7 C 53/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 24 362,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 362,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 362,2 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení a částku 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 000 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 2 970,12 Kč.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 417 Kč.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 22. 11. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 24 362,2 Kč, skládající se z poplatku ve výši 3 362,2 Kč a dluhu na splátkách debetu ve výši 21 000 Kč, spolu s částkou ve výši 2 970,12 Kč představující dluh na smluvním úroku, a se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky splátek debetu a poplatku ode dne 11. 3. 2021 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 30. 10. 2019 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě které byl žalovanému zřízen a veden běžný účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se na základě této smlouvy zavázal hradit žalobkyni poplatek za poskytnuté služby, současně byl povinen udržovat kladný zůstatek na účtu. Žalovaný nesplnil podmínky této smlouvy a na nezaplacených poplatcích za vedení účtu, za pojištění ke kartě a za upomínky mu vznikl dluh ve výši 3 362,2 Kč. Jelikož žalovaný byl v prodlení se splácením poplatků, žalobkyně dlužné poplatky zesplatnila dopisem ze dne 10. 3. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 4. 5. 2021.

3. Dále žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 3. 6. 2020 smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu [číslo], na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou povoleného debetu na běžném účtu č. [bankovní účet], a to až do výše 21 000 Kč. Sjednaná výše úrokové sazby činila 21,90 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý debet splatit žalobkyni do jednoho roku od prvního čerpání. Jelikož žalovaný byl v prodlení se splácením splátek, žalobkyně dlužnou částku zesplatnila dopisem ze dne 10. 3. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Dlužná částka ve výši 23 970,12 Kč sestává z dluhu na splátkách debetu ve výši 21 000 Kč a z dluhu na smluvním úroku ve výši 2 970,12 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 4. 5. 2021.

4. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky s bydlištěm na území Slovenské republiky. Mezinárodní pravomoc českých soudů je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě měl být závazek žalovaného splněn na území České republiky, a proto může být žalovaný žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. Použitelnost českého práva vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. poskytovatel úvěru sídlo na území České republiky.

5. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti:

7. Výpis z obchodního rejstříku žalobkyně dokládá právní subjektivitu žalobkyně.

8. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 30. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli tuto smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytovat či zprostředkovat žalovanému služby stanovené ve smlouvě. Těmito službami je zřízení běžného účtu č. [bankovní účet] a spořicího účtu č. [bankovní účet], možnost využívání přímého bankovnictví a poskytnutí debetní karty včetně zřízení pojištění karty. Za poskytnuté služby se žalovaný zavázal hradit poplatky sjednané prostřednictvím Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby.

9. Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně obsahovaly bližší úpravu práv a povinností účastníků.

10. Z mimořádného výpisu z účtu [číslo], z přehledu složek pohledávky po splatnosti-osobní účet a z detailu složky pohledávky po splatnosti soud zjistil, že na poplatcích žalovaný zůstal žalobkyni dlužen částku ve výši 3 362,2 Kč. Tato částka sestává z nezaplaceného poplatku za vedení účtu ve výši 250 Kč měsíčně za období od 31. 7. 2020 do 31. 3. 2021, poplatku za pojištění ke kartě ve výši 15 Kč měsíčně za období od 21. 8. 2020 do 31. 3. 2021 a poplatku za 2 upomínky ve výši 1 000 Kč.

11. Z návrhu smlouvy o Povoleném debetu na běžném účtu reg. [číslo] ze dne 2. 6. 2020 a akceptace návrhu smlouvy o Povoleném debetu na běžném účtu ze dne 3. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 6. 2020 za pomoci prostředků komunikace na dálku citovanou smlouvu o Povoleném debetu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve formě povoleného debetu ve výši 21 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. Z článku XII. ve spojení s čl. IX a X. této smlouvy soud zjistil, že žalobkyně byla oprávněna v případě prodlení žalovaného odstoupit od smlouvy a úvěr zesplatnit.

12. Produktové podmínky pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu žalobkyně obsahovaly bližší úpravu práv a povinností účastníků.

13. Z mimořádného výpisu z účtu [číslo] soud zjistil, že žalobkyně převedla na účet žalovaného částku 21 000 Kč.

14. Z přehledu složek pohledávky po splatnosti a z detailu složky pohledávky po splatnosti soud zjistil, že dlužná jistina činí 21 000 Kč a dlužný úrok 2 970,12 Kč.

15. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 10. 3. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 11. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dluhu tento ke dni 10. 3. 2021 zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě částky dluhu v celkové výši 27 007,32 Kč.

16. Z výzvy k zaplacení pohledávky – předžalobní upomínka včetně dodejky soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 4. 5. 2021 doručenou mu dne 6. 5. 2021.

17. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně pro žalovaného zřídila a vedla bankovní účet a žalovaný se zavázal za tyto i jiné služby hradit poplatky. Svým povinnostem však nedostál, když se dostal do prodlení s jejich splácením. V důsledku prodlení žalobkyně závazek žalovaného zesplatnila, přesto žalovaný svůj dluh ve výši 3 362,2 Kč vůči žalobkyni nevyrovnal a zůstal jí dlužen žalovanou částku. Současně soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 21,9 % ročně. Žalovaný svým smluvním povinnostem včas a řádně nedostál, když se dostal do prodlení s úhradou dluhu. V důsledku prodlení žalobkyně závazek žalovaného z úvěrové smlouvy zesplatnila, přesto žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni nevyrovnal a zůstal jí dlužen žalovanou částku ve výši 23 970,12 Kč.

18. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>19. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>20. Dle ust. § 2662 o. z., smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu na účet.</i> <i>21. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>22. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>23. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 24. Žalobkyně předloženými důkazy prokázala svá žalobní tvrzení. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z. a smlouvou o účtu uzavřenou dle § 2662 a násl. o. z. Žalobkyně svým smluvním povinnostem dostála, žalovaný nikoliv, když zůstal žalobkyni dlužen částku 24 362,2 Kč. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do sjednaného úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 417 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 975 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.”) v částce 2 100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 2,5 úkonu právní služby (příprava a převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby) 5 250 Kč, paušální úhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby) 900 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 150 Kč ve výši 1 292 Kč.

26. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

27. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.