8 C 215/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,05 %, od [datum] do [datum] ve výši 7,5 %, od [datum] do [datum] ve výši 8 %, od [datum] do [datum] ve výši 8,75 %, od [datum] do [datum] ve výši 9 %, od [datum] do [datum] ve výši 7,25 % a za dobu od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 7,05 %, od [datum] do [datum] ve výši 7,5 %, od [datum] do [datum] ve výši 8 %, od [datum] do [datum] ve výši 8,75 %, od [datum] do [datum] ve výši 9 %, od [datum] do [datum] ve výši 7,25 % a za dobu od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši [částka] a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný však neuhradil svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně řádně a včas, a proto vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Výše uvedená smlouva o půjčce zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku celkem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] postoupila s účinností ke dni [datum] svoji pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] S.á.r.l., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení [částka] (tj. jistinu [částka] a souhrnný poplatek po zohlednění úhrady žalovaného ve výši [částka]). Společnost [anonymizována dvě slova] postoupila s účinností ke dni [datum] svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně naposledy marně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum].

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě byl závazek žalovaného částečně plněn a měl být splněn na území České republiky, a proto může být žalovaný žalován u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 5. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které [právnická osoba] žalovanému poskytla částku ve výši [částka] v hotovosti. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy, a zavázal se vrátit [právnická osoba] jistinu [částka] spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], tj. zavázal se vrátit celkovou dlužnou částku [částka] v [anonymizováno] pravidelných týdenních splátkách po [částka]. Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na svůj dluh pouze částku ve výši [částka] Smlouva o půjčce dále obsahovala ustanovení, že její součástí jsou i smluvní podmínky smlouvy o půjčce. V čl. 8 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbylé části půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka. Dne [datum] uzavřela [právnická osoba] jako postupitel a [právnická osoba] S. á. r. l jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek. Následně dne [datum] uzavřela [právnická osoba] S. á. r. l jako postupitel s žalobkyní jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek. V příloze smluv je mezi postupovanými pohledávkami uvedena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] a [datum]. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum] odeslaným dle podacího archu dne [datum]. Žalovaný na výzvu nikterak nereagoval a nezaplatil již ničeho.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Pro určení rozhodného hmotného práva se použije Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřená k podpisu v [anonymizováno] dne [datum], která se uplatní u smluv uzavřených v období od [datum] do [datum]. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z jejího čl. 5 a dále z čl. 3 odst. 1, podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo vyplývat s dostatečnou jistotou z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Dle čl. 16 smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o půjčce, se smlouva řídí ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb. a č. 321/2001 Sb. V dané věci se proto bude postupovat podle právního řádu České republiky.

8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o. z.“, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Pro právní posouzení této věci – s výjimkou postoupení pohledávky – jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“).

10. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

11. V daném případě si smluvní strany ujednaly úročené přenechání peněžních prostředků předaných při podpisu smlouvy a tento závazkový vztah je možné podřadit pod smlouvu o půjčce i o úvěru, proto je třeba při výkladu právního jednání přihlédnout k označení smlouvy zvolenému stranami, které svědčí o vůli účastníků uzavřít smlouvu o půjčce dle dále citovaného § 657 an. obč. zák.

12. Podle § 657 obč. zák smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

13. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

14. Podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

15. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o půjčce, přičemž z doložených listin vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému půjčku skutečně poskytla, avšak žalovaný se dostal do prodlení s jejím splácením.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si v uzavřené smlouvě o půjčce ujednali úrok ve výši [částka] (ve smlouvě sice označený jako souhrnný poplatek, nicméně svojí povahou se jedná o odměnu za půjčení peněz, tj. úrok, jak ostatně potvrzuje i žalobkyně ve svém návrhu). Takto sjednaný úrok činí [anonymizováno] poskytnuté jistiny a při splatnosti 53 týdnů (1,019 roku) se pak jedná o úrok ve výši [anonymizováno] ročně ([anonymizováno] / [anonymizováno]). Tuto výši je nutno poměřovat hledisky významnými pro úsudek o jejím souladu (rozporu) s dobrými mravy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, uzavřel, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

17. Nejvyšší soud považoval za rozporné s dobrými mravy a neplatné dle § 39 dřívějšího občanského zákoníku ujednání o úrocích ve výši 5% měsíčně, tj. 60 % ročně, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici uvedené obvyklé úrokové míry (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005).

18. K otázce hrubého nepoměru ve vzájemném plnění se vyjádřil i Ústavní soud. V mnoha svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že v soukromém právu se aplikuje zásada pacta sunt servanda (smlouvy nechť jsou dodržovány), a to i v případech, kdy je to pro některou ze smluvních stran nevýhodné (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1090/08 ze dne [datum]). V nálezu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 (N 113/53 SbNU 409) pak zaujal právní názor, že smysl úroku z prodlení lze nacházet v jeho motivační a sankční funkci, pokud se dlužník ocitne v prodlení se včasným a řádným vrácením dluhu. I zde je však nutno dbát na zásadu přiměřenosti, jeden ze stěžejních principů ústavního soud, dodržovaný v demokratických právních státech, chápaný nikoliv pouze formálně, ale zejména materiálně (materiální právní stát). Již odedávna, a to i v obchodním styku, platí ve slušné společnosti maxima "každému co jeho jest"; ani zajištění tohoto smluvního nároku však nesmí být nadměrné. Je pochopitelné, že zcela neúměrná výše úroků, a to i úroků z prodlení, může být oprávněně pociťována dotčeným subjektem jako nespravedlivá, a to i bez ohledu na to, je-li v konkrétním případě pro něj likvidační či nikoliv. To přirozeně musí být konfrontováno i z hlediska objektivního posouzení dané věci. V této souvislosti Ústavní soud odkázal na výše citovaný judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, s jehož závěry se zcela ztotožnil.

19. Jestliže si právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný ujednali úrok ve výši [anonymizováno] ročně, jedná se o ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák. Neplatnost ujednání o výši úroku (souhrnném poplatku) však nevede k neplatnosti smlouvy o půjčce jako celku, protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (§ 41 obč. zák.). Občanský zákoník moderaci nepřiměřené výše sjednaného úroku z půjčky neupravoval, nelze proto dospět k závěru o neplatnosti jen té části ujednání o úroku z půjčky, která přiměřený úrok přesahuje (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005, či závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3562/2013, o tom, že absenci zákonné úpravy moderace nelze aplikací ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nahrazovat).

20. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na vrácení jistiny [částka], již je však nutno ponížit o úhrady provedené žalovaným ve výši [částka], které pro neplatnost ujednání o úroku nelze započíst na souhrnný poplatek a je třeba je použít na splacení části jistiny. Žalovaný tudíž na jistině dluží částku [částka] ([částka] – [částka]) a co do této částky soud žalobě výrokem II. vyhověl. Příslušenství soud žalobkyni přiznal v souladu s § 517 obč. zák. v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. Úrok z prodlení by žalobkyni náležel za dobu delší (již po zániku smlouvy o půjčce), nicméně v žalobě se domáhala příslušenství až ode dne následujícího po postoupení pohledávky.

21. Ve zbývajícím rozsahu (tj. co do části jistiny kryté úhradami žalovaného ve výši [částka] včetně příslušenství z této částky a souhrnného poplatku ve výši [částka]) soud žalobu jako nedůvodnou s ohledem na shora uvedené výrokem I. zamítl.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by měl nárok na náhradu nákladů řízení více procesně úspěšný žalovaný co do 14,28 % (jeho úspěch 57,14 % po odečtení úspěchu žalobkyně 42,86 %), nicméně žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.