7 C 485/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 10 063 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 10 063 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 063 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní distančním způsobem na adrese [webová adresa]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč na účet žalovaného dne [datum] a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 760 Kč, dále poplatek ve výši 110 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Klidné spaní“, ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Presto“ a ve výši 29 Kč za informační SMS servis. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ověřením informací poskytnutých žalovaným, zejména lustrací žalovaného v registrech NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a kontrolou předloženého dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný požádal o odklad splatnosti a úvěr se stal splatným dne [datum]. Žalovaný uhradil celkem částku 20 120 Kč. Dle čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dní prodlení. Žalobkyně dále požaduje částku 3 655 Kč za účelně vynaložené náklady k vymáhání pohledávky. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu upomínkou před podáním žaloby dne [datum]. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 10 063 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 8 000 Kč a poplatků v celkové výši 2 063 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 655 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 10 063 Kč od [datum] do [datum] a dále úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 10 063 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 7 479,2 Kč.

2. Žalovaný ponechal rozhodnutí na úvaze sousu.

3. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, údajích o poskytovateli spotřebitelského úvěru a autorizaci ověření totožnosti žalovaného vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úvěru uhradit i poplatek ve výši 1 760 Kč, poplatek za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně, za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a za informační SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně, a to do [datum].

5. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud naznal bližší úpravu práv a povinností účastníků, v čl. 6 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení.

6. Ze sazebníku platného ke dni [datum] bylo zjištěno, že poplatek ze službu„ Klidné spaní“ činí částku ve výši 110 Kč měsíčně, poplatek za službu„ Presto“ činí částku 165 Kč a poplatek za informační SMS servis činí částku 29 Kč měsíčně.

7. Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli dokládá, že žalobkyně žalovanému dne [datum] zaslala na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč.

8. Z obecných principů posuzování a filozofie Společnosti, výpisu o posouzení úvěruschopnosti a identifikovatelných příjmů bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 69 000 Kč, výše výdajů uvedených spotřebitelem činí 30 000 Kč, výše minimálních vypočítaných výdajů činí 21 145 Kč 9. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 20 120 Kč.

10. Z výzvy k úhradě před podání žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 15 220,41 Kč před podáním žaloby do tří dnů.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jistinu 8 000 Kč, poplatek ve výši 1 760 Kč, poplatky za volitelné služby, tj. poplatek za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč,„ Presto“ ve výši 165 Kč, za informační SMS servis ve výši 29 Kč nejpozději do 1 7. 2021. Žalovaný na dlužnou částku uhradil 20 120 Kč. Žalobkyně neprovedla před poskytnutí zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného řádně, když informace od žalovaného nikterak neověřila.

13. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>15. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>16. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>17. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>18. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>19. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>20. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>21. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>22. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>23. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>24. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 25. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

26. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

27. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

28. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 29. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

30. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v databázích BRKI, NRKI, insolvenčním rejstříku a centrálním systému exekucí. Tvrzené příjmy a výdaje žalovaného nikterak neověřila, nezkoumala výši příjmů žalovaného a výši jeho skutečných výdajů (ověřením dle výpisu z účtu, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy aj.) nikterak neověřila, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a tedy i co do platného sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na této skutečnosti nic nemění ani skutečnost, že žalovaný úvěr zprvu splácel.

31. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný by tak byl povinen zaplatit žalobkyni přijatou částku, tj. 8 000 Kč, přičemž ale od této částky je třeba odečíst částečné platby žalovaného ve výši 20 120 Kč; z toho je zřejmé, že žalovaný již na spotřebitelský úvěr žalobkyni přeplatil částku 12 120 Kč.

32. Z výše uvedeného plyne, že žaloba není důvodná, když smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla platně sjednána, a žalovaný žalobkyni již uhradil částku 20 120 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobu i s příslušenstvím zamítl.

33. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne [datum] sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.

34. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).

35. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.