7 C 48/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně Praha zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 33 328 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 18 723 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 723 Kč od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se částečně zamítá co do nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 14 605 Kč společně s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 525 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 802 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 647 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 33 328 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně www., Anonymizováno, .cz a za pomoci PIN kódu odeslaného na telefonní číslo , tel. číslo, . Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného ze skenu dokladu totožnosti a dále pomocí ověřovací korunové platby z účtu žalovaného. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy, seznámil, že jim porozuměl a že s nimi souhlasí. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to převodem na účet č. , č. účtu, . Dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní žádost o navýšení půjčky ve výši 5 000 Kč, kdy tyto finanční prostředky byly zaslány dne , datum, na tentýž účet žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 20 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 5 525 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit do , datum, . Žalovaný ke dni podání návrhu na svůj dluh uhradil pouze 1 277 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně dotazovala žalovaného na jeho rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry a tyto ověřil na základě dokumentů poskytnutých žalovaným. Dále žalobkyně nahlédla do relevantních databází. Po tomto prověření dospěla žalobkyně k závěru, že je žalovaný úvěruschopný. Žalovaná částka se skládá z jistiny a poplatku ve výši 25 525 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč (zaslání čtyř upomínek). Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 7 803 Kč, kterou uplatňuje dle čl. 2.3. smlouvy o zápůjčce. Ani přes předžalobní výzvu na zbývající dlužnou částku neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 3 900 Kč, a to nejpozději do , datum, . Dle čl. 2. 3. smlouvy činí poplatek za každou upomínku k úhradě částku 500 Kč. Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně obsahují bližší úpravu práv a povinností účastníků. Z dodatku ke smlouvě o zápůjčce ze dne , datum, vyplývá, že zápůjčka byla navýšena o částku 5 000 Kč na celkovou částku 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí půjčky byl navýšen o částku 1 625 Kč na celkovou částku 5 525 Kč, splatnost zápůjčky se nezměnila. Dodatkem ke smlouvě o zápůjčce ze dne , datum, se účastníci dohodli na prodloužení termínu splatnosti půjčky o 30 dní (tj. do , datum, ).

5. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, , že dne , datum, byla na tento účet připsána částka 15 000 Kč od žalobkyně z titulu zápůjčky a dne , datum, částka 5 000 Kč rovněž z titulu zápůjčky.

6. Žalovaný zaslal dne , datum, ze svého účtu č. , č. účtu, na účet žalobkyně ověřovací platbu ve výši 1 Kč.

7. Potvrzení o platbách dokládá, že žalobkyně žalovanému dne , datum, zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 15 000 Kč a dne , datum, částku 5 000 Kč.

8. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni uhradil na danou zápůjčku částku 1 277 Kč.

9. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky žalobkyní vyzván upomínkami ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Žalobkyně nedoložila, že by tyto upomínky žalovanému odeslala. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem ze dne , datum, se podává, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby do tří dnů od doručení této výzvy.

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla doplněna dodatkem ze dne , datum, a poté dodatkem ze dne , datum, . Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím ověřovací platby ve výši 1 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 25 525 Kč, tvořenou jistinou 20 000 Kč a poplatkem 5 525 Kč nejpozději do , datum, . Žalovaný v souvislosti se zápůjčkou uhradil žalobkyni částku 1 277 Kč. Žalobkyně neprovedla před poskytnutí zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. Naposledy byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzýván předžalobní výzvou ze dne , datum, .

12. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

13. Dle § 2390 o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnot nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

25. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

27. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

28. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nikterak neověřila příjmy žalovaného, nezkoumala jeho měsíční výdaje, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že vyžádala informace a dokumenty k ověření výdaje a příjmové stránky žalovaného, případně nahlédla do dostupných databází, avšak k prokázání těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o zápůjčce. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

29. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o zápůjčce neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 18 723 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (20 000 Kč) a částkou, kterou žalovaný již uhradil (1 277 Kč). Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradil více, než tvrdí žalobkyně.

30. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne , datum, , která mu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, , uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (18 723 Kč) od , datum, , tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty tří dní od doručení předžalobní výzvy žalovanému (§ 1958 odst. 2 o. z.), když tato mu byla doručena dle § 573 o. z. třetí pracovní den po jejím odeslání právním zástupcem žalobkyně (, datum, ).

31. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků, poplatků, nákladům spojeným uplatněním pohledávky a smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky 14 605 Kč společně s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 525 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 802 Kč od , datum, do zaplacení částečně zamítnout.

32. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne , datum, sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.

33. Závěrem soud uvádí, že § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, když úspěch účastníků byl přibližně stejný. Žalovaný byl úspěšný co do částky ve výši 19 571,27 Kč (tj. 14 605 Kč + 2 000 Kč + zákonný úrok z prodlení 2 966,27 Kč). Žalobkyně pak byla úspěšná co do částky 20 044,38 Kč (tj. 18 723 Kč + zákonný úrok z prodlení 1 321,38 Kč). Úspěch účastníků soud poměřoval i co do úspěchu stran příslušenství, které vyčíslil ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 24. 3. 2026 (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).

35. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

36. V souladu s položkou 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud žalobkyni doměřil soudní poplatek za zahájení řízení ve věci nároku č. 1 (částka 25 525 Kč s příslušenstvím) ve výši 256 Kč, když ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz z důvodů ležících na straně žalobkyně (nepřiměřeně vysoký poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokuta).

37. Jelikož žalobkyně spolu s podáním žaloby neuhradila soudní poplatek z částky 7 803 Kč (smluvní pokuty) soud rovněž žalobkyni doměřil soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 391 Kč (5 % z částky 7 803 Kč).