8 C 281/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa o zaplacení 17 644 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 7 005 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 005 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 639 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 639 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 818 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 7. 8. 2020 ve znění jeho doplnění domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku jako bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo na úkor žalobkyně z neplatných smluv o úvěru. Žalovaná s žalobkyní uzavřela v roce 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na částku ve výši 10 000 Kč a smlouvu o úvěru [číslo] na částku 15 000 Kč, v roce 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na částku 10 000 Kč a v roce 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na částku 15 000 Kč, ve všech případech se jednalo o spotřebitelské smlouvy podléhající pravidlům zákonů č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jako„ ZoSÚ2010“) a [číslo] 2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dála jako„ ZoSÚ“). Žalobkyně na první z uvedených smluv žalované uhradila částku 17 100 Kč, na druhou 26 550 Kč, na třetí 17 394 Kč a na čtvrtou 6 600 Kč. Žalobkyně se domnívá, že žalovaná při uzavírání jednotlivých smluv o spotřebitelském úvěru porušila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalobkyně jako spotřebitelky. Žalovaná si neobstarala dokumenty, ze kterých by mohl zjistit relevantní informace o úvěruschopnosti žalobkyně (např. výpisy z bankovního účtu, pracovní smlouvu nebo potvrzení o příjmu, příp. daňové přiznání spotřebitele atd. Žalovaná nenahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odborná péče ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele představuje kvalifikované jednání se zvýšenou mírou obezřetnosti a odpovědnosti. Pro žalovanou tak nemohly být dostačující pouze informace sdělené jí žalobkyní. Závěr o tom, že žalovaná řádně před uzavřením smluv neposoudila úvěruschopnost žalobkyně, nezhojí ani případné prohlášení žalobkyně uvedené ve smluvních podmínkách ke smlouvám, že byly poskytnuty úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou půjčku. Průměrný spotřebitel nemůže mít představu o tom, co je obsahem povinnosti věřitele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou proto podle § 9 odst. 1 ZoSÚ2010 a podle § 87 odst. 1 ZoSÚ v celém rozsahu neplatné. Žalovaná mohla proto požadovat po žalobkyni pouze uhrazení poskytnutých částek, a nikoli uhrazení úroku a doplňkových poplatků. Žalobkyně z důvodu právní jistoty ve smyslu § 1982 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jako„ o. z.“), provedla zápočet pohledávky žalované na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 400 Kč představující neuhrazenou část jistiny poskytnuté žalovanou žalobkyni v souvislosti s neplatným uzavřením čtvrté smlouvy, a to vůči pohledávce žalobkyně představující nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kterou má žalobkyně za žalovanou ve výši 26 044 Kč, představující celkovou částku, kterou žalobkyně nedůvodně uhradila žalované v souvislosti s neplatným uzavřením první a druhé smlouvy, kdy na pohledávku z neplatné první smlouvy byla započtena částka ve výši 7 100 Kč a na pohledávku z druhé smlouvy byla započtena částka ve výši 1 300 Kč. S poukazem na toto započtení vzájemných pohledávek pohledávka žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy [číslo] zanikla, stejně jako zanikla pohledávka žalované na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy [číslo]. Žalované tak zbývá uhradit žalobkyni pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy [číslo] ve výši 17 644 Kč. Provedení zápočtu je součástí předžalobní výzvy na vydání bezdůvodného obohacení, která byla žalované doručena dne 3. 3. 2020. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně současně poukázala na rozpor výše RPSN ve shora uvedených smlouvách s dobrými mravy.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyni neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná v prvé řadě popírá rozpor RPSN s dobrými mravy. Sám výsledek tohoto ukazatele nemůže být v rozporu s dobrými mravy, neboť se jedná pouze o číselné vyjádření finančních podmínek úvěru, které nijak nezohledňuje jednotlivé platby spojené s poskytnutím úvěru. Soulad s dobrými mravy nelze hodnotit pouze dle nominální výše, ale především vzhledem ke všem rozhodným okolnostem případu. Dále žalovaná nesouhlasí, že by neposuzovala úvěruschopnost žalobkyně řádně. Veškerý postup při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně byl zaznamenán ve smluvní dokumentaci a tato skutečnost byla potvrzena jak žalobkyní, tak i zástupcem žalované v protokolu či evidenční kartě, jenž byl vypracován jakožto důkaz právě reálného posouzení úvěruschopnosti. Není pravdou, že by se žalovaná pouze spoléhala na pouhé prohlášení žalobkyně jako spotřebitele. Žalovaná při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně postupovala v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 ZoSÚ2010 i v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ, když vycházela z informací a podkladů získaných od žalobkyně, přičemž prostřednictvím předložení výplatních pásek, nájemní smlouvy, pracovní smlouvy, SIPA atd. tyto informace doplnila (ověřila). Skutečnost, že toto reálné ověření proběhlo, následně z důvodu důkazní jistoty zaznamenala žalovaná s žalobkyní do smluvní dokumentace. I s ohledem na nízké výše poskytovaných úvěrů považovala žalovaná takto získané informace za dostatečné. Žalovaná nepořizovala kopie dokladů předložených žalobkyní (vyjma výplatních pásek), tudíž neměla povinnost tyto dokumenty uchovávat. Žalovaná se domnívá, že povinnost pořizovat kopie dokumentů jí zákon neukládá. Před uzavřením každé ze smluv o spotřebitelském úvěru ověřila žalovaná výši mzdy žalobkyně prostřednictvím předložených výplatních pásek nebo/ a potvrzením o podpoře. Existence pracovního úvazku/brigády pak byla ověřena na základě pracovní smlouvy, která byla žalované předložena. Důkazem předložení pracovní smlouvy, výplatních pásek a dalších potvrzení žalované jsou přiložené evidenční karty klienta (v části„ ověřené dokumenty“), jakož i protokoly o infomační a posuzovací návštěvě (v části„ předmět jednání“ je v protokolech uvedeno„ Příprava podkladů k vyplnění Evidenční karty (os. doklady, doklady prokazující příjmy a výdaje)“). Z podkladů předložených žalobkyní vyplynuly celkové výdaje ve výši nijak nevybočující z běžného průměru nákladů domácností v době a místě. Žalovaná dále využila aplikace [anonymizováno] k prověření exekucí a insolvencí. Žalovaná veškerou smluvní dokumentaci vede zcela transparentně, neúčtuje žádné skryté poplatky, vše je velmi jasně a srozumitelně uvedeno ve smluvní dokumentaci, klient na několika řádcích vidí nejen částku zapůjčenou, jednotlivé splátky, ale také jednoznačnou finální částku. Vzhledem k tomu, že žalovaná považuje smlouvy o úvěru za platné, není možné provést započtení, jak to učinila žalobkyně. I kdyby však tvrzené bezdůvodné obohacení skutečně vzniklo, žalovaná vznáší námitku promlčení žalovaného nároku.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

4. Dne 8. 2. 2016 vyplnil zástupce žalované s žalobkyní evidenční kartu klienta ke smlouvě [číslo]. Dle uvedených údajů žalobkyně bydlí na adrese uvedené v žalobě, má 2 nezaopatřené děti, v domácnosti žijí 4 osoby. Žalobkyně nemá ke dni vyplnění karty („ v současné době“) žádnou půjčku u žalované, žádá o půjčku 10 000 Kč na mimořádné výdaje. Příjem žalobkyně tvoří dávky od Úřadu práce a z brigády, u položky mzda je uvedena částka 5 000 Kč, dále jsou zaznamenány jiné příjmy 5 000 Kč a 2 500 Kč, celkem činí příjmy 12 500 Kč měsíčně. Běžné měsíční výdaje žalobkyně sestávají z nájmu 2 000 Kč, nákladů na telefon 300 Kč, splátek půjček 1 400 Kč a výdajů na domácnost 2 000 Kč, celkem výdaje činí 5 700 Kč. Zjištěný použitelný měsíční zůstatek představoval 6 000 Kč. V tabulce ověřených dokumentů je zaškrtnut občanský průkaz, výměr podpory, výplatní pásky, nájemní smlouva a SIPO. Žalobkyně podpisem potvrdila pravost údajů uvedených v kartě. Na zadní straně karty je uvedeno datum 8. 1. 2016 (evidenční karta klienta z 8. 2. 2016). Žalovaná dne 2. 2. 2016 ověřila, zda je proti žalobkyni vedeno insolvenční nebo exekuční řízení, s negativním výsledkem. V ověřovacím formuláři je sice uvedeno chybně jméno žalobkyně, nicméně dle označení klienta je zřejmé, že byla ověřována osoba žalobkyně (ověření z 2. 2. 2016).

5. Dne 13. 12. 2016 vyplnil zástupce žalované s žalobkyní evidenční kartu klienta. Dle uvedených údajů žalobkyně bydlí stále na adrese uvedené v žalobě, má 2 nezaopatřené děti, v domácnosti žijí 4 osoby. Žalobkyně má základní vzdělání, je svobodná, bydlí v nájmu. Žalobkyně žádá o půjčku 15 000 Kč. Žalobkyně pracuje na částečný pracovní úvazek jako pomocná dělnice u společnosti [právnická osoba], v ověřených dokumentech je uvedena pracovní smlouva a výplatní pásky. U položky mzda je zaznamenána částka 15 000 Kč a dále státní podpora 6 000 Kč, celkem činí příjmy 21 000 Kč měsíčně. Běžné měsíční výdaje žalobkyně sestávají z nájmu 7 900 Kč, nákladů na telefon 300 Kč, splátek půjček vůči žalované 0 Kč a splátek jiných půjček 1 000 Kč (jednalo se o exekuci na 30 000 Kč), celkem výdaje činí 8 900 Kč. Zjištěný použitelný měsíční zůstatek představoval 12 100 Kč. V tabulce ověřených dokumentů je zaškrtnut občanský průkaz, pracovní smlouva, výpisy z bankovního účtu, výplatní pásky, nájemní smlouva a SIPO. Žalobkyně podpisem potvrdila údaje uvedené v kartě (evidenční karta klienta z 13. 12. 2016). Žalovaná dne 19. 12. 2016 ověřovala, zda je proti žalobkyni vedeno insolvenční nebo exekuční řízení, a zjistila, že proti žalobkyni jsou vedeny 4 exekuce, což je uvedeno pouze v poznámce ve formuláři, v aplikaci [anonymizováno] není žádný záznam (ověření z 13. 12. 2016).

6. Dne 19. 6. 2018 vyplnila zástupkyně žalované s žalobkyní evidenční kartu klienta. Dle uvedených údajů žalobkyně bydlí stále na adrese uvedené v žalobě, v domácnosti žije 1 vyživovaná osoba, v domácnosti žije 1 osoba. Žalobkyně má středoškolské vzdělání, je vdaná, bydlí v nájmu, nevlastní nemovitost ani auto. Žalobkyně žádá o půjčku 10 000 Kč. Žalobkyně pracuje na plný pracovní úvazek jako montážnice u společnosti [právnická osoba], v ověřených dokumentech je uvedena pracovní smlouva a výplatní pásky. U položky mzda je zaznamenána částka 19 400 Kč. Běžné měsíční výdaje žalobkyně sestávají z nájmu 4 420 Kč a jiných výdajů 1 200 Kč, žádné další půjčky vůči žalované nebo jiné společnosti nejsou uvedeny, celkem výdaje činí 5 620 Kč. Zjištěný použitelný měsíční zůstatek představoval 13 780 Kč. V tabulce ověřených dokumentů je zaškrtnut občanský průkaz a výplatní pásky. Žalobkyně podpisem potvrdila údaje uvedené v kartě (evidenční karta klienta z 19. 6. 2018). Žalobkyně mimo jiné souhlasila s prověřením své osoby v registru klientských informací a potvrdila, že jí zástupkyně žalované seznámila s procesem posuzování úvěruschopnosti (protokol o informační a posuzovací návštěvě klienta z 19. 6. 2018). Ke dni 18. 6. 2018 měla žalobkyně v aplikaci [anonymizováno] 5 záznamů o nařízení exekuce (přehled exekucí z aplikace [anonymizováno]). Žalovaná dne 18. 6. 2018 ověřovala, zda je proti žalobkyni vedeno insolvenční nebo exekuční řízení, a zjistila, že proti žalobkyni je vedeno 5 exekucí. Na adrese žalobkyně je evidována jedna půjčka (ověření z 18. 6. 2018). Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 19. 6. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě jí poskytla částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách po 295 Kč, tj. 1 180 Kč měsíčně (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]).

7. Dne 23. 7. 2019 vyplnil zástupce žalované s žalobkyní evidenční kartu klienta. Dle uvedených údajů žalobkyně bydlí stále na adrese uvedené v žalobě, v domácnosti jsou 2 vyživované osoby, v domácnosti žijí 4 osoby. Žalobkyně má základní vzdělání, je svobodná, bydlí v nájmu, nevlastní nemovitost ani auto. Žalobkyně žádá o půjčku 15 000 Kč. Žalobkyně pracuje na plný pracovní úvazek jako montážnice u společnosti [právnická osoba], v ověřených dokumentech je uvedena pracovní smlouva a výplatní pásky. U položky mzda je zaznamenána částka 15 187 Kč, další měsíční příjem domácnosti činí 12 000 Kč, celkem činí příjmy domácnosti 27 187 Kč měsíčně. Běžné měsíční životní výdaje žalobkyně na bydlení sestávají z částky 11 260 Kč a životní minimum k ověření činí 10 750 Kč, žádné další půjčky vůči žalované nebo jiné společnosti nejsou uvedeny. Zjištěný použitelný měsíční zůstatek představoval 5 169 Kč (27 187 Kč – 22 018 Kč). Žalobkyně podpisem potvrdila údaje uvedené v kartě (evidenční karta klienta z 23. 7. 2019). Žalobkyně mimo jiné souhlasila s prověřením své osoby v registru klientských informací a potvrdila, že jí zástupce žalované seznámil s procesem posuzování úvěruschopnosti (protokol o informační a posuzovací návštěvě klienta z 21. 7. 2019). Ke dni 23. 7. 2019 měla žalobkyně v aplikaci [anonymizováno] 3 záznamy o nařízení exekuce (přehled exekucí z aplikace [anonymizováno]). Žalovaná dne 22. 7. 2019 ověřovala, zda je proti žalobkyni vedeno insolvenční nebo exekuční řízení, a zjistila, že proti žalobkyni jsou vedeny 3 exekuce. Na adrese žalobkyně je evidována jedna půjčka, v poznámce ověření je uvedeno, že půjčku schválil majitel (ověření z 23. 7. 2019). Žalobkyně předložila žalované výplatní lístek za květen 2019 s doloženým čistým příjmem 15 690 Kč, jedná se o příjem po provedené srážce exekuce, a dále za červen 2019 s doloženým čistým příjmem 14 683 Kč, jedná se o příjem po provedené srážce exekuce (výplatní lístek). Partner žalobkyně, pan [jméno] [příjmení], podepsal dne 22. 7. 2019 čestné prohlášení, dle kterého přispíval žalobkyni na běžné životní náklady částkou 12 000 Kč měsíčně (prohlášení), přestože jeho čistý měsíční příjem za květen 2019 po provedení srážek exekuce činil 8 991 Kč a za červen 2019 činil 12 635 Kč (výplatní pásky). Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 23. 7. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě jí poskytla částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč, tj. 1 818 Kč měsíčně (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]).

8. Na splátkách od žalobkyně vybraná částka v období od 8. 2. 2016 do 28. 12. 2016 činila 17 100 Kč, poslední splátka uhrazená dne 28. 12. 2016 činila 5 300 Kč a převyšovala běžnou výši vybraných splátek. Ke dni 28. 12. 2016 je uveden zůstatek úvěru jako 0 Kč. Namísto původně uvedených 60 splátek byl úvěr zaplacen v 10 splátkách (karta splátek [číslo]). Žalovaná eviduje v interním systému úhrady žalobkyně na první smlouvu ve výši 17 036 Kč (evidence splátek). Na splátkách od žalobkyně vybraná částka v období od 20. 12. 2016 do 19. 6. 2018 činila 26 645 Kč, předposlední splátka uhrazená dne 8. 4. 2018 činila 9 688 Kč a převyšovala běžnou výši vybraných splátek. Poslední splátka byla vybrána dne 19. 6. 2018 ve výši 1 993 Kč a ke dni 19. 6. 2018 činil zůstatek úvěru 0 Kč. Namísto původně uvedených 60 splátek byl úvěr zaplacen ve 12 splátkách (karta splátek [číslo]). Na splátkách od žalobkyně vybraná částka v období od 19. 6. 2018 do 24. 7. 2019 činila 17 394 Kč, poslední splátka uhrazená dne 24. 7. 2019 činila 4 694 Kč a převyšovala běžnou výši vybraných splátek. Ke dni 24. 7. 2019 je uvedeno„ doplaceno se slevou“ a zůstatek úvěru jako 0 Kč. Úvěr byl zaplacen v 10 splátkách (karta splátek [číslo]). Na splátkách od žalobkyně vybraná částka v období od neuvedeného data do 19. 11. (zřejmě 2019, ale rok není uveden) činila 6 600 Kč. Ke dni 19. 11. po 5 splátkách je zůstatek úvěru uveden jako 20 670 Kč (karta splátek [číslo]).

9. Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k zaplacení bezdůvodného obohacení do 7 dnů od zaslání výzvy dopisem ze dne 27. 2. 2020 odeslaným do datové schránky žalované dne 28. 2. 2020 a doručeným jí dne 3. 3. 2020, V předžalobní výzvě žalobkyně v souladu s § 1982 o. z. provedla zápočet pohledávky žalované na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 400 Kč představující neuhrazenou část jistiny poskytnuté žalovanou žalobkyni v souvislosti s neplatným uzavřením čtvrté smlouvy, a to vůči pohledávce žalobkyně představující nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kterou má žalobkyně za žalovanou ve výši 26 044 Kč. S poukazem na toto započtení dle žalobkyně zanikla její pohledávka vůči žalované z první smlouvy a žalované zbývá uhradit žalobkyni pohledávky z druhé a třetí smlouvy celkem ve výši 17 644 Kč (předžalobní výzva včetně doručenky).

10. Z učiněných zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

11. Žalovaná s žalobkyní postupně uzavřela v únoru 2016, v prosinci 2016, v červnu 2018 a v červenci 2019 čtyři smlouvy o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením každé ze smluv vyplnil zástupce žalované s žalobkyní evidenční kartu, kam zaznamenal údaje o osobních a majetkových poměrech žalobkyně. Jak se údaje v zákaznických kartách měnily, je patrné z následující tabulky: <b>smlouva; úvěr; os.v dom./vyž.os.; nájemné; příjem; zůstatek; měsíční splátka</b> 1.; 10 000 Kč; 4/2; 2 000 Kč; 5 000 Kč + 7 500 Kč; 6 000 Kč; 4 x 295 Kč = 1 180 Kč 2.; 15 000 Kč; 4/2; 7 900 Kč; 15 000 Kč + 6 000 Kč; 12 100 Kč; 4 x 442,50 Kč = 1 770 Kč 3.; 10 000 Kč; 1/1; 4 420 Kč; 19 400 Kč; 5 620 Kč; 4 x 295 Kč = 1 180 Kč 4.; 15 000 Kč; 4/2; 11 260 Kč; 15 187 Kč (+ 12 000 Kč); 5 169 Kč; 4 x 454,50 Kč = 1 818 Kč 12. V evidenční kartě ze dne 8. 2. 2016 jsou jako zdroj příjmu žalobkyně uvedeny dávky od Úřadu práce a příjem z brigády, jako mzda je označena částka 5 000 Kč a jako jiné příjmy částky 5 000 Kč a 2 500 Kč bez jakéhokoliv bližšího upřesnění jejich povahy, zástupce žalované měl příjem žalobkyně ověřit z výplatních pásek a výměru podpory. V evidenční kartě z 13. 12. 2016 je u položky mzda zaznamenána částka 15 000 Kč a dále státní podpora 6 000 Kč, aniž by alespoň z ověřovaných dokumentů plynulo, co za státní podporu žalobkyně pobírala a že by vůbec tento údaj byl ověřován. V kartě je u splátek půjček vůči žalované zaznačeno 0 Kč, ačkoliv byl úvěr z předešlé smlouvy dle karty splátek doplacen až 28. 12. 2016 splátkou ve výši 5 300 Kč (zřejmě z nově poskytnutého úvěru). Proti žalobkyni byly vedeny 4 exekuce, v aplikaci [anonymizováno] o nich není žádný záznam. Poměry žalobkyně zanesené v evidenční kartě z července 2018 se výrazně liší od roku 2016, žalobkyně žila sama snad s jednou vyživovanou osobou (což není zcela jasné, protože počet osob v domácnosti byl jedna a počet vyživovaných osob také), u žalobkyně je uvedeno najednou středoškolské vzdělání (ačkoliv v kartě následující je opět vzdělání základní). Podivné ovšem je, že ačkoliv by měla žalobkyně náhle bydlet sama, a to na stejné adrese jako doposud, její nájemné se náhle snížilo téměř na polovinu, nájemní smlouvu si však zástupce žalované ke kontrole nevyžádal. Opět nejsou uvedeny žádné další půjčky vůči žalované nebo jiné společnosti, přestože ke dni vyplnění evidenční karty ještě nebyl doplacen předchozí úvěr žalobkyně z prosince 2016. Ke dni 18. 6. 2018 měla žalobkyně v aplikaci [anonymizováno] 5 záznamů o nařízení exekuce. V červenci 2019 žily v domácnosti žalobkyně opět 4 osoby, z toho 2 vyživované. Mzda žalobkyně se snížila o více než 4 000 Kč, není zřejmé, co bylo příčinou tohoto poklesu. Opět nejsou uvedeny žádné další půjčky vůči žalované nebo jiné společnosti, přestože ke dni vyplnění evidenční karty ještě nebyl doplacen předchozí úvěr žalobkyně z června 2018, doplacen byl až 24. 7. 2019 nezvykle vysokou splátkou 4 694 Kč (zřejmě z nově poskytnutého úvěru). Ke dni 23. 7. 2019 měla žalobkyně v aplikaci [anonymizováno] 3 záznamy o nařízení exekuce, exekuce byly sráženy žalobkyni ze mzdy. Partner žalobkyně, pan [jméno] [příjmení], podepsal dne 22. 7. 2019 čestné prohlášení, dle kterého přispíval žalobkyni na běžné životní náklady částkou 12 000 Kč měsíčně, přestože jeho doložený čistý měsíční příjem tomuto prohlášení neodpovídal.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že na svůj závazek z první úvěrové smlouvy zaplatila žalobkyně žalované splátky celkem ve výši 17 100 Kč, jak plyne z karty splátek, přestože žalovaná eviduje ve svém systému částku nižší (17 036 Kč), nicméně tento rozpor jde k tíži žalované, pokud její zástupce učinil chybu při výběru splátek či jeho zápisu do karty. Údaje na kartě splátek vznikaly přímo při jejich placení, zatímco k zápisu do systému docházelo až druhotně, proto soud vyšel z údajů karty jako spíše odpovídajících skutečnosti. Na svůj závazek z druhé smlouvy zaplatila žalobkyně žalované částku 26 645 Kč, na závazek z třetí smlouvy částku 17 394 Kč a na závazek ze čtvrté smlouvy pak 6 600 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne 27. 2. 2020 doručenou žalované dne 3. 3. 2020.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

15. Zda byly splněny podmínky pro platné uzavření první smlouvy o úvěru (z února 2016), soud přezkoumal dle § 9 ZoSÚ2010, které v odst. 1 ukládalo žalované, aby před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaná mohla poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud bylo po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak byla smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Zda byly splněny podmínky pro platné uzavření druhé až čtvrté smlouvy o úvěru (z prosince 2016, června 2018 a července 2019), soud posuzoval podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Současně podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

18. Z výše citovaných ustanovení ZoSÚ plyne, že žalovaná měla při uzavření druhé až čtvrté úvěrové smlouvy povinnost nejenom vyžádat si od žalobkyně údaje dostatečné k řádnému posouzení její úvěruschopnosti, ale také v případě, že od žalobkyně správně vyžádala k ověření podklady pro tyto údaje, pořídit si alespoň kopie dokumentů vyžádaných k ověření žalobkyní poskytnutých informací, aby mohla následně hodnověrně osvědčit, že řádně splnila svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tyto dokumenty uchovat.

19. Žalované se nepodařilo soud přesvědčit o tom, že by se řádně zabývala posouzením úvěruschopnosti žalobkyně, jak bude blíže vysvětleno v následujících odstavcích.

20. V případě první úvěrové smlouvy činil zjištěný zůstatek žalobkyně po odečtení jejích měsíčních výdajů od příjmů částku 6 000 Kč, nicméně žalovaná zahrnula do uvažovaných příjmů i částku„ jiných příjmů“ (snad podpora poskytovaná Úřadem práce) ve výši 7 500 Kč (5 000 Kč + 2 500 Kč) bez jakéhokoliv bližšího upřesnění, jakou povahu měly tyto příjmy, přitom bylo namístě zjistit stálost tohoto příjmu do budoucna (zda se jednalo o opakující se dávky nebo jednorázové, jak dlouho měla být ještě podpora vyplácena, na jakou životní situaci je její vyplácení navázáno). Bez možnosti ověřit tuto skutečnost není možné částku„ jiných příjmů“ do poměrů žalobkyně zohlednit a v takovém případě byl měsíční zůstatek žalobkyně nedostatečný pro poskytnutí úvěru. Žalovaná tudíž zkoumala úvěruschopnost žalobkyně nedostatečně a úvěrová smlouva z února 2018 není ve smyslu § 9 ZoSÚ2010 platným právním jednáním.

21. V případě druhé úvěrové smlouvy žalovaná v rozporu s § 78 odst. 1 ZoSÚ nepořídila kopie dokumentů, jimiž by mohla soudu osvědčit řádný postup při ověřování úvěruschopnosti žalobkyně. I kdyby však soud vyšel pouze z údajů uvedených v evidenční kartě, opět by nastala situace obdobná jako u předchozí smlouvy. Mezi příjmy žalobkyně je uvedena státní podpora (bez upřesnění její povahy) ve výši 6 000 Kč, která tentokrát nebyla ani žalovanou ověřena (nebo o tom alespoň není v kartě učiněn žádný záznam). Údaje v evidenční kartě jsou nevěrohodné i s ohledem na zjištěné skutečnosti týkající se stávajících závazků žalobkyně, které (byť musely být zástupci žalované známy) nejsou v kartě uvedeny (resp. jsou uvedeny jako nulové), přestože žalobkyně měla v době sepisu evidenční karty dosud povinnost hradit týdenní splátky 295 Kč (1 180 Kč měsíčně) na předcházející smlouvu. Ani ze samotné evidenční karty nelze dospět k závěru, že byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalobkyně.

22. V případě třetí úvěrové smlouvy opět žalovaná v rozporu s § 78 odst. 1 ZoSÚ nepořídila kopie dokumentů, jimiž by mohla soudu osvědčit řádný postup při ověřování úvěruschopnosti žalobkyně. Znovu je zřejmé, že údaje zanesené do evidenční karty nemají úplně reálnou výpovědní hodnotu, jelikož žalobkyně dle sdělených informací žije sama a přestože bydlí stále na stejné adrese, kleslo jí nájemné skoro o polovinu. Již tato skutečnost měla přimět žalovanou, aby údaj o nájemném ověřila, což neučinila. [příjmení] to žalovaná zjistila, že proti žalobkyni je nařízeno pět exekučních řízení, což opravdu samo o sobě ještě neznamená nedostatek úvěruschopnosti žalobkyně, nicméně v souvislosti se zjištěnými změnami a nepřesnostmi stálo za zvážení podrobit informace o majetkových poměrech žalobkyně bližšímu zkoumání, což žalovaná neučinila. Současně ani tentokrát nejsou uvedeny v kartě stávající závazky žalobkyně, přestože žalobkyně měla v době sepisu evidenční karty dosud povinnost hradit týdenní splátky 442,50 Kč (1 770 Kč měsíčně) na předcházející smlouvu.

23. Nakonec v případě poslední úvěrové smlouvy si žalovaná od žalobkyně tentokrát kopie některých dokladů pořídila, nicméně opět jsou zde skutečnosti, které vnášejí pochybnosti o údajích vyplněných v evidenční kartě při jejich porovnání s předloženými dokumenty. Opět nejsou v kartě zaznamenány stávající závazky žalobkyně, přestože žalobkyně měla v době sepisu evidenční karty dosud povinnost hradit týdenní splátky 295 Kč (1 180 Kč měsíčně) na předcházející smlouvu. [příjmení] to významnou složkou uvažovaného příjmu domácnosti žalobkyně byl příspěvek jejího partnera na náklady na živobytí, který měl dle jeho čestného prohlášení činit 12 000 Kč měsíčně, přestože jeho doložený průměrný měsíční příjem po exekučních srážkách této částky ani nedosahoval. Přitom by bylo namístě po takovém zjištění věnovat posouzení poměrů žalobkyně zvýšenou ostražitost, což však žalovaná podle všeho neučinila.

24. Ačkoliv se žalovaná snažila soudu dokázat, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalobkyně zanesením všech relevantních údajů do evidenčních karet, shledává soud údaje v nich uvedené za neúplné anebo zavádějící a pro náležité vyhodnocení úvěruschopnosti žalobkyně neodstatečné.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Jak již bylo uvedeno výše, soud nemá za prokázané, že by žalovaná řádně posoudila úvěruschopnost žalobkyně. V důsledku absence postupu dle § 86 odst. 1 ZoSÚ jsou tak i druhá až čtvrtá smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

27. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Vzhledem k tomu, že smlouvy uzavřené mezi účastnicemi jsou neplatné, měla žalobkyně povinnost vrátit žalované pouze jí poskytnuté finanční prostředky a žalovaná má povinnost od žalobkyně obdržené částky, které převyšují jistinu úvěru, jí vrátit jako bezdůvodné obohacení. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná dle smluvního ujednání žalobkyni poskytla v hotovosti finanční prostředky ve výši celkem 50 000 Kč (z toho v únoru 2016 částku 10 000 Kč, v prosinci 2016 částku 15 000 Kč, v červnu 2018 částku 10 000 Kč a v červenci 2019 částku 15 000 Kč). Na svůj závazek z první úvěrové smlouvy zaplatila žalobkyně žalované splátky celkem ve výši 17 100 Kč (o 7 100 Kč více než činila poskytnutá jistina). Na svůj závazek z druhé smlouvy zaplatila žalobkyně žalované částku 26 645 Kč (o 11 645 Kč více než činila poskytnutá jistina), na závazek z třetí smlouvy částku 17 394 Kč (o 7 394 Kč více než činila poskytnutá jistina) a na závazek ze čtvrté smlouvy pak 6 600 Kč (o 8 400 Kč méně než činila poskytnutá jistina).

29. S ohledem na učiněný závěr o neplatnosti úvěrových smluv se již soud nezabýval námitkou žalobkyně týkající se nemravné výše RPSN, potažmo úroku z úvěru.

30. Dle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

31. Soud považuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení z první úvěrové smlouvy ve výši 7 100 Kč ke vznesené námitce žalované za promlčený, jelikož žalobkyně měla povědomí o konečné výši bezdůvodného obohacení ke dni doplacení úvěru, tj. ke dni 28. 12. 2016, a znalost o skutkových okolnostech zakládajících neplatnost smlouvy již v okamžiku jejího uzavření (není přitom významné, zda měla žalobkyně takové právní znalosti, aby byla subjektivně schopna posoudit uvedené skutkové okolnosti a zjistit, že smlouva, podle níž plnila, je neplatná – srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2010, č.j. 30 Cdo 446/2009). Nárok na vydání bezdůvodného obohacení z první smlouvy byl tak promlčen ke dni 28. 12. 2019 (3 roky po jeho doplacení), a proto nemohla žalobkyně dne 27. 2. 2020 svoji pohledávku z bezdůvodného obohacení platně započíst na nárok žalované na doplacení jistiny z poslední úvěrové smlouvy, jelikož nárok z bezdůvodného obohacení se stane splatným až po výzvě k plnění a pohledávky se vzájemně nemohly setkat (viz § 1989 o. z.).

32. Z druhé, třetí a čtvrté úvěrové smlouvy obdržela žalobkyně od žalované celkem částku 40 000 Kč, na tyto smlouvy však žalované uhradila celkem 50 639 Kč, a proto žalované vznikla povinnost rozdíl mezi těmito částkami ve výši 10 639 Kč jako bezdůvodné obohacení vrátit. Soud proto výrokem II. uložil žalované, aby žalobkyni tuto sumu zaplatila. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí dne stanoveného zástupcem žalobkyně k plnění v učiněné výzvě, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou výrokem I. zamítl.

33. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější byla v tomto řízení žalobkyně (o 20 % po odečtení jejího úspěchu 60 % od úspěchu žalované 40 %). Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 14 091,33 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) odměnou za 5 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (§ 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu /dále jako„ AT“ /) za úkony právní služby: převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, sepis žaloby, sepis repliky ze dne 9. 12. 2021 a účast na jednání dne 17. 12. 2020), přičemž podle § 7 AT činí z tarifní hodnoty 17 644 Kč sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby 1 820 Kč, -) odměnou za 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, -) náhradou promeškaného času podle § 14 odst. 1 písm. a) AT ve výši celkem 200 Kč, tj. 2 x sazba 100 Kč za každou započatou půlhodinu za cestu na jednání a zpět, -) cestovným ve výši 184,57 Kč na trase [obec] – [obec] a zpět na jednání dne 17. 12. 2020 konané prostřednictvím videokonference (32 km) při kombinované spotřebě 4,9 litrů [číslo] km a ceně benzínu 32 Kč l a amortizaci 4,20 Kč za 1 km dle vyhl. č. 358/2019 Sb., -) to vše vyjma soudního poplatku zvýšeno o náhradu za 21 % DPH ve výši 2 306,77 Kč.

34. Poměrná část nákladů ve výši 20 % činí po zaokrouhlení částku 2 818 Kč.

35. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.