7 C 85/2026

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného pro 50 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žaloba se částečně zamítá co do nároku žalobkyně na zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr prostřednictvím své webové stránky www.Anonymizováno.cz, na které si žalovaný zvolil požadované parametry úvěru, vyplnil registrační formulář, uvedl heslo pro přístup k uživatelskému profilu, odsouhlasil smluvní dokumentaci a dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního kódu obdrženého prostřednictvím SMS zprávy. Následně odeslal žalobkyni ověřovací platbu ve výši částka. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, provedla lustraci v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a žalovaný jí poskytl výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Úvěr byl poskytnut převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu pod variabilním symbolem odpovídajícím jeho rodnému číslu. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, vždy k 16. dni v měsíci, a jistinu úvěru mohl splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila a žalovaného o tom informovala v upomínce ze dne datum, ve které jej vyzvala k uhrazení dluhu. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši částka a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z částky částka za první měsíc doby čerpání úvěru, tj. v kapitalizované výši částka částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny z důvodu prodlení žalovaného za období od datum do odeslání předžalobní výzvy dne datum, tj. celkem částky částka. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby předžalobní výzvou odeslanou mu dne datum, žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. v případě žalovaného soud jeho souhlas předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše částka, který byl žalovaný oprávněn čerpat i opakovaně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami vždy k 16. dni v měsíci. Minimální splátka činila částku odpovídající úroku přirostlému za předchozí období. Jistinu byl žalovaný oprávněn splatit zcela nebo části kdykoliv během trvání smlouvy. Úroková sazba byla stanovena ve výši 40 % měsíčně a roční procentní sazba nákladů činila 5 524,46 %. Z čl. VI. bodu 6.3. písm. a) vyplývá právo žalobkyně k zesplatnění úvěru v případě, že úvěrovaný poruší povinnosti vyplývající ze smlouvy. Dle čl. IV. bodu 4.2. písm. c) byla mezi žalobkyní a žalovaným v případě prodlení žalovaného se splácením sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení (smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum).

5. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila občanským průkazem žalovaného (fotografie občanského průkazu č. hodnota).

6. Na výzvu soudu bylo z přípisu právnická osoba. ze dne datum ověřeno, že vlastníkem účtu č. č. účtu byl ke dni datum žalovaný a dne datum byla na tento účet připsána částka ve výši částka ve dvou platbách ve výši částka a částka a dále dne datum byla na tento účet připsána částka ve výši částka (přípis právnická osoba. ze dne datum).

7. Žalobkyně poukázala na účet žalovaného č. č. účtu, s variabilním symbolem var. symbol, odpovídající rodnému číslu žalovaného, dne datum částku částka a dále téhož dne částku částka; následně dne datum zaslala částku částka (potvrzení o provedené platbě dne datum, ID transakce Anonymizováno, potvrzení o provedené platbě ze dne datum, ID transakce 4434895, potvrzení o provedené platbě ze dne datum, ID transakce Anonymizováno).

8. Žalovaný k posouzení úvěruschopnosti doložil žalobkyni výplatní pásky za měsíce duben, květen a červen 2024, ze kterých vyplývá, že v dubnu 2024 měl žalovaný příjem ve výši částka, v květnu 2024 měl příjem ve výši částka a v červnu 2024 měl příjem ve výši částka. V uvedeném období činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání částku částka.

9. Žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru dopisem ze dne datum. K zesplatnění úvěru došlo téhož dne. V rámci tohoto oznámení byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši částka, a to do 3 dnů od doručení dopisu (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne datum).

10. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, která mu byla odeslána dne datum (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum).

11. Z přílohy č. hodnota ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám a z přílohy č. hodnota ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne datum soud nezjistil nic relevantního, neboť tyto listiny se nevztahují k projednávanému případu.

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše částka, který byl žalovaný oprávněn čerpat i opakovaně. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu se sjednanými úroky. Ve dnech datum a datum žalobkyně zaslala na účet žalovanému celkem částku částka. Žalobkyně provedla před poskytnutím půjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného, nikoli však řádně (viz níže). Žalovaný žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem neuhradil ničeho. Žalovaný byl prokazatelně vyzýván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne datum, která mu byla odeslána dne datum.

14. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Dle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od datum, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

27. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne datum Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

28. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

29. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

30. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 z. s. ú. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně doložila, že ověřila příjmy žalovaného prostřednictvím výplatních pásek. Samotné výplatní pásky však nemohly postačovat k závěru, že žalovaný byl úvěruschopný. Žalobkyně neuvedla, jakým způsobem ověřovala běžné měsíční výdaje žalovaného, např. na bydlení, potraviny, ošacení, léky, dopravu apod. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by zkoumala případné další závazky žalovaného a jeho celkovou dluhovou zátěž. Sice v žalobě tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a registrech CRKI a BRKI, toto tvrzení však neprokázala. Soud proto uzavřel, že žalobkyně komplexně nezkoumala měsíční výdaje žalovaného ani jeho majetkovou situaci a k posouzení úvěruschopnosti nepředložila žádný jiný důkaz než výplatní pásky.

31. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou částka, která představuje částku, kterou žalobkyně žalovanému dne ve dnech datum a datum poskytla. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by v souvislosti s úvěrem něčeho uhradil.

32. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanému skutečně odeslala dopis o zesplatnění úvěru. Soud proto uzavřel, že žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne datum, která mu byla odeslána dne datum. Touto výzvou byl žalovaný vyzván, aby uhradil dlužnou částku do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena dne datum, dne datum tak marně uplynula lhůta k úhradě dluhu a ode dne datum se žalovaný ocitl v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne datum do zaplacení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

33. Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků (částka) a smluvní pokuty (částka), soudu nezbylo než žalobu co do částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení částečně zamítnout.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 19,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

35. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem.

36. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 z. s. ú v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.