7 C 62/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. právnická osoba zahraniční osoba registrovaná pod číslo sídlem adresa žalované , příjmení republika Německo zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa 2. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , LL.M., Ph.D. sídlem adresa o zaplacení částky 213 800 Kč s příslušenstvím a částky 6 200 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala, aby 1. žalovaná a 2. žalovaná společně a nerozdílně zaplatily žalobkyni částku 6 200 Kč s příslušenstvím a částku 213 800 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů řízení částku 332 292 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce 1. žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku 130 312 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce 2. žalované.

IV. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku ve lhůtě 30 dnů vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 862 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení částky 213 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení představující náhradu nemajetkové újmy a částky 6 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení představující náhradu škody s odůvodněním, že je majitelkou vozidla [anonymizováno] 1,6 TDi, které obsahuje motor s ilegálním softwarem (dále jen„ sw“) a je tak dotčena tzv. emisní kauzou„ [anonymizováno]“ . 1. žalovaná je právnickou osobou a vrcholnou společností koncernu [anonymizováno], který zahrnuje i značku vozidel [anonymizováno] žalovaná je právnickou osobou patřící do koncernu [anonymizováno], dceřinou společností 1. žalované, vyrábějící vozidla [značka automobilu] 1. žalovaná dodávala 2. žalované dieselové motory, jež obsahovaly sw sloužící k podvodné manipulaci testů emisních limitů. Tento sw automaticky přepnul motor do testovacího režimu, který snížil vypouštěné emise oxidu dusíku, takže dané vozidlo podvodným způsobem splnilo emisní limity Euro 5 a Euro 6, avšak v běžném provozu několikanásobně tyto limity překračovalo. Žalované svým jednáním jednaly úmyslně v rozporu s dobrými mravy a úmyslně s využitím lsti zasáhly do práv žalobkyně v zájmu dosahování vyšších zisků, ačkoli se prezentovaly svou šetrností k ochraně životního prostředí, ale ve skutečnosti podváděly své zákazníky a regulatorní orgány. Porušení předpisů ze strany žalovaných bylo předmětem rozsáhlého dokazování provedeného v USA, Německu a dalších zemích. Rovněž i žalované se k porušení těchto předpisů a k instalaci uvedeného sw do vozidel veřejně přiznaly. Žalované tak podle žalobkyně tímto úmyslně jednaly proti dobrým mravům, neboť takto došlo skrytě ke změně vlastností motoru. Zákazníci, ani žalobkyně, neměli v roce 2016 a 2017 k dispozici dostatek informací, aby mohli věrohodně ověřit vlastnosti dotčených vozidel a existenci svých nároků. Na základě dostupných informací (často vydávaných samotnou 1. žalovanou) nebylo ani jasně zřejmé, zda je sw ve vozidlech nepovoleným odpojovacím zařízením podle evropských předpisů, a tedy, zda žalované vůbec nějaké své povinnosti porušily (a nároky mohly vzniknout). Tyto informace měla k dispozici 1. žalovaná, která výsledky šetření přislíbila, ale nakonec je odmítla vydat, protože by představovaly„ nepřijatelné riziko“. Za této situace žalobkyně neměla po svém založení v roce 2017 možnost ověřit a prokázat porušení povinnosti žalovaných a existenci nároků spotřebitelů, jejichž práva se zavázala chránit (pozn. soudu: v řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 100/2021). Za účelem přezkoumání skutečného stavu dotčených vozidel a jejich vlastností proto žalobkyně v září 2017 předmětné vozidlo zakoupila. Žalobkyně jej mínila ověřit interními testy a následně případně také prostřednictvím soudního znalce. Tím by žalobkyně mohla přispět k vyvrácení či potvrzení porušení povinnosti žalovaných a existenci nároků vlastníků vozidel. Zároveň gradovala kampaň žalovaných, jejímž účelem bylo zákazníky uchlácholit a šířit nepravdivé tvrzení, že žalované (přinejmenším v ČR) žádnou škodu nezpůsobily, a to (příhodně) v době, kdy média začala upozorňovat na první možné promlčení nároků z emisní kauzy. Za takové situace žalobkyně spolu se svou dceřinou společností přistoupila k podání žaloby proti žalovaným v zásadě obratem s tím, že technické podmínky auta budou přezkoumány u soudu. Žalobkyně v souvislosti s jednáním žalovaných utrpěla majetkovou újmu podle § 2909 o. z. v celkové výši 6 200 Kč obsahující: 1) snížení zůstatkové hodnoty dotčeného vozidla ve výši 1 100 Kč; 2) zvýšení nákladů na spotřebu pohonných hmot dotčeného vozidla po odstranění sw ve výši 1 200 Kč; 3) snížení hodnoty dotčeného vozidla po odstranění sw v důsledku poklesu jeho výkonu ve výši 500 Kč; 4) škodu, příp. bezdůvodné obohacení, v důsledku nadsazené kupní ceny dotčeného vozidla ve výši 3 400 Kč. Veškeré složky požadované náhrady škody byly žalobkyní přibližně stanovené (složky pod body 1) až 3) podle Expertního posudku Oxera), požadované v konzervativní výši, tj. nižší než výši přibližné. Nemajetkovou újmu, jíž se domáhala ve výši 213 800 Kč podle § 2956 a § 2957 o. z., specifikovala tím způsobem, že se jedná o nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do práv poškozeného zákazníka, resp. do cti žalobkyně a důvěry, zásahu do vážnosti a podnikatelské image a cítí se být podvedena, stejně tak má lstivým jednáním žalovaných pocit oklamání. Žalobkyně se domáhala způsobené materiální škody a nemajetkové újmy, která byla způsobena úmyslným jednáním žalovaných v rozporu s dobrými mravy, přičemž i žalobkyně jako právnická osoba požívá ochrany svých nemajetkových práv. Takto zneužívat zákazníky je učebnicovým příkladem rozporu s dobrými mravy, a to jak v rovině civilněprávní, tak v rovině nekalosoutěžní v rozporu s dobrými mravy soutěže. Zásah do práv zákazníků nadále trvá, přičemž v zemích, kde si žalované svých zákazníků váží, byli zákazníci odškodněni. V ČR odškodněni nebyli. Žalobkyně se velmi obsáhle v řízení vyjadřovala, odkazovala na četné novinové i internetové články, prohlášení představitelů žalovaných v tisku, zahraniční rozhodnutí a mnohé další, jež byly v řízení zamítnuty (blíže viz zamítnuté návrhy na dokazování v odst. 14 tohoto rozsudku). Tvrzení žalobkyně byla zcela obecná, vágní, obsahující zejména hypotetická tvrzení o způsobení majetkové újmy a nemajetkové újmy bez přesných a jednoznačných tvrzení, jak bylo konkrétně do práv žalobkyně jednáním žalovaných zasaženo. Soud proto pro stručnost vyjádření žalobkyně uvedl pouze v relevantních intencích. Soud žalobkyni poučil podle § 118a odst. 2 o. s. ř, že požadavek na náhradu škody považuje za požadavek z titulu práv z vadného plnění a žalobkyni poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení. Žalobkyně ničeho nedoplnila. Stejně tak po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ničeho bližšího nedotvrdila k tvrzené imateriální újmě, která měla jí konkrétně jednáním žalovaných vzniknout. Pokud žalobkyně požadovala posoudit své nároky jako nároky z nekalosoutěžního jednání žalovaných, tvrzení za tímto účelem neuvedla (pouze zopakovala již v řízení uvedená obecná vyjádření).

2. Žalované se k žalobě vymezily negativně. Navrhovaly zamítnutí žaloby. 3. 1. žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobkyně koupila dotčené vozidlo s vědomím, že vozidlo je vybaveno dieselovým motorem typu EA189, a to kupní smlouvou dne [datum]. Tedy dva roky poté, co se ve všech médiích začala objevovat tvrzení o existenci dotčeného sw. Ze strany žalobkyně se tak zjevně jedná o uplatnění čistě spekulativního nároku s cílem získat neodůvodněný prospěch. Je zjevné, že žalobkyně vozidlo zakoupila výlučně za účelem získat záminku, aby se mohla do řízení zapojit jako jeho přímý účastník. Žalobkyně je jediným společníkem [právnická osoba] s.r.o. v řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 100/2021, tedy byla účelově založena, aby vymáhala nároky, které uplatňuje touto žalobou (a žalobou pod sp. zn. 13 C 100/2021). Veškeré rozhodné skutečnosti byly žalobkyni známy již od konce roku 2016, kdy byla založena, tj. téměř rok předtím, než vozidlo zakoupila. Při koupi vozidla tak dávno věděla, že motory, resp. řídící jednotky motorů těchto vozů, obsahují dotčený sw. Tvrzená újma tak žalobkyni z povahy věci nemohla vzniknout. Tvrzená škoda ve snížení zůstatkové hodnoty vozidla nemohla vzniknout, neboť žalobkyně zakoupila vozidlo až poté, kdy ke snížení hodnoty mělo údajně dojít. Nadsazení ceny vozidla se obsahově překrývá s případnou újmou spočívající ve snížení zůstatkové hodnoty. Škoda spočívající v negativních dopadech aktualizace sw v rámci dobrovolné servisní akce je pouze teoretická, neboť žalobkyně netvrdí a neprokazuje, zda u jejího vozidla k aktualizaci sw došlo. Dále v předmětné věci žalobkyně uplatňuje z drtivé většiny nemajetkovou újmu jako právnická osoba, a to za údajně vyšší emise vozidla a tvrzené poškození ovzduší. Dále pak nemajetkovou újmu spatřující v údajném zásahu do přirozených práv na zachování vážnosti a důstojnosti spočívající v pocitu oklamání a nerovném zacházení s žalobkyní oproti zákazníkům v USA za situace, kdy žalobkyně nebyla oklamána, neboť své vozidlo zakoupila s plným vědomím o okolnostech rozhodných pro uplatněný nárok. Dále zejména zdůraznila, že žalobkyně celou dobu odkazuje na velké množství zákazníků s tím, že se jedná o právnickou osobu založenou za účelem ochrany zákazníků, ale v tomto případě má žalobkyně svůj vlastní zájem na zisku zcela neopodstatněné částky. Žalobkyně vozidlo zakoupila nikoli kvůli jeho vlastnostem, ale kvůli jeho vlastnictví, resp. za účelem uplatňování nároků u soudu. Nemohla být tedy uvedena v omyl. Žalobkyně nyní popírá, že jí v době pořízení vozidla byly známy veškeré skutečnosti o nárocích žalobkyně. Jelikož žalobkyně koupila vozidlo dva týdny před podáním žaloby, byla jí předmětná tvrzení známa v době koupě, tj. že hodně zákazníků již tvrdilo existenci vad. Ohledně nároku a možnosti tyto nároky zjistit, je irelevantní, co tvrdila 1. žalovaná, nejde z její strany o dezinformační kampaň. Není pravdivé tvrzení, že je 1. žalované jedno, co si zákazníci myslí, v reálném provozu mají vozidla srovnatelné emise s vozidly ostatních výrobců. Žalobkyně má možnost aktualizace sw, přičemž zhoršení vlastností vozidla žalobkyně neprokazuje a žalované je vyvrátily řadou důkazů. Nelze srovnávat český právní řád a právní řád v USA, když v USA hraje sankční náhrada škody velkou roli. V návaznosti na bod [číslo] podání žalobkyně ze dne [datum] uvedla, že v Itálii, Nizozemí, Francii a Španělsku 1. žalovaná ničeho neplnila. Nejedná se ani v jednom z případů o konečné rozhodnutí a 1. žalovaná má za to, že pro četná pochybení budou tato rozhodnutí zrušena. K rozhodnutí z [datum] v Německu uvedla, že se jednalo o odlišný případ, kdy bylo žalováno vrácení vozidla proti kupní ceně snížené o najeté kilometry. Zákazník navíc tvrdil, že pokud by o vadě věděl, vozidlo by nekoupil. V tomto případě ale žalobkyně vozidlo zakoupila, když existence vad byla již tvrzena a toto právo následně uplatnila. V případech, kdy zákazníci vozidla zakoupili až po tvrzených vadách, soudy nároky zamítly. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí německého nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. VI ZR [číslo]. 4. 2. žalovaná shodně poukázala na skutečnosti uváděné 1. žalovanou, tedy že žalobkyně koupila dotčené vozidlo s vědomím o vybavení vozidla dieselovým motorem typu EA189 dva roky poté, co se ve všech médiích začala objevovat tvrzení o existenci dotčeného sw. Ze strany žalobkyně se tak zjevně jedná o uplatnění spekulativního nároku s cílem získat neodůvodněný prospěch. Veškeré rozhodné skutečnosti byly žalobkyni známy již od konce roku 2016, kdy byla založena. Tvrzené škody i nemajetkovou újmu žalobkyně hodnotila shodně jako 1. žalovaná. Jak ze žaloby, tak dalších podání žalobkyně je zjevné, že žalobkyně nikdy nevytkla vady na vozidle a ostatně lhůta k uplatnění a vytčení takových vad již dávno uplynula. Nehledě na to, že 2. žalovaná je sice výrobcem vozidla, avšak vozidlo žalobkyni neprodávala. Nevyráběla ani řídící jednotku, jíž se tvrzení žalobkyně dotýkají, stejně tak nebyla ani zapojena do jejího vývoje. Jak u nemajetkové újmy, tak u zbytku nároku (tvrzené materiální škody) je jasné, že je na místě, i kdyby vznikly, zohlednit spoluúčast žalobkyně na jejich vzniku. 1. žalovaná ani 2. žalovaná se v předmětném řízení nepouštěly do hlubšího zdůvodňování neexistence nároků z technického pohledu a to z toho důvodu, že se domnívají, že již tyto vznesené argumenty jsou dostatečné pro úspěch obou žalovaných v předmětném řízení. Případně by byly připraveny předložit, označit a uvést řadu tvrzení, jak činí i v dalších řízeních o neexistenci žalovaného nároku. Účelem civilního řízení je ochrana subjektivních práv účastníků takového řízení a nikoli ochrana spekulativně tvrzených práv podnikatelských subjektů založených čistě za účelem jejich vymáhání.

5. Soud pro úplnost uvádí, že předložil věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti, neboť s ohledem na obsáhlost, vágnost a i relativní zmatečnost tvrzení žalobkyně nebylo zřejmé, zda nepožaduje své nároky z titulu nekalosoutěžního jednání žalovaných. Vrchní soud v Praze uvedl pod č. j. Ncp 572/2021 - 646, že se žalobkyně jako zákazník domáhá na žalovaných náhrady újmy, která měla být zákazníkům 2. žalované (která patří do koncernu 1. žalované, která dodávala 2. žalované motory s ilegálním sw) způsobena jednáním žalovaných, které bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně v žalobě nijak netvrdila, že by chtěla uplatňovat své nároky na náhradu újmy speciálně (i) v souvislosti s porušením pravidel hospodářské soutěže v hospodářském styku, tedy jako nároky z nekalosoutěžního jednání žalovaných. Uzavřel, že žalobkyně uplatňuje nároky na náhradu újmy ze spotřebitelského vztahu v důsledku úmyslného porušení dobrých mravů při výrobě a prodeji zboží – vozidel. Tedy k projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy. Ačkoli žalobkyně měla snahu následně obecně uvádět, že jednání žalovaných lze podřadit i pod nekalosoutěžní jednání, ničeho nového po poučeních Okresním soudem v Mladé Boleslavi do řízení nevnesla a soud tak neměl pochyb o právní úpravě vztahující se k předmětné věci. <b>6. Soud provedl v řízení dokazování níže specifikovanými listinami. Stejně tak vzal za svá skutková zjištění shodné tvrzení účastníků, že žalobkyně zakoupila dne [datum] od třetí osoby [značka automobilu] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] za sjednanou kupní cenu ve výši 105 000 Kč. Vozidlo bylo poprvé registrováno [datum].</b> 7. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ke dni [datum] soud zejména zjistil, že byla založena a zapsána do rejstříku dne [datum] a předmětem její činnosti je od počátku prosazování práv a oprávněných zájmů spotřebitelů, zákazníků a dalších osob poškozených činností subjektů působících v automobilovém průmyslu. Jednateli žalobkyně jsou [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Ti jsou též společníky žalobkyně.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku ke dni [datum] soud zejména zjistil, že předmětem podnikání [právnická osoba] s.r.o. je ode dne [datum] výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona, spočívající především ve zprostředkování poradenství v souvislosti s uplatňováním nároků subjektů postižených činností jiných subjektů působících v automobilovém průmyslu. Dále, že jediným společníkem společnosti je žalobkyně, a to od [datum] [právnická osoba] [právnická osoba] jsou shodně jako u žalobkyně [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení].

9. Z internetového výpisu společnosti 1. žalované z německého obchodního rejstříku bylo zejména zjištěno, že se jedná o koncern zahrnující mj. značku [anonymizováno]. Je mateřskou společností 2. žalované a vlastníkem [právnická osoba] [příjmení] [jméno] [příjmení].

10. Z výpisu z obchodního rejstříku ke dni [datum] soud zejména zjistil, že 2. žalovaná je akciovou společností, jejímž jediným akcionářem je [právnická osoba] [příjmení], právní forma S. A., zapsáno [datum]. Předchozím jediným akcionářem v období [datum] – [datum] byla 1. žalovaná. Předmětem podnikání je mj. výroba silničních vozidel provozovaná průmyslovým způsobem.

11. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo potvrzeno shodné tvrzení účastníků, že žalobkyně zakoupila dne [datum] vozidlo [anonymizováno] 1.6 [příjmení] [příjmení] za částku 105 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že jej zakoupila od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] CZ zastoupené firmou [právnická osoba] Vozidlo mělo datum první registrace [datum].

12. Z výroční zprávy 2. žalované za rok 2015 soud zejména zjistil, že obsahuje následující informaci:„ V září 2015 americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) vydala oznámení o porušení zákona a informovala veřejnost, že při testování vozů se vznětovými motory byly ve vozech koncernu [anonymizováno] zjištěny nesrovnalosti u emisí oxidů dusíku (NOx). Agentura EPA uvedla, že koncern [anonymizováno] použil u dvoulitrových (čtyřválcových) vznětových motorů, kterými jsou vybavena vozidla modelových roků 2009 2015, neurčený software řídicí jednotky motoru známý jako„ odpojovací zařízení“, aby tak obešel emisní normy při měření emisí oxidů dusíku a splnil požadavky na certifikaci. Společnost [anonymizováno] AG následně [datum] ve svém prohlášení zveřejnila, že nesrovnalosti vykazují vozy s motorem typu EA 189 v celkovém objemu okolo jedenácti milionů vozů na celém světě. Tento typ motorů byl montován také do vozů značky [anonymizováno] a jedná se celkově přibližně o 1,1 milionu vozů této značky. Dotčené vozy jsou po technické stránce bezpečné a způsobilé k provozu. Pro tři evropské varianty těchto motorů (2,0 TDI, 1,6 TDI a 1,2 TDI) jsou již připravena technická řešení. Společnost [anonymizována dvě slova] připravuje na rok 2016 servisní akci, v rámci které bude dle konkrétního typu motoru provedena buď jen aktualizace softwaru anebo i následná úprava hardwaru. Náklady na servisní akci jsou zohledněny v účetní závěrce za rok končící [datum]“ 13. Z rozsudku [příjmení] soudu v Hildesheimu sp. zn. 3 O 139/16 ze dne 17. 1. 2017 nebylo zjištěno ničeho relevantního pro předmětné řízení.

14. Soud v řízení neprovedl následující žalobkyní navrhované důkazy, a to pro absenci relevantní souvislosti s předmětem řízení: rozhodnutí cizozemských soudů a Soudního dvora EU, odkazované články uveřejněné v novinách, tisková zpráva 1. žalované ze dne [datum], přípis britského schvalovacího orgánu VCA ze dne [datum], oznámení adresované britské agentuře DVSA ze dne [datum], zpráva vyšetřovací komise zřízené federálním ministerstvem dopravy [příjmení] republiky Německo, zpráva 1. žalované o trvale udržitelném rozvoji z roku 2013, zpráva 2. žalované o trvale udržitelném rozvoji 2009 [číslo], katalog [anonymizována dvě slova] pro český i anglický trh, katalog [anonymizováno] a [anonymizováno] pro anglický trh a Studie„ Situace na českém trhu osobních automobilů po aféře Dieselgate a budoucnost naftových motorů“ [právnická osoba]. Soud ze stejného důvodu zamítl i následující důkazní návrhy obou žalovaných: studie [právnická osoba], odkazované články uveřejněné v novinách, analýza společnosti [právnická osoba], potvrzení VCA k vozidlu [anonymizováno] 1,6 TDI, zpráva TCS ze dne [datum], vyjádření ADAC z června 2016, vyjádření ÖAMTC, certifikát pro majitele vozidel [značka automobilu] a srovnávací studie.

15. Soud hodnotil shora uvedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícímu skutkovému závěru.

16. Žalobkyně byla založena ke dni [datum] s předmětem podnikání prosazování práv a oprávněných zájmů spotřebitelů, zákazníků a dalších osob poškozených činností subjektů působících v automobilovém průmyslu. [právnická osoba] [právnická osoba], a to od [datum], kdy [právnická osoba] s.r.o. má předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona, spočívající především ve zprostředkování poradenství v souvislosti s uplatňováním nároků subjektů postižených činností jiných subjektů působících v automobilovém průmyslu. Jednatelé jsou v obou společnostech totožné osoby. 1. žalovaná je mateřskou společností 2. žalované. Žalobkyně zakoupila dne [datum] od [právnická osoba] [anonymizováno] Distribution CZ (zastoupené firmou [právnická osoba]) [značka automobilu] 1.6 [příjmení] [příjmení] za částku 105 000 Kč. Automobil byl vyroben 2. žalovanou, přičemž 1. žalovaná vyrobila jeho motor, resp. jeho řídící jednotku. Automobil byl vyroben s ilegálním sw, který rozpoznal testovací režim a automaticky při testování přepnul motor do režimu, který snížil vypouštěné emise oxidu dusíku, takže dané vozidlo podvodným způsobem splnilo emisní limity. V běžném provozu tyto limity překračovalo. Žalobkyně vědomě koupila vozidlo, jehož motor (resp. řídící jednotka) obsahoval ilegální sw. Žalobkyně nedotvrdila ničeho o uplatnění práva z vadného plnění u prodejce. Absentovalo např. i tvrzení, zda vůbec její vozidlo ilegální sw obsahovalo již při prodeji (tj. že jej již takto koupila), či zda byl sw odstraněn až po koupi vozidla a kdy, apod. Je obecně známé, že svolávací akce za účelem oprav závad v automobilech uskutečňuje každý výrobce automobilů (mechanické závady, sw řídících jednotek apod.), byť s různou četností, a to na základě dobrovolnosti zákazníků. Stejně tak je i veřejně známá kauza„ Dieselgate“, kdy právě svolávací akce na reinstalaci ilegálního sw probíhala ve více fázích a v průběhu více let. Žalobkyně dále nedotvrdila ničeho relevantního pro jí uplatňovaný požadavek na náhradu nemajetkové újmy.

17. Podle § 2099 odst. 1 souvětí prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

18. Podle § 2107 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.

19. Podle § 1925 o. z. právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu.

20. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle odst. 2 téhož ustanovení nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

21. Podle § 2909 o. z. škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.

22. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

23. Podle § 135 odst. 1 o. z. právnická osoba, která byla dotčena zpochybněním svého práva k názvu nebo která utrpěla újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, nebo které taková újma hrozí, zejména neoprávněným užitím názvu, se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Podle odst. 2 téhož ustanovení stejná ochrana náleží právnické osobě proti tomu, kdo bez zákonného důvodu zasahuje do její pověsti nebo soukromí, ledaže se jedná o účely vědecké či umělecké nebo o tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství; ani takový zásah však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy právnické osoby. <b>24. Po právní stránce soud zhodnotil věc následovně.</b> 25. Žalobkyně zakoupila [značka automobilu] 1.6 [příjmení] [příjmení] od třetí osoby na základě kupní smlouvy (§ 2079 a násl. o. z.). Tento automobil je dotčen tzv. kauzou„ [anonymizováno]“, tedy obsahuje/obsahoval ilegální sw. Soud se stručně zabýval případným souběhem nároků jednak z titulu odpovědnosti za škodu a jednak z odpovědnosti za vady. Ustanovení o. z., konkrétně § 1925, tento souběh nároků, které mohou mít příčinu ve vadě předmětu plnění, upravuje. Obecně platí, že nároky, které lze vypořádat prostřednictvím mechanismů práv a povinností z vadného plnění, je nutné taky tímto způsobem vypořádat. Nelze je proto vypořádávat mechanismy jinými (např. náhradou škody). Toto obecné ustanovení je plně aplikovatelné i na zvláštní smluvní typy, kterým je např. kupní smlouva. Obecně lze také říci, že povinnost z vadného plnění vzniká přímo v důsledku nedostatků vlastního plnění dlužníka. O vadu jde např. tam, kde újma spočívá ve vadném plnění. Odpovědnost za škodu je pak dána za jinou újmu (tj. jinou než samotné vadné plnění); tedy odškodnitelnou škodou je ta škoda, která vznikla jako následek vadného plnění a spočívá v nikoli ve vadnosti samotného plnění. Podle názoru soudu žalobkyni v dané věci ničeho nebránilo, aby se tak domáhala práv z vadného plnění po prodávajícím. Žalobkyně tak mohla a měla uplatnit právo z vadného plnění u prodejce automobilu, což však nikterak v řízení netvrdila. Žalobkyně se mohla např. domáhat přiměřené slevy z kupní ceny. Podle komentářové literatury je právě tato přiměřená sleva z kupní ceny definována jako rozdíl v ceně bezvadného plnění a plněním postiženým vadou. K žalobkyní tvrzené vzniklé škodě soud podotýká, že aby mohlo dojít k náhradě škody, musí pro to být splněny zákonné předpoklady. Těmito předpoklady jsou porušení právní povinnosti škůdce, existence škody, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody a konečně zavinění. Již ze samotných tvrzení žalobkyně je však zřejmé, že žalobkyně pouze spekulovala o vzniku škody a na podporu svých tvrzení ničeho relevantního nedoložila. Není možné nahrazovat škodu, která ještě nevznikla, či která je pouze hypotetická. Z důvodů zde uvedených se proto dalšími zákonnými předpoklady náhrady škody soud už nezabýval, neboť by to bylo zcela nadbytečné. Z uvedeného tak musí vyplynout závěr, že v dané věci se žalobkyně měla případně domáhat práv z vadného plnění, přičemž podstatné je také to, že tato případná práva jdou za prodávajícím, který je s žalobkyní v závazkovém právním vztahu. Soud tak dospěl k závěru, že v této části žaloby nejsou žalovaní účastníci pasivně věcně legitimováni.

26. V požadavku žalobkyně na náhradu imateriální újmy soud zdůrazňuje, že žalobkyně je právnickou osobou a tedy již z podstaty jí nenáleží ochrana přirozených práv. Právnická osoba nemá přirozená práva. Má však právo na ochranu podle § 135 o. z., tj. ochrany názvu, pověsti a soukromí. Pokud nebylo mezi účastníky sjednáno právo na náhradu nemateriální újmy, což žalobkyně nijak netvrdila a neprokazovala, je třeba hodnotit zásah do práva právnické osoby v souladu s její ochranou v § 135 o. z. Žalobkyně však ani konkrétní zásah do jejích zákonných práv netvrdila. Bez konkrétních tvrzení vůbec nelze hodnotit, zda zásah do práv žalobkyně nastal. Žalobkyně tak v této části žaloby ani přes poučení soudu neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pročež nemohla být v řízení úspěšná.

27. Z výše uvedeného soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za plného úspěchu žalovaných a náleží jim tak právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokáty, kterým náleží odměna stanovená za jednotlivé úkony právní služby, hotové výdaje (v této věci tlumočné 1. žalované), paušální částka hotových výdajů, náhrada za promeškaný čas, cestovné a náhrada daně z přidané hodnoty. V předmětné věci činí tarifní hodnota částku 220 000 Kč, přičemž sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z této tarifní hodnoty podle § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), částku 9 180 Kč. <b>Náklady řízení 1. žalované činí po zaokrouhlení na celé koruny částku 332 292 Kč sestávající z následujících náhrad:</b> Vykonání sedmnácti (17) úkonů právní služby, a to: -) převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (jeden úkon), -) sepsání právního rozboru věci podle § 11 odst. 1 písm. h) a. t. (jeden úkon), -) vyjádření k žalobě ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. (jeden úkon), -) vyjádření ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) vyjádření ze dne [datum] k podání žalobkyně v odvolacím řízení podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) účast na jednání u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího dne [datum] překračující 2 hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (2 úkony), -) vyjádření ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) vyjádření ze dne [datum] k dovolání žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) vyjádření ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) vyjádření ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) vyjádření k upřesnění žaloby ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) účast na jednání u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne [datum] překračující 2 hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (2 úkony), -) vyjádření k doplnění skutkových tvrzení a důkazů ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) účast na jednání u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (1 úkon), tj. 17 x 9 180 Kč, celkem 156 060 Kč. K tomuto náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze sedmnácti (17) shora uvedených úkonů právní služby (tj. celkem 5 100 Kč). Dále jsou náklady 1. žalovaného tvořeny hotovými výdaji souvisejícími s nutností překladů podání podle § 13 odst. 1 a. t. v celkové výši 135 431,30 Kč (doloženo fakturami): -) 20 328 Kč za překlad vyjádření žalobkyně k odvolání ze dne [datum], -) 17 152 Kč za překlad repliky 1. žalované ze dne [datum] a doplňujícího vyjádření v odvolacím řízení ze dne [datum], -) 17 744 Kč za překlad dupliky žalobkyně ze dne [datum], -) 13 323 Kč za překlad vyjádření 1. žalované ze dne [datum], -) 12 741,30 Kč za překlad dovolání žalobkyně ze dne [datum], -) 16 608 Kč za překlad vyjádření k dovolání ze dne [datum], -) 18 622 Kč za překlad doplnění skutkových tvrzení a důkazů žalobkyně ze dne [datum], -) 18 913 Kč za překlad podání 1. žalované ze dne [datum]. Dále jsou náklady 1. žalované tvořeny náhradou cestovného zástupce 1. žalované na soudní jednání dne [datum] osobním vozidlem zn. BMW 440i xDrive na trase [obec] – [obec] a zpět, kdy jízdné činilo podle § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky MPSV č. 511/2021 Sb. celkem 1 057,28 Kč (jedna cesta na jednání soudu a zpět á 64 km při kombinované spotřebě 7,6 l [číslo] km, cena pohonných hmot 44,50 Kč, náhrada 4,70 Kč/km). Dále 1. žalované náleží náhrada za ztracený čas za účast na jednání dne [datum] ve výši 800 Kč za 8 půlhodin á 100 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 161 160 Kč ve výši 33 843,61 Kč, neboť zástupce 1. žalované řádně prokázal, že je plátcem předmětné daně v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce 1. žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). <b>Náklady řízení 2. žalované činí po zaokrouhlení na celé koruny částku 130 312 Kč sestávající z následujících náhrad:</b> Vykonání jedenácti (11) úkonů právní služby, a to: -) převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (jeden úkon), -) vyjádření k žalobě ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) vyjádření ze dne [datum] k výzvě Obvodního soudu pro Prahu 8 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) účast na jednání u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího dne [datum] překračující 2 hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (2 úkony), -) vyjádření ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) vyjádření ze dne [datum] k upřesnění žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) účast na jednání u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne [datum] překračující 2 hodiny podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (2 úkony), -) vyjádření k doplnění skutkových tvrzení a důkazů ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon), -) účast na jednání u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (1 úkon), tj. 11 x 9 180 Kč, celkem 100 980 Kč. K tomuto náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za každý z jedenácti (11) shora uvedených úkonů právní služby (tj. celkem 3 300 Kč). Dále jsou náklady 2. žalované tvořeny náhradou cestovného zástupce 2. žalované na soudní jednání dne [datum] a dne [datum], kdy zástupce 2. žalované nevyúčtoval jízdné (náhradu za spotřebované pohonné hmoty a amortizaci vozidla), ale nájemné za pronájem vozidla, které k dopravě k jednání využil. Toto nájemné činilo 3 333 Kč vč. DPH (doloženo fakturami). Dále 2. žalované náleží náhrada za ztracený čas za účast na jednání dne [datum] a dne [datum] ve výši 800 Kč za 8 půlhodin á 100 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 104 280 Kč ve výši 21 898,80 Kč, neboť zástupce 2. žalované řádně prokázal, že je plátcem předmětné daně v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce 2. žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

29. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

30. Podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), soud vrátí poplatek z účtu soudu i tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena. V posuzovaném případě byl zaplacen soudní poplatek ve výši 11 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek činí v případě žaloby v části náhrady škody/vadného plnění částku 1 000 Kč podle položky 1 a) sazebníku poplatků a v části imateriální újmy částku 2 138 Kč podle položky 3 b) sazebníku poplatků, náleží žalobkyni k vrácení částka 7 862 Kč. Splatnost vrácení soudního poplatku je stanovena v souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.