7 C 87/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 29. 1. 2021 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím. V rámci odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný s Dopravním podnikem [anonymizováno] [obec], akciová společnost (dále jen„ DPP“) uzavřel smlouvu o přepravě osob tím, že – v níže uvedený den – nastoupil do vozidla MHD provozovaného DPP, avšak po započetí přepravy se - na výzvu přepravního kontrolora - neprokázal platným jízdním dokladem a vznikla mu tak povinnost zaplatit DPP vedle jízdného ve výši 24 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na to, že žalovaný je občanem Kyrgyzské republiky, zkoumal soud mezinárodní příslušnost k projednání věci a určení rozhodného práva. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ve znění účinném od 8. 11. 2002 publikovaná se Sbírce zákonů vyhláškou Ministerstva zahraničních věci pod č. 123/2002 otázku pravomoci soudů a určení rozhodného práva v případě sporu z neuhrazeného jízdného neřeší. Pravomoc českých soudů tak určuje § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, dle kterého je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky. Žalovaný má bydliště na území České republiky, v obvodu zdejšího soudu – hlášené bydliště má na adrese [adresa žalovaného], české soudy jsou tak pravomocné ve věci rozhodnout. Rozhodným právem je právo České republiky, a to na základě § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, neboť k uzavření i porušení smlouvy došlo na území České republiky. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ust. § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný dne 12. 11. 2020 v 21:07 hodin (linka č. B) cestoval prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným DPP a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit DPP jízdné ve výši 24 Kč a přirážku jízdného ve výši 1 500 Kč. Dlužné jízdné s přirážkou bylo splatné v den sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy). Cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a která nesmí přesáhnout 1 500 Kč (srov. ustanovení § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, respektive ustanovení § 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě). Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné (1 x 24 Kč) a přirážku jízdného (1 x 1 500 Kč), tedy celkem 1 524 Kč, když žalovaný zůstal zcela nečinný a neuvedl nic, co by nárok žalobkyně zpochybnilo. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala ode dne následujícího po sepsání zápisu o přepravní kontrole, a jeho výše je v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Z tohoto důvodu soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni – vedle dlužné jistiny – zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne požadovaného žalobkyní. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 1 489 Kč, které představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 200 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 600 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.