8 C 13/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hanzlíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od datum do datum, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejích doplnění ze dne datum, datum a datum domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené dlužné částky z titulu nevrácených peněžních prostředků ze smlouvy o úvěru ze dne datum, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, s. r. o., IČO, sídlem adresa, prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa, na nichž si žalovaný zřídil uživatelský účet a odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Po registraci žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí konkrétního úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poté prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě jí žalovaným poskytnutých dokumentů a lustracemi v databázích ISIR, příjmení, CRKI a EUCB a zaslala žalovanému návrh úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy žalovanému dne datum zaslala na účet č. bankovní účet částku 16 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně splatit do datum. Této své povinnosti však žalovaný včas a řádně nedostál, když peněžní prostředky ve lhůtě splatnosti právní předchůdkyně žalobkyně nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku 16 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné částky od datum do zaplacení do dne podání žaloby nezaplatil, ač byl před podáním žaloby k zaplacení vyzván předžalobní upomínkou zaslanou mu dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den datum, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud shledá žalobní tvrzení či předložené důkazy za nedostatečné, žádá žalobkyně o vyzvání k jejich doplnění. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nepřihlížel a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o uživatelském účtu, a to za účelem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru prostřednictvím uživatelského účtu žalovaného (prokázáno smlouvou o uživatelském účtu ze dne datum). Téhož dne uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do sjednané výše úvěrového rámce. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit jí úrok a poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Po dobu 30 dnů od prvního čerpání úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 0 %, v ostatních případech byla sjednána ve výši 22 % měsíčně. Úvěrový rámec byl sjednán s maximální výší 60 000 Kč, záleželo však na posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec s limitem 16 000 Kč se splatností do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne datum). Před uzavřením smlouvy byl žalovaný seznámen se svými právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dne datum zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. bankovní účet částku 16 001 Kč (prokázáno výpisem z účtu č. bankovní účet ze dne datum a sdělením jméno příjmení příjmení ze dne datum). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným ve výši 16 000 Kč dílčí smlouvou o postoupení pohledávek číslo ze dne datum na společnost právnická osoba, která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila na žalobkyni (prokázáno dílčí smlouvou o postoupení pohledávek číslo ze dne datum a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum). Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno a zároveň byl žalovaný předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Oba dopisy byly žalovanému zaslány dne datum a dodány dne datum (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, podacím lístkem ze dne datum a printscreenem z webových stránek České pošty – sledování zásilek k podacímu číslu RR2701368641F).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

15. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

18. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 19. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvají na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

20. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupovala právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

21. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě dokladů poskytnutých žalovaným, případně náhledem do relevantních databází. Tato tvrzení však nebyla dostatečná a ani nebyla podložena žádnými důkazy. Soud ještě před nařízením jednání vyzval žalobkyni, aby chybějící skutková tvrzení doplnila a zároveň, aby označila důkazy k jejich prokázání. Žalobkyně výzvě soudu nevyhověla. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. opětovně poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů při ústním jednání, žalobkyně se však k jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Pokud jde o podmíněnou žádost žalobkyně o odročení jednání, soud k této nepřihlížel, jak již vysvětlil výše. Nicméně s ohledem na okolnost, že žalobkyně k předchozí výzvě soudu sdělila, že žádné listinné důkazy nemá k dispozici, a tudíž je nemůže předložit, je zřejmé, že důsledků s tím spojených si byla vědoma (když navrhla, aby soud žalobkyni její nárok přiznal z jiného titulu).

22. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

23. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 16 000 Kč, kterou jí a po postoupení pohledávky žalobkyni žalovaný ani zčásti nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění, tedy částku 16 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši požadované žalobkyní ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené žalobkyní v předžalobní upomínce, která byla žalovanému doručena dne datum, tj. od datum (jelikož poslední den lhůty připadl na sobotu, posledním dnem lhůty byl podle § 57 odst. 2 o. s. ř. nejbližší pracovní den, tj. pondělí datum), do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

24. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. (za splnění podmínek § 142a odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 2 252 Kč byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, výší úvěru, výší dlužné částky a popř. výší příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.