8 C 100/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Černou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o úhradu bezdůvodného obohacení a úhradu nájemného

I. Žalovaný je povinen společně a nerozdílně s panem jméno FO ml., nar. 9. 12. 1994, zaplatit žalobci částku 26 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 9. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 360 Kč od 6. 10. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 120 Kč od 6. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 120 Kč od 6. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 120 Kč od 6. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 120 Kč od 6. 9. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 120 Kč od 6. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 120 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 28 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 2. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 5. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 8. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 3. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 120 Kč od 6. 4. 2019 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 55 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako dlužného nájemného a dlužného bezdůvodného obohacení. Původně žaloba směřovala ještě proti žalovanému č. hodnota), panu jméno FO ml., nar. 9. 12. 1994 - ve vztahu k němu ale bylo již řízení pravomocně skončeno rozsudkem ze dne 3. 12. 2021.

2. V žalobě žalobce tvrdil následující: Žalobce je vlastníkem bytového domu č. p. Anonymizováno v k. ú. a obci adresa. Žalovaný užívá bez právního důvodu a proti vůli žalobce byt č. hodnota v uvedeném bytovém domě v prvním nadzemním podlaží. Uvedený byt měl žalobce pronajatý nájemní smlouvou ze dne 30. 12. 2014 na dobu určitou od 1. 1. 2015 do 21. 12. 2016, další smlouvy odmítl žalovaný uzavřít, v bytě ale dále pobývá. Nájemné žalovaný prakticky nehradí. Na nájemném a bezdůvodném obohacení za užívání bytu žalobci dluží za únor 2016 částku 4 000 Kč, za květen 2016 částku 4 000 Kč, za srpen 2016 částku 4 000 Kč, za prosinec 2017 částku 4 120 Kč, za leden až březen 2019 částky 4 120 Kč měsíčně, za duben 2019 částku 120 Kč měsíčně, za červen až září 2019 částku 4 120 Kč měsíčně, za říjen 2019 částku 2 360 Kč měsíčně a za leden a únor 2020 částku 4 120 Kč měsíčně. Celkem žalovaný dluží (společně a nerozdílně s panem jméno FO ml., nar. datum) částku 55 680 Kč. Od ledna 2017 se žalovaný ústně zavázal hradit na nájemném 4 120 Kč měsíčně, žalovaný v daném období byt nadále užíval a bydlel v něm. Dnem úhrady nájmu měl být podle nájemní smlouvy vždy poslední den předchozího měsíce. Žalobce zasílal žalovanému opakovaně výzvy k úhradě dluhu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.).

4. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav:

6. Žalobce je vlastníkem budovy č. p. Anonymizováno v k. ú. adresa (prokázáno informací o pozemku z katastru nemovitostí). Žalobce označený jako pronajímatel a žalovaný a další osoby, všichni označení jako nájemci, podepsali dne 30. 12. 2014 nájemní smlouvu k bytu č. hodnota, který se nachází v uvedené budově. Podle smlouvy se nájemci zavazují provádět úhradu nájemného společně a nerozdílně jednou měsíčně, nájemné je splatné vždy do posledního dne předešlého měsíce, výše nájemného je 4 000 Kč. Nájemní smlouva je uzavřena na dobu určitou od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2016. (Prokázáno nájemní smlouvou.) Žalovaný byt užíval i po skončení nájmu, nehradil však žalobci za jeho užívání nájemné ve sjednané výši ani jiné úhrady, resp. bylo hrazeno jen nepravidelně (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by byt po skončení nájmu vyklidil, ani že by žalobci za užívání bytu uhradil více, než tvrdí žalobce). Žalobce zaslal žalovanému výzvu k zaplacení (prokázáno výzvou ze dne 28. 2. 2020 a dalšími výzvami), dluh však ani poté uhrazen nebyl.

7. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce se žalovaným ústně dohodli na zvýšení nájemného od ledna 2017 na částku 4 120 Kč, jak tvrdí žalobce. Žalobce žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení neoznačil, jednání soudu se nezúčastnil a souhlasil, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a nepoučoval jej u jednání ve smyslu § 118a o. s. ř. (k poučovací povinnosti viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

8. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2019, č. j. KSPH spisová značka-A-9, které nabylo právní moci 22. 5. 2019, byl zjištěn úpadek žalovaného jako dlužníka a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením (usnesení je dostupné na webových stránkách https://isir.justice.cz/isir/common/index.do). Věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, byli uvedeným usnesením vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku.

9. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 9. 2024, č. j. KSPH spisová značka-B-39, které nabylo právní moci v celém rozsahu dne 27. 9. 2024, vzhledem ke splnění oddlužení žalovaného rozhodl o osvobození žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, a od pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli (usnesení je dostupné na webových stránkách https://isir.justice.cz/isir/common/index.do). Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Pohledávky vzniklé do 22. 5. 2019 10. Podle § 414 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

11. Pohledávky vzniklá v době do pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku žalovaného měly být přihlášeny do insolvenčního řízení. Jde o pohledávky žalobce za měsíce únor 2016 (částka 4 000 Kč), za květen 2016 (částka 4 000 Kč), za srpen 2016 (částka 4 000 Kč), za prosinec 2017 (částka 4 000 Kč), za leden až březen 2019 (4 000 Kč měsíčně), za duben 2019 (částka 120 Kč měsíčně).

12. Na uvedené pohledávky se proto vztahuje rozhodnutí o osvobození žalovaného od placení pohledávek. Insolvenční řízení skončilo oddlužením a soud rozhodl o osvobození žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. (Srov. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2024, č. j. KSPH spisová značka-B-39.)

13. V části týkající se pohledávek, které měly vzniknout do 22. 5. 2019 (do rozhodnutí o úpadku) proto soud žalobu zamítl (výrok III tohoto rozsudku). Dlužné nájemné a náhrada po skončení nájmu 14. Vztah mezi žalobcem a žalovaným za dobu do 31. 12. 2016 posoudil soud jako závazek ze smlouvy o nájmu bytu podle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobce a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o nájmu bytu, žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit žalobci společně a nerozdílně s dalšími osobami nájemné ve výši 4 000 Kč měsíčně, avšak za měsíce označené žalobcem nájemné řádně nehradil, vznikl mu proto dluh.

15. Za dobu od 1. 1. 2017 soud věc posoudil podle § 2295 o. z., podle nějž má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Vzhledem k tomu, že žalovaný byt nadále užíval i od 1. 1. 2017, má žalobce jako pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného. Zvýšení nájemného na částku 4 120 Kč měsíčně v řízení prokázáno nebylo, soud tedy vyšel z toho, že žalovaný byl nadále povinen hradit náhradu ve výši posledního sjednaného nájemného, tedy ve výši 4 000 Kč měsíčně. Za měsíce označené žalobcem však žalovaný náhradu ve výši sjednaného nájemného řádně nehradil, vznikl mu proto dluh.

16. Žalovaný dluží žalobci za červen až září 2019 částku 4 000 Kč měsíčně, za říjen 2019 částku 2 360 Kč měsíčně a za leden a únor 2020 částku 4 000 Kč měsíčně, tj. celkem částku 26 360 Kč.

17. V uvedené části soud žalobě vyhověl (výrok I tohoto rozsudku).

18. Ohledně částky 720 Kč soud žalobu zamítl, neboť dohoda o zvýšení nájemného v řízení prokázána nebyla (výrok II tohoto rozsudku).

19. Tím, že žalovaný nájemné a náhrady nezaplatil v termínu splatnosti sjednaném v nájemní smlouvě, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Žalobce má proto nárok na úrok z prodlení z dlužných částek podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Lhůta k plnění je stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. Soud již částečným rozsudkem ze dne 3. 12. 2021, č. j. 8 C 100/2020-56, rozhodl, že k plnění stejných částek jako žalovaný je povinen i pan Jméno žalovaného ml., nar. datum. Jak vyplývá i z nájemní smlouvy, žalovaný a pan Jméno žalovaného ml. Jsou povinni hradit dlužné částky společně a nerozdílně. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit dlužné částky společně a nerozdílně s panem jméno FO ml., nar. datum. Náhrada nákladů řízení 22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Oba účastníci měli ve věci přibližně stejný úspěch, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu.