7 C 430/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 17 026,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 160 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 160 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky ve výši do částky ve výši 11 866,65 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 3 634,40 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 986,03 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z částky 9 321,63 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 9 321,63 Kč od 29. 1. 2022 do 11. 3. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 4 161,63 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 1. 8. 2022 a doplněnou podáním ze dne 8. 11. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 17 026,65 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalované společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] dne 8. 8. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku 14 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku ve výši 12 283 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 504 Kč ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 1. 10. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 8 840 Kč Poslední splátku žalovaná uhradila dne 16. 12. 2019. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná částka ve výši 17 026,65 Kč se skládá z dlužné jistiny 9 321,63 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 7 705,02 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z úvěru v kapitalizované výši 3 634,40 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 986,03 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 9 321,63 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 9 321,63 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

2. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala na základě informací získaných od žalované. Tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované. Následně informace zaznamenala do zákaznické karty. Ve smlouvách žalovaná svým podpisem stvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila její schopnost splácet poskytnutý úvěr, a současně, že jí poskytla pravdivé a úplné údaje. Žalobkyně dále tvrdila, že z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.

3. Žalovaná je státní příslušnicí Rumunské republiky, avšak má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazky ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Jelikož se žalovaná, ač řádně obeslána, k jednání nedostavila, neomluvila se a nepožádala ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 8. 8. 2019 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytla žalované téhož dne zápůjčku 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala k zápůjčce uhradit i poplatek ve výši 12 283 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 2 509 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4127 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 439 Kč a poslední splátce ve výši 382 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Výše smluvního úroku byla sjednána jako fixní ve výši 29 % za celou dobu trvání smlouvy.

7. Zákaznická karta žalované ze dne 8. 8. 2019 dokládá, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, je vdaná, pracuje na plný úvazek u společnosti [právnická osoba], její čistý měsíční příjem činí 12 937 Kč a další příjem domácnosti 21 379 Kč a její odhadované měsíční výdaje částku 3 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že nesplácí žádnou další zápůjčku. Příjem měl být ověřován na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek za měsíc květen a červen.

8. Dle formuláře na změnu osobních údajů žalovaná dne 23. 8. 2019 uvedla novou kontaktní adresu [adresa žalovaného].

9. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 1. 8. 2017, dodatku k pracovní smlouvě a pokynu o dočasném přidělení ze dne 31. 7. 2019 a potvrzení o zaměstnání ze dne 2. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná je od 1. 8. 2017 přidělena k výkonu práce do společnosti [právnická osoba] a její pracovní poměr ke dni 2. 8. 2019 trvá.

10. Dle dokladu o zajištění ubytování ze dne 6. 8. 2019 bylo žalované k uvedenému datu zaměstnavatelem poskytnuto ubytování na adrese [adresa žalovaného].

11. Z výplatní pásky žalované za květen roku 2019 bylo zjištěno, že čistý příjem žalované ze zaměstnání činil částku ve výši 13 426 Kč. Z výplatní pásky žalované za červen roku 2019 bylo zjištěno, že čistý příjem žalované ze zaměstnání činil částku ve výši 11 511 Kč.

12. Tabulka umoření ze dne 31. 1. 2022 a žalobní tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, dokládají, že žalovaná na závazek z předmětné smlouvy uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 8 840 Kč.

13. Ze smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy, a které nejsou účastníky podepsány, soud naznal bližší úpravu práv a povinností mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni.

15. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 a podacího lístku se podává, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.

16. Z předžalobní výzvy a podacího lístku má soud za prokázané, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 6. 6. 2022.

17. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

18. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 8. 8. 2019, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaná si při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 26 283 Kč, tvořenou jistinou 14 000 Kč a souhrnným poplatkem 12 283 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, resp. 382 Kč v případě poslední splátky. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutím zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalované tak, že u žalované nijak neověřila její výdaje a její příjmy neověřila řádně. Žalobkyně sice soudu sdělila, že ověřovala příjem z výplatních pásek žalované za dva měsíce a z její pracovní smlouvy. Žalovaná ale navíc uváděla příjem domácnosti ve výši 21 379 Kč, kdy tento žalobkyně nikterak neověřovala. Žalobkyně nezjišťovala odkud má příjem pocházet, jaká je jeho skutečná výše a nedoložila k němu ani žádné doklady. Výdaje žalované byly pouze odhadnuty v nepřiměřeně nízké výši (při započtení životního minima jednotlivce, výše vyživovací povinnosti a zohlednění nájemného by nemohly dosahovat pouze částky ve výši 3 000 Kč), nikoli ověřovány. Platby za ubytovnu a potřeby vyživované osoby, jakož i potřeby samotné žalované musely měsíčně přesáhnout odhadovanou částku.

20. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, kdy soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

21. Dle ust. § [číslo] o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

22. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

24. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

25. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

29. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

31. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

32. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 33. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

34. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno], v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

35. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, když sice zkoumala schopnost žalované zápůjčku splácet, ale vyšla z neověřených a zcela nereálných údajů (zajištění příjmu domácnosti žalované, nepřiměřeně nízké a nijak neověřené výdaje).

36. K argumentaci rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97, ze dne 31. 7. 2020, kterou žalobkyně uvedla v podání ze dne 26. 4. 2022, soud zdůrazňuje, že uvedené závěry se vztahují k § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. V tomto případě však soud nemůže ignorovat ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který již, na rozdíl od zákona č. 145/2010 Sb., po poskytovateli úvěru vyžaduje uchování dokumentů při ověřování úvěruschopnosti. Nepostačuje tedy, pokud žalobkyně uvádí, že v době uzavření smluv měla tyto dokumenty právní předchůdkyně k dispozici, ale v době rozhodování sporu soudem není schopna je doložit.

37. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 5 160 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalované poskytla (14 000 Kč), a částkou, kterou ji žalovaná uhradila (8 840 Kč).

38. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byla povinna dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, které jí bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne 24. 2. 2022, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (5 160 Kč) od 12. 3. 2022, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto jí bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně (1. 3. 2022).

39. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] včetně sjednaní v žalobě uplatněných poplatků a úroků z úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 11 866,65 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 3 634,4 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 986,03 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z částky 9 321,63 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 9 321,63 Kč od 29. 1. 2022 do 11. 3. 2022 a úroku z prodlení z částky 4 161,63 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení částečně zamítnout.

40. Dle poměru úspěchu ve věci by tak měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

41. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.