7 C 469/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 4 736 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 31. 8. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 2 600 Kč, částky 600 Kč, částky 2 136 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 000 Kč od 5. 8. 2022 do 30. 8. 2022 částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 19. 9. 2022 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 4 736 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla žalované dne 2. 6. 2022 na žádost žalované ze dne 30. 5. 2022 spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč splatný po prodloužení splatnosti na žádost žalované dne 4. 8. 2022. Žalovaná se zároveň zavázala uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, proto jí žalobkyně zaslala dvě upomínky, se kterými žalobkyni vznikl nárok na náhradu vynaložených nákladů ve výši 1 100 Kč. Následně žalobkyně předala pohledávku k inkasnímu řízení a naúčtovala žalované náklady za toto pověření ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru z čl. 7 2. a 7. 3., byla jí naúčtována smluvní pokuta v celkové výši 600 Kč. Žalovaná dlužné částky neuhradila, přestože byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 12. 8. 2022. Žalobkyně proto po žalované požaduje zaplacení částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % od 5. 8. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, dále částku 600 Kč odpovídající smluvní pokutě a částku 2 136 Kč odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru.

2. Žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet, když provedla tzv. preskóring, statistický model, dle kterého měla žalovaná kladný výsledek pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně si dále od žalované vyžádala potvrzení o příjmech, podle kterých měla žalovaná čistý měsíční příjem 22 525 Kč, dále si vyžádala informace o výdajích žalované, přičemž žalobkyně vycházela z prohlášení žalované a ze statistického modelu vycházejícího z dat [anonymizováno], výdaje žalované byly vyhodnoceny na 8 576 Kč za bydlení a energie a na 6 000 Kč za osobní výdaje. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, ve kterých žalovaná neměla žádný záznam, a v registru REPI, kde zjistila, že má již žalovaná pravidelné splátky ve výši 3 000 Kč.

3. Žalovaná se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 6. 2022 a z předsmluvních informací má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 2 000 Kč. Tuto smlouvu účastníci podepsali prostředky elektronické komunikace na dálku. Žalovaná se smlouvou zavázala žalobkyni splatit čerpané peněžní prostředky a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč, a to do 30 dnů. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Z čl. 7 smlouvy soud ověřil, že účastníci sjednali pro případ porušení povinností žalované dvě smluvní pokuty ve výši 15 % jistiny (celkem 600 Kč). Z čl. 7 smlouvy a z rozpisu účelně vynaložených nákladů za upomínky soud ověřil, že účastníci sjednali poplatky za upomínky a za náklady spojené s uplatněním pohledávky (celkem 2 600 Kč).

6. Z výpisu z účtu za červen 2022 má soud za prokázané, že úvěr (finanční částka) ve výši 2 000 Kč byl žalované poskytnut dne 2. 6. 2022, a to převodem na účet žalované č. [bankovní účet].

7. Z upomínky k úhradě dluhu ze dne 12. 8. 2022 včetně podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně ve věci této zaslala žalované výzvu k úhradě žalované částky. Následně byla žalovaná vyzvána dalšími dvěma upomínkami ze dne 25. 8. 2022 a 5. 9. 2022.

8. Z dokumentu„ Posouzení úvěruschopnosti žadatele“, z výpisů z účtu za únor 2022 a březen 2022 a výpisu z centrální evidence exekucí má soud za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím úvěru zabývala příjmy a výdaji žalované. Dle výpisu z účtu za únor 2022 činily celkové příjmy žalované částku 45 871 Kč a výdaje 51 359,04 Kč, za březen [číslo] poté příjmy 145 132,01 a výdaje 131 481,41 Kč.

9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

10. Žalobkyně s žalovanou uzavřeli dne 2. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 5 633 Kč, tvořenou jistinou 2 000 Kč a poplatkem 2 136 Kč, a to do 5. 7. 2022, resp. po prodloužení splatnosti do 4. 8. 2022. Současně se žalovaná ve smlouvě zavázala hradit smluvní pokuty a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyně provedla před poskytnutím úvěru kontrolu [anonymizováno] žalované tak, že u žalované z výpisů z účtu zkoumala příjmy a výdaje za období od února do března 2022, dále povedla lustraci v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru REPI, kde zjistila, že žalovaná splácí navíc dluh ve výši 3 000 Kč měsíčně. Zůstatek na účtu žalované za únor 2022 byl záporný, za měsíc březen 2022 byl sice kladný, nicméně v obou výpisech je zřejmé, že žalované přicházely platby od třetích osoba a zejména od úvěrových společností jako je [právnická osoba], [právnická osoba] nebo [anonymizována tři slova] (výplata půjčky ve výši 53 000 Kč). Výpisy z účtů potvrdily příjem žalované ze zaměstnání ve výši 22 500 Kč [obec] příjmy žalované, tak byly tvořeny i příjmy z úvěrů. Žalobkyně tak řádně neposoudila příjmy žalované, když se nikterak nezabývala jejich skladbou. Výdaje žalované určila žalobkyně z prohlášení žalované a z odhadu dle dat od ČSÚ. Žalobkyně navíc nedostatečně posoudila výdaje žalované, když tyto neověřila oproti dokladům získaných od žalované, ale pouze se spoléhala na tvrzení žalované a zbytek výdajů odhadla.

11. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

12. Dle ust. § [číslo] o. z, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen„ z. s. ú.“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle ust. § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

23. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 24. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

25. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, když sice zkoumala a ověřovala příjmy žalované, ale nikterak nezohlednila množství půjček objevujících se na účtu žalované a neověřila výdaje žalované, zejména uváděné výdaje na bydlení a energie. Jelikož skutkový stav nepochybně vyplýval z žalobkyní předložených důkazů, soud věc rozhodl bez nařízení jednání, když by při jednání stejně žalobkyni poučení dle § 118a o. s. ř. nemohl poskytnout.

26. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (viz bod 34 rozsudku Druhého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce).

27. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 2 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalované poskytla (2 000 Kč), a částkou, kterou ji žalovaná uhradila (0 Kč).

28. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněného poplatku a smluvních pokut, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 2 136 Kč, částky ve výši 2 600 Kč a částky ve výši 600 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 2 000 Kč od 5. 8. 2022 do 30. 8. 2022 částečně zamítnout.

29. Jelikož žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky uplatněné žalobou předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2022, která jí byla žalobkyní odeslána téhož dne, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (2 000 Kč) od 31. 8. 2022, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě k plnění (30. 8. 2022), když tato jí byla doručena třetí pracovní den po jejím odeslání žalobkyní. Předchozí výzva k úhradě ze dne 12. 8. 2022 obsahovala výzvu k úhradě nižší částky, a tak k ní nebylo možné přihlížet.

30. Dle poměru úspěchu ve věci by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.