8 C 153/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyně JUDr. Lenkou Engelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení částky 14 701 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, aby byla žalovaná povinna uhradit částku 12 568 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 24. 11. 2020 do zaplacení, dále pohledávku ve výši 2 133,04 Kč, úrok ve výši 95,95% ročně z částky 9 612,40 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 47 232 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uhrazení v záhlaví uvedené částky s následujícím odůvodněním. Mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouvá). Žalovaná tuto smlouvu podepsal dne 30. 7. 2019. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 10 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 30. 7. 2019. Žalovaná se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,7 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 820 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: 820 Kč ze dne 14. 8. 2019, 820 Kč ze dne 17.09.2019 820 Kč ze dne 14.10.2019, 820 Kč ze dne 12.11.2019, 1 000 Kč ze dne 15.01.2020, 1 000 Kč ze dne 17.02.2020, 460 Kč ze dne 06.04.2020, 1 000 Kč ze dne 21.05.2020, 640 Kč ze dne 15.06.2020, 1 000 Kč ze dne 19.06.2020, 640 Kč ze dne 24.07.2020, 1 000 Kč ze dne 20.08.2020, 6,31 Kč ze dne 16.10.2020. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 249 Kč Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 600 Kč Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobce vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 13 splatné dne 17. 9. 2020. K datu 22. 11. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výší celkem 11 719,17 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobce uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Žalována se k věci vyjádřila takto. Učinila nesporným, že obdržela od žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a podepsala předmětnou smlouvu o úvěru. K přijetí úvěru jí přiměla její matka, která žila ze sociálních dávek, a proto by sama na úvěr nedosáhla. matka ji slíbila, že úvěr bude splácet, žalovaná žádné prostředky na splácení neměla celý důchod odevzdávala matce jako příspěvek na společnou domácnost. Žalovaná žila ve společné domácnosti s matkou. Její příjem byl pouze invalidní důchod tehdy ve výši 5 994 Kč, celý důchod poskytovala žalovaná své matce na náklady domácnosti (to vyplývá i z výpisu předloženého žalobkyní – výběr 6 000 Kč). Žalovaná uvedl, že kromě výpisu z účtu, na kterém je uveden zůstatek 2,77 Kč žádné jiné doklady o příjmech a výdajích neposkytovala žalobkyni a ani na ně nebyla dotazována. Žalovaná poté to co soud klasifikoval vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení žalované (vysvětleno níže) navrhla jako obranu započíst veškeré částky uhrazené žalobkyni 10 026,31 Kč (do výše částky považované soudem za bezdůvodné obohacení žalované) Účastníci učinili nesporným, že mezi nimi byla uzavřena úvěrová smlouva [číslo] dne 30. 7. 2019. S obsahem jak uvádí žalobkyně ve svých tvrzeních. Soud kvalifikoval právní jednání účastníků jako spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. V této situaci, bylo namístě nejdříve posoudit, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Teprve v případě kladného závěru k této otázce, mělo smysl zkoumat další konkrétní ustanovení úvěrové smlouvy ve vztahu k oprávněnosti žalobkyní vznesených žalobních nároků. Žalobkyně předložila jako podklad pro zkoumání příjmů žalované pouze výpis z jejího účtu (l. [číslo]), z kterého je zřejmý příjem z invalidního důchodu 5 994 Kč a následně za 4 dna výběr částky 6000 Kč v hotovosti, což odpovídá tvrzení žalované o odevzdávání celého důchodu matce. Žádné další příjmy na výpise nejsou. Zůstatek za měsíc červen 2019 je 2,99 Kč. Předložený dokument hodnocení klienta pak pracuje s ničím nepodloženými závěry o tom, že náklady na bydlení žalované jsou 1 000 Kč a její rezerva je 500 Kč, volné zdroje 1 064 Kč (splátka 820 Kč). Přitom pouhým náhledem na jediný žalovanou předložený doklad (výpis z účtu) by žalobkyně musel, zjisti, že závěry z v hodnocení klienta jsou v rozporu z takto doložené reality a bylo by na místě podrobněji se zabývat skutečnými výdaji žalované, což se nastalo. Lustrace v dostupných bankovních a nebankovních rejstřících a v insolvenčním rejstříku není dostatečným podkladem pro zhodnocení schopnosti klienta splácet, pokud není doprovázena posouzením jeho výdajů a příjmu avšak na základě validních podkladů, ne tedy jen prohlášením klienta. Pokud pak žalobkyně argumentuje sestaveným matematickým modelem schopnosti splácet (nebyl předložen) ani tento model nemůže poskytnout relevantní závěry bez řádně ověřených vstupních údajů zejména o příjmech a výdajích žalované. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, soud z předložených důkazů a z žalobních tvrzení žalobkyně učinil závěr, že ke zkoumání úvěruschopnosti v rozsahu a způsobem stanoveným § 86 a následující z. č. 257/2016 Sb. nedošlo. Soud upozorňuje i na § 78 z. č. 257/2016Sb., podle něhož je povinností úvěrujícího uchovat podklady pro zkoumání úvěruschopnosti (např. pracovní smlouvy, výplatní pásky, výpisy z účtu atd.). Splněním povinnosti prověřit úvěrushopnost není spoléhání na informace sdělené dlužníkem bez jejích náležitých ověření, když v daném případě i ze sdělených informací nebylo možno učinit závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK) jakož i NS (sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), NSS a ÚS ČR (I US 199/11) dovodila, že nedostatek řádného zkoumání úvěruschopnosti zakládá absolutní nepatrnost úvěrové smlouvy. Soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalobkyně má tak nárok pouze na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny dluhu dle § 2991 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „ o. z.“) s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2012Sb. od doručení žaloby, neboť předchozí výzvy k úhradě nevyzývaly k úhradě bezdůvodného obohacení, nýbrž k neplatným nárokům z úvěru, tedy nevyvolaly splatnost dluhu. Žalovaná do výše svého bezdůvodného obohacení uplatnila jako obranu započíst již uhrazené částky, které žalobkyně v žalobě vyčíslila na částku 10 206 Kč. Žalobkyně tvrdila, že jistina zůstala nesplacená v celé výši tedy 10 000 Kč. Je zřejmé, že k obraně započtená částka 10 206 Kč, kterou prokazatelně žalovaná žalobkyni z titulu neplatné úvěrové smlouvy uhradila zcela postačí k započtení na jistinu úvěru 10 000 Kč včetně úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucích od doručení žaloby žalované tj. od 27. 6. 2021 do 2. 9. 2021 kdy byl učiněn zápočet. Z uvedeného důvodu soud nepřiznal žalobkyni ani jistinu úvěru a zamítl žalobu celou. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když však zcela úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.