7 C 429/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 9 127 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 825 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 825 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky ve výši do částky ve výši 5 302 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 3 405,41 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 163,77 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z částky 5 405,89 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 5 405,89 Kč od 29. 1. 2022 do 30. 9. 2022 a úroku z prodlení z částky 1 580,89 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 1. 8. 2022 a doplněnou podáním ze dne 7. 11. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 127 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalované společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] dne 27. 1. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku 7 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku ve výši 5 302 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 932 Kč ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 8. 12. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 3 175 Kč Poslední splátku žalovaný uhradil dne 24. 11. 2019. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaná částka ve výši 9 127 Kč se skládá z dlužné jistiny 5 405,89 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 721,11 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z úvěru v kapitalizované výši 3 405,41 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 163,77 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 5 405,89 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 5 405,89 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

3. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala na základě informací získaných od žalovaného. Tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Následně informace zaznamenala do zákaznické karty. Ve smlouvách žalovaný svým podpisem stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr, a současně, že jí poskytl pravdivé a úplné údaje. Žalobkyně dále tvrdila, že z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 27. 1. 2019 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytla žalovanému téhož dne zápůjčku 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal k zápůjčce uhradit i poplatek ve výši 5 302 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 932 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 274 Kč a poslední splátce ve výši 246 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Výše smluvního úroku byla sjednána jako fixní ve výši 29 % za celou dobu trvání smlouvy.

7. Zákaznická karta žalovaného ze dne 27. 1. 2019 dokládá, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodný, pracuje na plný úvazek u [jméno] [příjmení] a jeho čistý měsíční příjem činí 24 150 Kč a další příjem domácnosti 6 000 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje částku 10 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nesplácí žádnou další zápůjčku. Příjem měl být ověřován na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek za měsíc listopad a prosinec roku 2018. Žalovaný dle zákaznické karty požádal o zápůjčku ve výši 10 000 Kč.

8. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 27. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalovanému byla od [jméno] [příjmení], specializovaná stavení činnost, vyplacena výplata za měsíc listopad ve výši 23 800 Kč. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 20. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalovanému byla od [jméno] [příjmení], specializovaná stavení činnost, vyplacena výplata za měsíc prosinec ve výši 24 500 Kč.

9. Tabulka umoření ze dne 31. 1. 2022 a žalobní tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, dokládají, že žalovaný na závazek z předmětné smlouvy uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 3 175 Kč.

10. Ze smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy, a které nejsou účastníky podepsány, soud naznal bližší úpravu práv a povinností mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 a podacího lístku se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

13. Z předžalobní výzvy, podacího lístku a sledování zásilek má soud za prokázané, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 6. 6. 2022.

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 27. 1. 2019, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný si při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 12 302 Kč, tvořenou jistinou 7 000 Kč a souhrnným poplatkem 5 302 Kč v 45 týdenních splátkách po 277 Kč, resp. 246 Kč v případě poslední splátky. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutím zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného nijak neověřila jeho výdaje a jeho příjmy neověřila řádně. Žalobkyně sice soudu sdělila, že ověřovala příjem z výplatních pásek žalovaného a z jeho pracovní smlouvy, kterou však k důkazu nepředložila. Existence a trvání pracovního poměru nebo jiného obdobného poměru tedy nebyla zjišťována. Stejně tak žalovaným tvrzený jiný příjem ve výši 6 000 Kč nebyl nikterak posuzován. Výdaje žalovaného byly pouze odhadnuty v nepřiměřeně nízké výši (při započtení životního minima jednotlivce a zohlednění nájemného by nemohly dosahovat pouze částky ve výši 10 000 Kč), nikoli ověřovány. Ačkoliv žalovaný uváděl, že bydlí v nájmu, nebyla výše plateb nikterak zjišťována. Nelze také opominout, že žalovaný požádal o zápůjčku částky 10 000 Kč, avšak právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla zápůjčku pouze v částce 7 000 Kč. Z toho lze usuzovat, že již sama právní předchůdkyně žalobkyně měla o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet pochybnosti.

17. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, kdy soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

18. Dle ust. § [číslo] o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

21. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

22. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

26. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

28. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

29. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 30. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

31. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno], v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ [anonymizována dvě slova]“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku [anonymizováno] musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

32. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když sice zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, ale vyšla z neověřených údajů (zajištění příjmu žalovaného, nepřiměřeně nízké a nijak neověřené výdaje).

33. K argumentaci rozhodnutím [název soudu], č. j. 5 Co 231/2020-97, ze dne 31. 7. 2020, kterou žalobkyně uvedla v podání ze dne 26. 4. 2022, soud zdůrazňuje, že uvedené závěry se vztahují k § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. V tomto případě však soud nemůže ignorovat ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který již, na rozdíl od zákona č. 145/2010 Sb., po poskytovateli úvěru vyžaduje uchování dokumentů při ověřování úvěruschopnosti. Nepostačuje tedy, pokud žalobkyně uvádí, že v době uzavření smluv měla tyto dokumenty právní předchůdkyně k dispozici, ale v době rozhodování sporu soudem není schopna je doložit.

34. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 3 825 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (7 000 Kč), a částkou, kterou ji žalovaný uhradil (3 175 Kč).

35. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky elektronickým platebním rozkazem ze dne 18. 8. 2022, který byl žalovanému doručen dne 25. 9. 2022, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 1. 10. 2022, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty pěti pracovních dní od doručení elektronického platebního rozkazu žalovanému (ust. § 1958 odst. 2 o. z.). V této souvislosti soud uvádí, že nemohl vycházet z výzvy k úhradě dluhu, když žalobkyně sice žalovanému zaslala dne 24. 2. 2022 předžalobní upomínku, kterou žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, nicméně ji zaslala na adresu [anonymizována tři slova], kterou měl žalovaný sdělit pro účely doručování, avšak o tomto sdělení, tj. že si žalovaný přeje zasílat korespondenci na změněnou adresu, neměla žalobkyně žádný doklad, a zásilka se tak nemohla dostat do dispozice adresáta.

36. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků a úroků z úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 5 302 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 3 405,41 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 163,77 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z částky 5 405,89 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 5 405,89 Kč od 29. 1. 2022 do 30. 9. 2022 a úroku z prodlení z částky 1 580,89 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení částečně zamítnout.

37. Dle poměru úspěchu ve věci by tak měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

38. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.