, když mezinárodní smlouva uzavřená mezi Vietnamskou socialistickou republikou a ČSSR o pomoci ve věcech občanských a trestních tuto problematiku neřeší.

3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 7 2022, č. j. 76 C 41/2022-31, s právní mocí dne 11. 8. 2022, tento vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi jako soudu místně příslušnému.

4. Žalobkyně podanou žalobu k výzvě soudu doplnila dne 9. 11. 2022.

5. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 5. 2016, jejíž nedílnou součástí jsou i Všeobecné obchodní podmínky, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve věci 298 957 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla specifikovaného ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úroky a poplatky uhradit formou 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 10 616 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 4. 8. 2020. Žalovaný uhradil celkovou částku ve výši 507 051 Kč. Z důvodu hrubého porušení Všeobecných obchodních podmínek (prodlení s placením nejméně jedné měsíční splátky) právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila s účinností ke dni 29. 2. 2020.

6. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2021, a to s účinností ke dni 19. 5. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaná částka ve výši 83 400,94 Kč se skládá z dlužné jistiny ve výši 37 142,94 Kč, dlužných poplatků ve výši 29 767 Kč, smluvní pokuty ve výši 16 491 Kč, smluvního úroku z jistiny ve výši 25,22 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 66 909,94 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení.

7. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala na základě informací získaných od žalovaného a z veřejných databází. Žalovaný uvedl, že je svobodný a bez vyživovaných osob, bydlí v pronajatém domě. Výše jeho měsíčních příjmů z podnikání činí 26 083,33 Kč. V registru NRKI a BRKI měl žalovaný závazky ve výši 2 532 Kč měsíčně, u koncernu [jméno] žalovaný žádné předchozí závazky neměl. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že vozidlo, které mělo být úvěrem financováno, bylo oceněno na částku 339 957 Kč. Kreditní skóre žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila s výsledkem B. Dle získaných informací právní předchůdkyně žalobkyně vypočetla maximální měsíční splátku žalovaného částkou 15 726 Kč. Výpočet koeficientu zadluženosti žalovaného určila hodnotou 50,41 %. Žalovaný disponoval částkou 85 000 Kč k nákupu vozidla. Na základě těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s platnými strategiemi obezřetného úvěrování žalovanému úvěr poskytla.

8. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

9. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobkyně. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

10. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce při jednání uvedla, že žalovaný měl našetřeno 85 000 Kč a úvěr dlouhodobě splácel. Dále právní zástupce žalobkyně zopakoval, že žalovaný uvedl, že je bezdětný, nemá žádnou vyživovací povinnost a dle nebankovních registrů bylo zjištěno, že žalovaný má závazky ve výši 2 432 Kč měsíčně. Příjem deklarovaný žalovaným, který byl v produktivním věku, odpovídal průměrné mzdě a v době sjednání úvěru se jevil jako reálný. Byly zkoumány i výdaje žalovaného. Nakonec právní zástupce žalobkyně uvedl, že úvěr byl uzavřen za účinnosti starého zákona o spotřebitelském úvěru, kdy nebyly kladeny, tak vysoké nároky na věřitele.

11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 5. 2016 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr za účelem nákupu vozidla [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova], [VIN kód]. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout část kupní ceny ve výši 298 957 Kč výplatou na účet prodejce vozidla, žalovaný sám na nákup vozidla uhradil prodejci vozidla 85 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně na úvěr částku 608 160 Kč, a to v 60 měsíčních splátkách ve výši 10 616 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 26. 6. 2016. Úrok byl sjednán ve výši 25,22 % ročně. Ve smlouvě bylo dále sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a havarijní pojištění, na která se žalovaný zavázal měsíčně hradit částku 1 796,97 Kč (jde o částku již započtenou v celkové výši měsíční splátky).

12. Ze Všeobecných obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy, a které nejsou účastníky podepsány, soud naznal bližší úpravu práv a povinností právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného.

13. Dle Matričního listu klienta ze dne 26. 5. 2016 žalovaný uvedl, že je OSVČ, jeho celkové příjmy činí 718 000 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji činí 313 000 Kč. Printscreen z informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně obsahuje žádost žalovaného o spotřebitelský úvěr a výpis z registrů NRKI a BRKI.

14. Tabulka faktur vydaných za žalovaným, pohyby na bankovních účtech a žalobní tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, dokládají, že žalovaný na závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 507 051 Kč.

15. Z odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 2. 3. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně k 29. 2. 2020 odstoupila od smlouvy z důvodu jejího hrubého porušení.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2021 a její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni.

17. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2021 a podacího lístku se podává, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.

18. Z předžalobní výzvy a podacího lístku má soud za prokázané, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 22. 10. 2021.

19. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

20. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 5. 2016, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, za účelem nákupu motorového vozidla [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova], [VIN kód]. Právní předchůdkyně žalobkyně prodejci vozidla uhradila částku úvěru ve výši 298 957 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyně žalobkyně částku 608 160 Kč v 60 měsíčních splátkách ve výši 10 616 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 26. 6. 2016 Součástí smlouvy bylo i sjednání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a havarijní pojištění, na která žalovaný hradil částku 1 796,97 Kč měsíčně (v rámci měsíční splátky úvěru). Žalovaný na úvěr uhradil celkem 507 051 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila ke dni 29. 2. 2020.

21. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutím úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného na základě skutečností uvedených žalovaným a informací z veřejných databází tak, že u žalovaného nijak neověřila jeho příjmy, ani jeho výdaje, když ohledně této skutečnosti neunesla důkazní břemeno.

22. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

23. Dle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Dle § 5 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze [číslo] k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze [číslo] k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Dle § 5 odst. 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru informace uvedené v části I. přílohy [číslo] k tomuto zákonu se poskytují na formuláři uvedeném v příloze [číslo] k tomuto zákonu. Informace uvedené v části II. přílohy [číslo] k tomuto zákonu se poskytují na formuláři uvedeném v příloze [číslo] k tomuto zákonu.

25. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

26. V § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru jsou vyjmenovány výjimky, na které se daný zákon nevztahuje. Předmětná smlouva je však smlouvou o úvěru, na kterou se žádná z těchto výjimek nevztahuje, proto je zákon o spotřebitelském úvěru aplikovatelný i v tomto případě.

27. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

31. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

32. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

33. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

34. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 35. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 9 odst. 1), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, pokud žádným způsobem úvěruschopnost žalovaného neposuzovala, resp. nezkoumala jeho příjmy ani výdaje. Žalobkyně argumentovala zejména tím, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti starého zákona č. 145/2010 Sb., který na věřitele neměl natolik přísné podmínky jako aktuální zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přesto musela s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla u výše příjmů i výdajů pouze z tvrzení žalovaného, které nikterak neověřovala. Žalovaný uvedl, že jeho roční příjem jako OSVČ činí 313 000 Kč, na základě čehož právní předchůdkyně žalobkyně tuto částku zprůměrovala na částku 26 083,33 Kč měsíčně. K tomu žalobkyně pouze uvedla, že jde o průměrný měsíčný výdělek, který se nejeví jako nepřiměřený. U výdajů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila pouze výši měsíčních splátek na jiné závazky žalovaného, a to ve výši 2 532 Kč měsíčně. Žalovaný uváděl, že bydlí v pronajatém domě (ale údaje o měsíčním nájemném absentují) a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ani ostatní výdaje právní předchůdkyně žalobkyně tedy nikterak individuálně nezkoumala a vyšla pouze ze statistických údajů o výdajích. Nebylo zjištěno, že by žalovaný doložil jakékoliv dokumenty, které by jím poskytnuté informace potvrdily. Tyto nedostatky nemůže zhojit ani skutečnost, že žalovaný úvěr řádně hradil až do roku 2020. Stejně tak soud podotýká, že žalobkyně nedostála své povinnosti žalovanému poskytnout informace na formulářích připojených k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

36. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).

37. Žalovanému bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, proto je povinen poskytnutou částku úvěru vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný by tak byl povinen zaplatit žalobkyni částku poskytnutou prodejci motorového vozidla ve výši 298 957 Kč a částku za smluvená havarijní pojištění a pojištění odpovědnosti za provoz vozidla za dobu trvání smlouvy od 26. 5. 2016 do 29. 2. 2020 (den odstoupení od smlouvy) ve výši 82 660,62 Kč, přičemž ale od této částky je třeba odečíst částečné platby žalovaného ve výši 507 051 Kč; z toho je zřejmé, že žalovaný již poskytnutý úvěr přeplatil i po přičtení plateb za poskytnutá pojištění.

38. Z výše uvedeného plyne, že žaloba není důvodná, když smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla platně sjednána, a žalovaný žalobkyni (její právní předchůdkyni) již uhradil částku 507 051 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobu i s příslušenstvím zamítl.

39. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.