7 C 45/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 15 076 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 150 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 66,7 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 150 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 6 311 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 450 Kč a se zákonným úrokem z částky 7 926 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 10. 11. 2021 a doplněnou na výzvu soudu dne 14. 2. 2022 a dne 3. 3. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 15 076 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 11. 2021 a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 66,7 Kč od 22. 10. 2021 do 9. 11. 2021. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím komunikace na dálku dne 18. 11. 2020 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet č. [bankovní účet], a kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni úvěr spolu s úrokem ve výši 490 Kč, s poplatkem za poskytnutí ve výši 330 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, s poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč, ve 24 měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátek, žalobkyně úvěr ke dni 19. 4. 2021 zesplatnila. O zesplatnění úvěru byl žalovaný vyrozuměn dopisem. Žalovanému byla účtována i smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 161 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 760 Kč. Žalovaný uhradil celkově částku 2 850 Kč. Více neuhradil žalovaný žalobkyni na svůj dluh ničeho, přestože byl k zaplacení před podáním žaloby vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

4. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 30. 9. 2020 (dále jen„ smlouva o úvěru“), z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníků poplatků má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového úvěru žalovanému ve výši 10 000 Kč. Z opisu výpisu proplacení smlouvy má soud za prokázané, že úvěr byl žalovanému poskytnut dne 18. 11. 2020 převodem na jím sdělený účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit žalobkyni úrok z úvěru ve výši 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč za 2. až 8. měsíc trvání úvěru, dále poplatek za službu expresní výplata ve výši 199 Kč měsíčně, poplatek za službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a poplatkem za službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s poplatky a úroky ve 24 měsíčních splátkách.

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní před uzavřením smlouvy seznámen s jeho právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy.

6. Výzvou ke splacení celé půjčky ze dne 19. 4. 2021 včetně podacího archu ze dne 21. 4. 2021 žalobkyně doložila, že z důvodu dlouhodobého nehrazení splátek žalovaným úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zesplatněné částky 13 785 Kč. Výzva byla žalovanému odeslána dne 21. 4. 2021.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 10 000 Kč. Celkově žalovaný uhradil 2 850 Kč.

8. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 21. 9. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem se prokazuje, že žalovaný byl vyzván k úhradě jeho dluhu ve výši 15 076 Kč.

9. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Na čerpané peněžní prostředky uhradil žalovaný po zesplatnění úvěru částku 2 850 Kč.

10. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>11. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>13. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.</i> 14. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. <i>15. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>16. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>17. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>18. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>19. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>20. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>21. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>22. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 23. Žalobkyně byla usnesením nadepsaného soudu č. j. 7 C 45/2022-12 ze dne 9. 2. 2022 vyzvána k doplnění tvrzení, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednána platně, resp. že žalobkyně splnila své povinnosti dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

24. Podáním ze dne 14. 2. 2022 žalobkyně pouze sdělila, že žalovaný na internetových stránkách žalobkyně vyplnil údaje potřebné k posouzení úvěruschopnosti, a následně prostřednictvím SMS kódu byla smlouva uzavřena. Z předložených výpisů z aplikace žalobkyně však nevyplývá, že by žalovaný uvedl informace o svých příjmech a výdajích, pouze uvedl kontaktní údaje.

25. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 27. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

28. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když žádným způsobem nezkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného.

29. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu. 30. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 7 150 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (10 000 Kč), a částkou, kterou žalovaný žalobkyni vrátil (2 850 Kč).

31. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 21. 9. 2021, která mu byla žalobkyní odeslána dne 22. 9. 2021, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (7 150 Kč) od 22. 10. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí třicetidenní lhůty od sepsání této výzvy stanovené ve výzvě ke splacení celého úvěru, a to za období od 22. 10. 2021 do 9. 11. 2021 v kapitalizované výši 66,7 Kč a od 10. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně (výrok I.).

32. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků, poplatků a smluvních pokut, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 5 476 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 450 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 7 926 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení částečně zamítnout (výrok II.). Částku ve výši 560 Kč (účelně vynaložené náklady) soud nepřiznal s odůvodněním, že fakticky nejde o částku představující konkrétní náklad za zaslanou upomínku, nýbrž náklad, který byl ve smlouvě o úvěru sjednán jako pravidelná měsíční částka za dobu, kdy je žalovaný v prodlení (fakticky jde tedy o smluvní sankci za prodlení).

33. Jelikož byli účastníci ve sporu úspěšní přibližně stejně, rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

34. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.