7 C 59/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 34 378,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, .

II. Žaloba se co do částky , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , úrokem z úvěru ve výši 8% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z částky , částka, od , datum, do zaplacení částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne , datum, , která byla na výzvu soudu doplněna podáním doručeným soudu dne , datum, , domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně, společnostech , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých od žalovaného ohledně jeho majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrů uvedených v žádosti o úvěr ze dne , datum, . V části „doložení příjmu žadatele“ byl příjem ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dále právní předchůdkyně žalobkyně prověřila žalovaného nahlédnutím do veřejných registrů. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši , částka, , jež si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit peněžní prostředky spolu s úrokem v pevné výši , částka, . Žalovaný se dále na základě uzavřené smlouvy zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku ve výši , částka, , odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, a to ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena ke dni , datum, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaný uhradil dne , datum, ve výši , částka, . Pro případ prodlení žalovaného byla ve smlouvě v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ sjednána úroková sazba ve výši 8 % ročně z nesplacené jistiny. Z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru, vzniklo dále právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , úroku vyčísleného od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do , datum, ve výši , částka, . Dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši , částka, , sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , od , datum, do zaplacení. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala upomínkou k úhradě dlužné částky, odeslanou dne , datum, , žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, který se z jednání telefonicky omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni vrátit celkem částku , částka, , jež se skládá z jistiny ve výši , částka, , úroku v pevné výši , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši , částka, , inkasního poplatku ve výši , částka, , a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po , částka, . Zápůjční úroková sazba byla u úvěru na 14 měsíců stanovena ve výši 8 %, výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr byla sjednána ve výši 272,44 %. Ze smlouvy o úvěru soud naznal bližší práva a povinnosti účastníků, pročež další úroková sazba nad rámec pevné úrokové sazby a RPSN sjednána nebyla. Ze smlouvy dále vyplývá právo právní předchůdkyně žalobkyně, pro případ prodlení žalovaného se splácením, na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník (žalovaný) v prodlení, a to za každý den prodlení (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ).

4. Z tabulky platební historie k úvěru se podává, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně dne , datum, částku ve výši , částka, (platební historie).

5. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný zažádal o úvěr ve výši , částka, . V žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnaný od , datum, , pročež bylo uvedeno ověření prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný a nemá žádné vyživovací povinnosti. V žádosti byl uveden čistý měsíční příjem žalovaného ve výši , částka, a měsíční výdaje ve výši , částka, , z čehož částka , částka, připadala na bydlení a energie, částka , částka, na dopravu, jídlo a osobní náklady a částka , částka, na srážky ze mzdy/výživné (žádost o úvěr ze dne , datum, ).

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni s účinností téhož dne (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek).

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ).

8. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne , datum, , která mu byla odeslána následujícího dne (předžalobní upomínka ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ).

9. Soudu je rovněž z úřední činnosti známo, že na žalovaného byla v letech 2019 až 2021 nařízena řada exekucí, přičemž exekuce byly na žalovaného nařizovány opakovaně i před rokem 2019.

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

11. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku , částka, , tvořenou jistinou ve výši , částka, , úrokem v pevné výši , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru ve výši , částka, , inkasním poplatkem ve výši , částka, , a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil částku v celkové výši , částka, .

12. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

13. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

25. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

27. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ]

28. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

29. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala příjmy žalovaného, měsíční výdaje, či jinak zkoumala majetkovou stránku žalovaného. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila pouze vyplněnou žádost o úvěr na dvojnásobnou částku. Jiného důkazu žalobkyně nepředložila. V žádosti o úvěr jsou například uvedené výdaje na bydlení nepřiměřeně nízké, oproti tomu výdaje na srážkách ze mzdy jsou na první pohled vyšší, pročež toto právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla náhled do veřejných registrů, kdy nikterak nezohlednila skutečnost, že žalovaný měl v letech 2019 až 2021 řadu exekucí. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

30. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).[footnoteRef:2] [2: rovněž též rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ve věci C-679/18 ze dne , datum, . – OPR-, právnická osoba, . v. GK.]

31. Jelikož žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, posoudil soud žalobou uplatněný nárok jako nárok vyplývající z bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně.

32. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Soud tak vyčíslil bezdůvodné obohacení částkou , částka, , jež je vypočítána jako rozdíl mezi částkou, kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel (15 000Kč), a částkou, kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil (, částka, ).

33. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení peněžních prostředků – žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovena soudem až v tomto rozhodnutí – předžalobní výzva ze dne , datum, opírajíc se o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru nebyla sto zapříčinit splatnost závazku z bezdůvodného obohacení. Proto soud žalobkyni úroky z prodlení nepřiznal (viz § 87 odst. 1 ZoSÚ a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

34. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků, poplatků a smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , úrokem z úvěru ve výši 8% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částečně zamítnout.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož ve věci měl žalovaný vyšší procento úspěchu. Žalovanému však v tomto řízení – dle obsahu spisu – žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.