8 C 13/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hanzlíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejích doplnění ze dne [datum], [datum] a [datum] domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené dlužné částky z titulu nevrácených peněžních prostředků ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], s. r. o., [IČO], sídlem [adresa], prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], na nichž si žalovaný zřídil uživatelský účet a odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Po registraci žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí konkrétního úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poté prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě jí žalovaným poskytnutých dokumentů a lustracemi v databázích ISIR, [příjmení], CRKI a EUCB a zaslala žalovanému návrh úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy žalovanému dne [datum] zaslala na účet č. [bankovní účet] částku 16 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně splatit do [datum]. Této své povinnosti však žalovaný včas a řádně nedostál, když peněžní prostředky ve lhůtě splatnosti právní předchůdkyně žalobkyně nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku 16 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné částky od [datum] do zaplacení do dne podání žaloby nezaplatil, ač byl před podáním žaloby k zaplacení vyzván předžalobní upomínkou zaslanou mu dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den [datum], účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud shledá žalobní tvrzení či předložené důkazy za nedostatečné, žádá žalobkyně o vyzvání k jejich doplnění. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nepřihlížel a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o uživatelském účtu, a to za účelem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru prostřednictvím uživatelského účtu žalovaného (prokázáno smlouvou o uživatelském účtu ze dne [datum]). Téhož dne uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do sjednané výše úvěrového rámce. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit jí úrok a poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Po dobu 30 dnů od prvního čerpání úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 0 %, v ostatních případech byla sjednána ve výši 22 % měsíčně. Úvěrový rámec byl sjednán s maximální výší 60 000 Kč, záleželo však na posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec s limitem 16 000 Kč se splatností do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum]). Před uzavřením smlouvy byl žalovaný seznámen se svými právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dne [datum] zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 16 001 Kč (prokázáno výpisem z účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] a sdělením [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným ve výši 16 000 Kč dílčí smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni (prokázáno dílčí smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum] a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno a zároveň byl žalovaný předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Oba dopisy byly žalovanému zaslány dne [datum] a dodány dne [datum] (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum] a printscreenem z webových stránek České pošty – sledování zásilek k podacímu číslu RR2701368641F).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

15. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

18. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 19. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvají na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

20. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupovala právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

21. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě dokladů poskytnutých žalovaným, případně náhledem do relevantních databází. Tato tvrzení však nebyla dostatečná a ani nebyla podložena žádnými důkazy. Soud ještě před nařízením jednání vyzval žalobkyni, aby chybějící skutková tvrzení doplnila a zároveň, aby označila důkazy k jejich prokázání. Žalobkyně výzvě soudu nevyhověla. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. opětovně poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů při ústním jednání, žalobkyně se však k jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Pokud jde o podmíněnou žádost žalobkyně o odročení jednání, soud k této nepřihlížel, jak již vysvětlil výše. Nicméně s ohledem na okolnost, že žalobkyně k předchozí výzvě soudu sdělila, že žádné listinné důkazy nemá k dispozici, a tudíž je nemůže předložit, je zřejmé, že důsledků s tím spojených si byla vědoma (když navrhla, aby soud žalobkyni její nárok přiznal z jiného titulu).

22. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

23. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 16 000 Kč, kterou jí a po postoupení pohledávky žalobkyni žalovaný ani zčásti nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění, tedy částku 16 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši požadované žalobkyní ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené žalobkyní v předžalobní upomínce, která byla žalovanému doručena dne [datum], tj. od [datum] (jelikož poslední den lhůty připadl na sobotu, posledním dnem lhůty byl podle § 57 odst. 2 o. s. ř. nejbližší pracovní den, tj. pondělí [datum]), do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

24. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. (za splnění podmínek § 142a odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 2 252 Kč byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, výší úvěru, výší dlužné částky a popř. výší příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.