7 C 97/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 21 361 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 21 361 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi náklady řízení, které Česká republika vynaloží v souvislosti s tímto řízením a jejichž výše bude určena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 26. 1. 2021 a doplněnou podáními ze dne 26. 1. 2022 a 3. 2. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 21 021 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalované společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] dne 13. 6. 2017 (dále jen„ smlouva [číslo]“). Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku 30 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku ve výši 20 542 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 366 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 7 160 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 8 016 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 843 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 7. 8. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaná uhradila dne 14. 1. 2019 Celkem žalovaná uhradila částku ve výši 29 521 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná částka ve výši 21 021 Kč se skládá z dlužné jistiny 13 697,16 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 7 323,84 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 5 858,96 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 350,31 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 13 697,16 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 13 697,16 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 340 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalované společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] dne 20. 12. 2016 (dále jen„ smlouva [číslo]“). Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku 40 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku ve výši 29 048 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 6 976 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 9 300 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 12 772 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 836 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 20. 6. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaná uhradila dne 14. 1. 2019 Celkem žalovaná uhradila částku ve výši 68 708 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná částka ve výši 340 Kč představuje nesplacenou část jistiny. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 114,84 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 31,4 Kč, úroku z úvěru ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny 340 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 340 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

3. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala na základě informací získaných od žalované. Tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalované. Následně informace zaznamenala do zákaznické karty. Ve smlouvách žalovaná svým podpisem stvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila její schopnost splácet poskytnutý úvěr, a současně, že jí poskytla pravdivé a úplné údaje.

4. Žalovaná je státní občankou Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

5. Žalovaná ani její opatrovník se k žalobě nevyjádřili.

6. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobkyně. Žalovaná ani její opatrovník se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavili, ačkoli jim bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

7. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 13. 6. 2017 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne zápůjčku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala k zápůjčce uhradit i poplatek ve výši 20 542 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 5 366 Kč, odměny za doručení, zpracování a flexibilní splácení ve výši 7 160 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 8 016 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 843 Kč a poslední (60.) splátce ve výši 805 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Výše smluvního úroku byla sjednána jako fixní ve výši 29 % za celou dobu trvání smlouvy.

8. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 20. 12. 2016 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne zápůjčku 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala k zápůjčce uhradit i poplatek ve výši 29 048 Kč, který byl vypočten jako součet úroků ve výši 6 976 Kč, odměny za doručení, zpracování a flexibilní splácení ve výši 9 300 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 12 772 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 3 886 Kč a poslední (18.) splátce ve výši 3 836 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 1 měsíce od data uzavření smlouvy. Výše smluvního úroku byla sjednána jako fixní ve výši 21 % za celou dobu trvání smlouvy.

9. Ze smluvních podmínek, které nejsou účastníky podepsány, soud naznal bližší úpravu práv a povinností mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. V článku 10 smluvních podmínek vyplývá, že se strany rovněž dohodly, že v případě kdy žalovaná včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

10. Zákaznická karta žalované ze dne 13. 6. 2017 dokládá, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má partnera, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaná a její měsíční příjem činí 9 036 Kč, další příjem domácnosti činí 21 000 Kč a ostatní příjmy 10 500 Kč. Její odhadované měsíční výdaje činí částku 10 700 Kč. Dále žalovaná uvedla, že splácí jinou zápůjčku ve výši 4 000 Kč. Příjem měl být ověřován na základě pracovní smlouvy a 3 výplatních pásek.

11. Zákaznická karta žalované ze dne 20. 12. 2016 dokládá, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaná a její měsíční příjem činí 12 113 Kč, další příjem domácnosti činí 19 500 Kč a její odhadované měsíční výdaje částku 15 500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že splácí jinou zápůjčku ve výši 3 000 Kč. Příjem měl být ověřován na základě pracovní smlouvy a 3 výplatních pásek.

12. Přehledy plateb žalované a tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 dokládají, že žalovaná na závazek ze smlouvy [číslo] uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 29 521 Kč a ze smlouvy [číslo] uhradila 68 708 Kč.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 a podacího lístku se podává, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.

15. Z předžalobní výzvy a podacího lístku má soud za prokázané, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 16. 12. 2020.

16. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

17. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 13. 6. 2017, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaná si při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 50 542 Kč, tvořenou jistinou 30 000 Kč a souhrnným poplatkem 20 542 Kč v 60 týdenních splátkách po 843 Kč, resp. 805 Kč v případě poslední splátky. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku v celkové výši 29 521 Kč.

18. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 20. 12. 2016, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaná si při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 69 048 Kč, tvořenou jistinou 40 000 Kč a souhrnným poplatkem 29 048 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 886 Kč, resp. 3 836 Kč v případě poslední splátky. První splátka byla splatná ve lhůtě 1 měsíce od data uzavření smlouvy. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku v celkové výši 68 708 Kč.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutím obou zápůjček kontrolu úvěruschopnosti žalované tak, že u žalované nijak neověřila její příjmy pocházející ze zaměstnání, její ostatní příjmy (v případě smlouvy [číslo]) ani další příjmy domácnosti. Výdaje žalované byly pouze odhadnuty, nikoli ověřovány (žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, tudíž právní předchůdkyně žalobkyně mohla výdaje ověřit z nájemní smlouvy). Taktéž se právní předchůdkyně žalobkyně nezabývala platební morálkou žalované v případě jejích předcházejících závazků, které uvedla v zákaznických kartách.

20. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

21. Dle ust. § [číslo] o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

22. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

24. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

25. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

29. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

31. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

33. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

34. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 35. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

36. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

37. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, když sice zkoumala schopnost žalované zápůjčku splácet, ale vyšla neověřených údajů (příjmy žalované a její domácnosti, pouze odhadnuté výdaje, předcházející závazky žalované).

38. Je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Pouhé prohlášení žalované o tom, že je schopna předmětnou zápůjčku splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Závěr o tom, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalované způsobem shora uvedeným skutečně došlo, nelze učinit ani na základě„ potvrzení“ žalované obsaženého v předmětných smlouvách o zápůjčce. Byť žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně informace o majetkových poměrech žalované řádně zjišťovala i ověřovala, k této skutečnosti neoznačila, ani nepředložila jediný důkaz.

39. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (viz výše).

40. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnuté zápůjčky dle smlouvy [číslo] smlouvy [číslo] ve sjednaných splátkách, a proto jsou spotřebitelské smlouvy, která odporují § 580 odst. 1 o. z., neplatné; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu.

41. Jelikož tedy v případě smlouvy o půjčce [číslo] nebyla uzavřena platná smlouva, ale bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 40 000 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši. Žalovaná by tak byla povinna zaplatit žalobkyni přijatou částku, tj. 40 000 Kč, přičemž ale od této částky je třeba odečíst částečné platby žalované ve výši 68 708 Kč; z toho je zřejmé, že žalovaná již na půjčku žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni přeplatila 28 708 Kč. Z výše uvedeného plyne, že žaloba není v této části důvodná, když smlouva [číslo] nebyla platně sjednána, a žalovaná žalobkyni (její právní předchůdkyni) již uhradila částku 68 708 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobu v této části (340 Kč s příslušenstvím) zamítl.

42. Současně i smlouva o půjčce [číslo] nebyla uzavřena platně, ale bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 30 000 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaná by tak byla povinna zaplatit žalobkyni přijatou částku, tj. 30 000 Kč, přičemž ale od této částky je třeba odečíst částečné platby žalované ve výši 29 521 Kč a zbylé bezdůvodné obohacení žalobkyně vzniklé ze smlouvy [číslo] (28 708 Kč). Z výše uvedeného plyne, že žaloba není ani v této části důvodná, když smlouva [číslo] nebyla platně sjednána, a žalovaná žalobkyni (její právní předchůdkyni) již uhradila částku 29 521 Kč a současně přeplatek ze smlouvy [číslo] ve výši 28 708 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobu i v této části (21 021 Kč s příslušenstvím) zamítl.

43. Pro úplnost soud dodává, že při jednání ve věci k návrhu zástupkyně žalobkyně nevydal rozsudek pro zmeškání, když je na úvaze soudu, zda jej v každém jednotlivém případě vydá. V posuzovaném případě se soud rozhodl jej s ohledem na nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nevydat. Jelikož žalobkyně byla o nedostatečném posouzené úvěruschopnosti žalovaného poučena již usnesením ze dne 3. 1. 2022, č. j. 7 C 97/2021-46, soud jí další lhůtu k doplnění důkazních prostředků neposkytl. Taktéž soud žalobkyni neposkytl lhůtu k doplnění dalších tvrzení a návrhů na doplnění dokazování, když při jednání nenastaly žádné mimořádné okolnosti, které by její poskytnutí (a nerozhodnutí věci při jediném jednání) odůvodnily.

44. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

45. Výrokem III. bylo žalobkyni uloženo nahradit státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení, které Česká republika vynaloží v tomto řízení – žalované byl usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 12. 2021, č. j. 7 C 97/2021-44 ustanoven opatrovník – Mgr. [jméno] [příjmení].