7 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 36 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se částečně zamítá co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 16 240 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 000 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 490 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 362 Kč 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 240 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný zvolil požadované parametry úvěru, vyplnil registrační formulář, uvedl heslo pro přístup k uživatelskému profilu, odsouhlasil smluvní dokumentaci a dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního kódu obdrženého prostřednictvím SMS zprávy. Následně odeslal žalobkyni ověřovací platbu ve výši 1 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, provedla lustraci v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a žalovaný jí poskytl výpisy ze svého bankovního účtu. Úvěr byl poskytnut převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem odpovídajícím jeho rodnému číslu. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, vždy k 29. dni v měsíci, a jistinu úvěru mohl splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a žalovaného o tom informovala v upomínce ze dne , datum, , ve které jej vyzvala k uhrazení dluhu. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z částky 10 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru, tj. v kapitalizované výši částka 8 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od , datum, do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny z důvodu prodlení žalovaného za období od , datum, do odeslání předžalobní výzvy dne , datum, , tj. celkem částky 8 240 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby předžalobní výzvou odeslanou mu dne , datum, , žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. v případě žalovaného soud jeho souhlas předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 20 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat i opakovaně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami vždy k 29. dni v měsíci. Minimální splátka činila částku odpovídající úroku přirostlému za předchozí období. Jistinu byl žalovaný oprávněn splatit zcela nebo části kdykoliv během trvání smlouvy. Úroková sazba byla stanovena ve výši 40 % měsíčně a roční procentní sazba nákladů činila 5 514,84 %. Z čl. VI. bodu 6.3. písm. a) vyplývá právo žalobkyně k zesplatnění úvěru v případě, že úvěrovaný poruší povinnosti vyplývající ze smlouvy. Dle čl. IV. bodu 4.2. písm. c) byla mezi žalobkyní a žalovaným v případě prodlení žalovaného se splácením sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ).

5. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila občanským průkazem žalovaného a průkazem zdravotního pojištění (fotografie občanského průkazu č. , hodnota, a fotografie průkaz zdravotního pojištění), Anonymizováno6. Na výzvu soudu bylo z přípisu , právnická osoba, . ze dne , datum, ověřeno, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, byl ke dni , datum, žalovaný a v období od , datum, do , datum, byla na tento účet připsána částka ve výši 20 000 Kč z účtu žalobkyně (přípis , právnická osoba, . ze dne , datum, ).

7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně zaslala dne , datum, částku 20 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, , odpovídající rodnému číslu žalovaného (potvrzení o provedené platbě dne , datum, ).

8. Žalovaný k posouzení úvěruschopnosti doložil žalobkyni výpis z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , z nějž je patrné, že žalovaný obdržel v dubnu 2024 dávku nemocenského ve výši 19 573 Kč, dále měl v dubnu 2024 příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, . ve výši 12 252 Kč. V březnu 2024 žalovaný obdržel mzdu ve výši 16 856 Kč a v únoru 2024 obdržel mzdu ve výši 14 076 Kč. Žalovaný dále každý měsíc vynakládal částky nižších tisíců na sázky či loterie u společností sazka.cz a korunka.eu. Dále žalovaný každý měsíc obdržel částky v řádech nižších tisíců od , jméno FO, (výpis z účtu č. , č. účtu, ).

9. Žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru dopisem ze dne , datum, . K zesplatnění úvěru došlo téhož dne. V rámci tohoto oznámení byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 57 958 Kč, a to do 3 dnů od doručení dopisu. Žalobkyně nedoložila, že by tento dopis žalovanému odeslala (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ).

10. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , která mu byla odeslána dne , datum, (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ).

11. Ze smlouvy o poskytnutí pohledávek ze dne , datum, a z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne , datum, soud nezjistil nic relevantního, neboť tyto listiny se nevztahují k projednávanému případu.

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 20 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat i opakovaně. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu se sjednanými úroky. Dne , datum, žalobkyně zaslala na účet žalovanému částku 20 000 Kč. Žalobkyně provedla před poskytnutím půjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného, nikoli však řádně (viz níže). Žalovaný žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem neuhradil ničeho.

14. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

15. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

27. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

28. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

29. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

30. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 z. s. ú. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně doložila, že ověřila příjmy žalovaného prostřednictvím výpisu z jeho bankovního účtu. Samotný výpis však nemohl postačovat k závěru, že žalovaný byl úvěruschopný. Z předloženého výpisu je zřejmé, že žalovaný vynakládal nezanedbatelnou část svého příjmu na sázky a loterie. Žalobkyně neuvedla, jakým způsobem ověřovala výdaje žalovaného na bydlení, když tyto výdaje nejsou z výpisu z účtu patrné. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by zkoumala případné další závazky žalovaného a jeho celkovou dluhovou zátěž. Sice v žalobě tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a registrech CRKI a BRKI, toto tvrzení však neprokázala. Dále soud na rozdíl od žalobkyně nepovažoval příchozí platby od , Jméno žalovaného, za příjem, neboť v řízení nebylo dostatečně objasněno, zda se nejednalo například o zápůjčky. Soud proto uzavřel, že žalobkyně komplexně nezkoumala měsíční výdaje žalovaného ani jeho majetkovou situaci a k posouzení úvěruschopnosti nepředložila žádný jiný důkaz než výpis z účtu.

31. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 10 000 Kč, která představuje částku, kterou žalobkyně žalovanému dne , datum, poskytla. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by v souvislosti s úvěrem něčeho uhradil.

32. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, , která mu byla odeslána dne , datum, . Touto výzvou byl žalovaný vyzván, aby uhradil dlužnou částku do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena dne , datum, , dne , datum, tak marně uplynula lhůta k úhradě dluhu a ode dne , datum, se žalovaný ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne , datum, do zaplacení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

33. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků (8 000 Kč) a smluvní pokuty (8 240 Kč), soudu nezbylo než žalobu co do částky 16 240 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 000 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od , datum, do zaplacení částečně zamítnout.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 490 Kč, přičemž tato částka představuje 10,38 % z jejich celkové výše 4 716 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,19 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,81 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 812 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 240 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

35. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu.

36. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem.

37. V souladu s položkou 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud žalobkyni doměřil soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 362 Kč, přičemž tato částka je již zohledněna v nákladech řízení.

38. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 z. s. ú v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.