8 C 19/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hanzlíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 36 445 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 18 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 600 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do částky 17 845 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 24 645 Kč od 25. 10. 2020 do 1. 11. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 045 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené dlužné částky z titulu neuhrazené zápůjčky ze smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 9. 2020, kterou žalovaná uzavřela se žalobkyní prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně webová adresa a za pomoci příjmení kódu, odeslaného na telefonní číslo žalované. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, seznámila, že jim porozuměla a že s nimi souhlasí. Totožnost žalované byla přitom ověřena na základě skenu dokladu totožnosti žalované a zasláním korunové platby z účtu vedeného na jméno žalované. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 18 600 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 045 Kč do 24. 10. 2020. Svou povinnost však žalovaná nesplnila, když zápůjčku do uvedeného data řádně a včas nevrátila. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením. Žalovaná na dlužnou částku sestávající z dlužné jistiny ve výši 18 600 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 045 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 300 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 25. 10. 2020 do 5. 4. 2022, snížená na částku, která nepřesahuje polovinu poskytnuté jistiny) a účelně vynaložených nákladů za odeslání 5 písemných výzev k plnění ve výši 2 500 Kč však do dne podání žaloby neuhradila, a to ani na základě předžalobní upomínky.

2. Úvěruschopnost žalované žalobkyně prověřila na základě informací o osobních a majetkových poměrech získaných od žalované, tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédla do relevantních databází. Tyto informace a dokumenty byly zaneseny do zákaznické karty žalované. Po zhodnocení uvedených informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna spotřebitelský úvěr splácet. K výzvě soudu k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně sdělila, že výzvě soudu nevyhoví a navrhla, aby soud v případě, že smlouvu o zápůjčce posoudí jako neplatnou, žalované uložil povinnost vrátit vše, co jí bylo žalobkyní na základě této smlouvy poskytnuto, včetně úroku z prodlení, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 4. 11. 2022, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaná bez omluvy k jednání nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud shledá žalobní tvrzení či předložené důkazy za nedostatečné, žádá žalobkyně o vyzvání k jejich doplnění. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu § 41a odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nepřihlížel a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně webová adresa a za pomoci příjmení kódu uzavřela dne 24. 9. 2020 smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen„ VOP“) a na základě níž žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 18 600 Kč, které žalované zaslala na její bankovní účet č. bankovní účet, vedený u obec spořitelny, a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 045 Kč, celkem tedy částku ve výši 24 645 Kč, nejpozději do 24. 10. 2020. Pro případ prodlení žalované s plněním jejího závazku se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni jednak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a rovněž účelně vynaložené náklady, zejm. na zasílání písemných upomínek ve výši 500 Kč za odeslání jedné upomínky (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 24. 9. 2020, dodatkem ke smlouvě o zápůjčce ze dne 24. 9. 2020, VOP, sdělením obec spořitelny ze dne 15. 8. 2022, potvrzením o platbě ve výši 8 600 Kč ze dne 16. 2. 2022 a potvrzením o platbě ve výši 10 000 Kč ze dne 16. 2. 2022). Žalovaná sjednanou částku do dne splatnosti neuhradila, dlužnou částku neuhradila ani přes opakované výzvy žalobkyně (prokázáno upomínkami ze dne 31. 10. 2020 a 7. 11. 2020 a opakovanými výzvami k úhradě ze dne 14. 11. 2020, 23. 11. 2020 a 8. 12. 2020). Naposledy byla žalovaná k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou zástupkyně žalobkyně ze dne 12. 10. 2021, a to ve lhůtě 3 dnů (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 10. 2021 a podacím lístkem). Tato upomínka byla doručována žalované prostřednictvím České pošty dne 19. 10. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaná nebyla zastižena, byla zásilka uložena na poště. Jelikož si žalovaná zásilku v úložní době nevyzvedla, byla tato zásilka vrácena zpět žalobkyni (prokázáno podacím lístkem a výpisem ze sledování zásilek k podacímu číslu anonymizováno).

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo, anonymizováno právnická osoba anonymizováno, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

15. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

18. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 19. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

20. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

21. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě informací a dokladů poskytnutých žalovanou, případně náhledem do relevantních databází. Tato tvrzení však nebyla dostatečná a ani nebyla podložena žádnými důkazy. Soud ještě před nařízením jednání vyzval žalobkyni, aby chybějící skutková tvrzení doplnila a zároveň, aby označila důkazy k jejich prokázání. Žalobkyně výzvě soudu nevyhověla. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. opětovně poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů při ústním jednání, žalobkyně se však k jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Pokud jde o podmíněnou žádost žalobkyně o odročení jednání, soud k této nepřihlížel, jak již vysvětlil výše. Nicméně s ohledem na okolnost, že žalobkyně k předchozí výzvě soudu sdělila, že potřebná skutková tvrzení nedoplní a ani důkazy neoznačí, je zřejmé, že důsledků s tím spojených si byla vědoma (když navrhla, aby soud žalobkyni její nárok přiznal z jiného titulu).

22. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné zápůjčku žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou.

23. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 18 600 Kč, kterou jí žalovaná ani zčásti nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna toto plnění, tedy částku 18 600 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši požadované žalobkyní ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené žalobkyní v předžalobní upomínce, která byla žalované doručena fikcí dne 29. 10. 2021 (analogicky dle § 49 odst. 4 o. s. ř.), tj. od 2. 11. 2021, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

24. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy zvážil míru úspěchu a neúspěchu obou účastníků z pohledu předmětu řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 18 600 Kč a žalovaná co do 17 845 Kč, žalobkyně byla tedy v řízení úspěšná v rozsahu 51 % a žalovaná v rozsahu 49 %. Vzhledem k tomu, že úspěch a neúspěch stran v řízení byl přibližně stejný, rozhodl soud s odkazem na uvedené ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.